Sázka na smrt- Prolog

16. srpna 2008 v 22:19 | Nera |  Sázka na smrt
Přiznám se, prolog je nuda, nuda a znovu nuda, mě samotné se nelíbí. Je jakobych ho ani nepsala já. Prostě... nelíbí se mi, možná ho přepíšu a uložím znovu...
Piště komentáře, ať vím, jestli ho tedy přepisovat! Ale úpřímně, jasný?
Mno, jdu si lehnout, zatím pa. Mám Vás ráda.
Ner
PS: Jsem šťastný člověk, mám to, co mi chybělo nejvíc. Jsem zase celá...

* * *Dům Loovelových* * *
Do Bradavic jsem se balila už dva týdny předem. Vytahovala jsem věci, které bych třeba nemusela potřebovat, balila nové a potom ty nové měnila za ty staré. Prostě a jednoduše: ZMATEK!
Poslední ročník, můžu vám říct, že se šíleně těším. Opět uvidím Lily- maličkost, že je to asi čtyřiaosmdesát hodin, co ode mě odjela domů-, Severuse, Jamese, Siriho, Rema…
Já se tak těším!!!
Vážně moc a moc..
"Karen!" ozvalo se zdola. Protočila jsem oči a seskákala ze schodů do kuchyně. Máma, uzavřený případ. Miluje domácnost, miluje nás, miluje svou práci, miluje svět. Nechápu ji. A nechápu vztah táty s mámou. Je to… k nepochopení!
Táta je totiž pravý opak. Nesnáší úklid, na nás si chudák radši ani nevzpomene, do práce chodí se svěšenými rameny, domů nosí skoliózu a kdyby mohl, přetočil by čas zpět nejméně o šest století. No chápete to? Miluje dějiny, to se mu musí nechat. Když má čas, a že ho má při mámě, která se chce pořád bavit, dost málo, leží v knihách. To mám po něm. Knihy a já to je naprosto nerozdělitelné. Ale na dějiny si nepotrpím. To zase brácha. Ten nemá rád knihy, ale zbožňuje dějiny.
Nevím, jestli chápete, ale jsme kouzelnická rodina. Táta pracuje jako úředník na ministerstvu, máma má svůj vlastní podnik- starožitnictví a kavárnu dohromady. Tráví tam času a času.
S rodiči nějak úzký vztah nemám, to vůbec. Spíše jsme taková smečka- jeden bez druhého by se obešel. Tedy, já bych se neobešla bez mámy a bráchy. Máma vaří, brácha dává přepisovat úkoly. Minulí rok vyšel z Bradavic, nedávno odjel do Ruska. Bude učit dějiny čas a kouzel v nějaké tamté škole. Další věc, co nechápu. Když už učit, tak v Bradavicích!
I když, při jeho štěstí. Když byl v šestém ročníku, zamiloval se nám do učitelky. Byl z toho trapas, občas si vyslechnu i já nějaký ten hloupý komentář. Například : "Loovelová, vzrušuje tě Křikla?" A tak dál a dál..
Brácha na tom byl lépe, hajzl. Všechno svedl na kámoše. Prý to byla sázka. Většina mu uvěřila, ale prostě jsem se stala terčem posměchu já, jako vždy.
Přistála jsem na zemi před mámou rozplácnutá na zemi. Proč jsem tak blbá, že zapomenu na školní kufr, který jsem tady zhruba před čtvrt hodinou postavila?
Nebyla bych to já, kdybych o něj nezakopla.
"Ano, máti?" přeptala jsem se a setřepala několik chlupů ze svého oblečení. Náš pes, Mora, ležela kousek ode mě, vyplazovala jazyk a šklebila se. Jak já toho psa zbožňuju.
Napřáhla jsem ruce a to dvaatřicetikilové tele na mě skočilo. Mora má hnědou srst, krátkou, ale stejně v kuse líná. Je to fenka rhodeského ridgebacka. To je ten s tím rýčem na zádech.(Pozn. Au. Nechala jsem se inspirovat tím našim hafíkem v kotci, to je taky takové tele jedno velikéJ)
"Měly bychom vyrazit, za chvíli je jedenáct," informovala mě a kývla hlavou k nástěnným hodinám. Půl jedenácté, ale my bychom jinak jít nemohly. Já a máma, táta je v práci, vždycky provedeme nějakou hloupost a chodíme pozdě. Proto chodíme dříve.
Jessica Loovelová, má máti by mohla vymetat všechna podia. Má strašně hezký hlas a kdyby brácha nepřišel na svět, byla by zpěvačkou. Jediné, co se v jejím případě vyrovná kráse hlasu je vizáž. Lituju toho, že jsem spíše po otci, protože s mamčinou pohledností bych byla nejžádanější na škole.
Je vysoká a neuvěřitelně štíhlá. I po tolika dětech! Tedy, po dvou, ale já s Davem jsme za čtyři. Sníme toho více než vážíme, mámu to jednou přivede na mizinu. Ještěže ten brášin odjel.
Když se máma naštve, bleděmodré oči dostávaní odstín mořské hlubiny. Vážně má strašně velké a krásné oči. Hnědé vlasy má střižené po ramena v elegantním účesu. Její kráse přidávají výrazné lícní kosti a delší rovný nos.
Máma by mohla mít jakéhokoliv muže na světě, přesto miluje našeho podsaditého, plešatého tátu.
Já jsem po Jeremym Looveli, tátovi, tedy jen v jednom a to v dlouhých prstech. To je něco, že?
Jinak vypadám, jako bych do té rodiny ani nepatřila. Táta měl vždycky blond vlasy, teď je nahradila pleš, ale pravá barva přece jen jde na některých místech vidět.
Ale ke mně: Mám delší -světe div- se černé vlasy. Kde jsem k té barvě přišla se mě neptejte, možná ani nejsem otcova, možná mám otce někde jinde. Je to určitě vysoký, svalnatý fešák a máma ho ulovila v Egyptě. Proto možná mám i tmavé oči a snědou pleť. Ne úplně, ale hnědý odstín se mi drží i v zimě.
Nejsem ani moc vysoká, pro mě je to adekvátní. Hrudník mám plochý jak desku, další věc, co nechápu. Máma ty svoje musí cpát do podprdy, zatímco já můžu vycpávat košíčky a stejně jsou to takový malý boule.
Prostě bomba no!
Kývla jsem na mámu, popadla svůj kufr a táhla ho ke krbu…
* * *Dům Evansových***
Když na mě máma přes zábradlí křikla, že vyrazíme, sbalila jsem nejnutnější zbytky do batůžku, zapnula dlouhý zips a lehce sešla těch pár schodů do předsíně, odkud jsem zamířila do obývacího pokoje. Kufr stál namístě, kde jsem ho naposledy odložila.
Poslední ročník. Netěším se, když se řekne poslední, je to prostě poslední a já Bradavice beru jako domov, pravý domov. Ano, s rodiči vycházím moc dobře, jenže Bradavice jsou pro mě život. Párkrát jsem uvažovala o místě učitelky lektvarů. Vím, že Severus se o to místo bude zajímat, tedy, domnívám se že ano.
Netěšila jsem se ještě na jednu věc. Jamese Pottera. Hrozný, ukecaný, otravný hlupák, který si nikdy nedá pokoj. Je možná docela hezký, ale abych se přiznala, je kluk, co se mi líbí víc. Přitahuje mě jako magnet, kdyby to šlo…
Jsem pro něj špína, co se usazuje na botech. Jsem pro něj jen bahno, na které se dívá shora. To je porovnání, co?
Ale je to čistá pravda. Jakou má pravda chuť? Chutná jako železo, nebo je to lež, co tak chutná.
Motá se mi hlava, to není dobrý!
Vypila jsem pár skleniček vody, a posadila se do křesla. Máma si odběhla na záchod, táta čučí na televizi a já si vytáhla učebnici lektvarů.
Zrovna když jsem pročítala, jak se dělá lektvar míru, přicupitala mamka, popadla můj kufr a postavila ho s funěním před tátu.
Ten se chtě nechtě postavil a mé zavazadlo hodil do kufru auta. Potom už jsme jako rodina nasedly do našeho malého autíčka. Tedy, rodina, Petunii, mou sestru jsme raději nechali doma, stejně mě nenávidí, tak co?
Auto se pomalu tiše rozjelo a já se opět ponořila do knihy.
* * *Londýnské nádraží, 10:56- Karen* * *
Nástupiště 9 a tři čtvrtě- můj cíl. Proběhla jsem přepážkou a rozhlédla se. Všechno při starém. Obrovský červený vlak, kupa děcek, plno řevu, mraky dýmu.
Rozhodla jsem se najít Lil, okouzlující zrzečku s dobrým srdcem smaragdovýma očima. Mou nejlepší kamarádku od druhého ročníku. Celý první ročník jsme se nenáviděly. Ona byla ta hezká a chytrá, já byla ta hezká a chytrá. Profesoři nevěděli, kterou chválit dříve a mě i Lil to štvalo. Potom jednou nás daly do dvojice při přeměňování. Dopadlo to tak, že já na chvíli byla vosa a ona žába. Musely jsme se jedna druhé omluvit, ona dokonce víckrát, jelikož se mě snažila sežrat. Od té doby mezi námi vzniklo úzké přátelství, jedna bez druhé už se nehneme, nenadechneme.
"Karen?" ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se, svorně políbila mámu na tvář a ona se přemístila pryč.
"Karen?" Znovu! Opět jsem se otočila na dotyčného a usmála se.
"Siriusi, Jamesi, Reme ráda vás zase vidím," pozdravila jsem je. Na rozdíl od Lil mě Poberti nevadí ani v nejmenším, ba naopak, jsme přátelé.
"Jaké byly prázdniny?" navázal Remus Lupin. Hezký, tichý kluk, ohromě sečtělý. O jeho tajemství jsem se dozvěděla teprve nedávno a to omylem. Seděli tehda ve společence, slunce už pomalu vycházelo a já seděla na schodech a poslouchala. Původně jsem se chtěla jít posadit do křesla, dívat se do ohně a přemýšlet, tak jako skoro každou noc. Během školy potom spím a stejně všechno, co kdo řekne pochytím a zapamatuju si to. (Pozn. Au: To bych taky chtělaaaaJ)
"Už zítra, pánové," zašeptal nadšeně Sirius a pohodlněji se opřel. Remus ho zpražil pobouřeným pohledem.
"Jsem rád, že se na rozdíl ode mě těšíš," prohodil jízlivě a stáhl tvář v další z mnoha křečí.
"Promiň, Moony, tak jsem to nemyslel, jasně že se netěším, potom s tebou týden nebude řeč. Jen kvůli nějakému debilnímu vlkodlakovi, kterej tě musel kousnout!" Sirius to možná myslel dobře, ale mě objasnil hned několik věcí, podivné škrábance na Remusově tváři, časté chybění na hodinách…
"Hej, Loovelová, spíš?" houkl na mě Sirius s tím svým balícím úsměvem. Sirisu Black je už prostě takový. Odloučil se od rodiny, jelikož chápal, že zabíjení není nic pro něj. Pro zmiozelské je to obyčejný krvezrádce, ale Sirius má v sobě zlaté srdce, i když jiným- přesněji holkám- je schopný jejich srdce zlámat. Kasanova Bradavic, ta přezdívka se s ním táhne už pěkně dlouho.
"Jasně, že spím, Sirie, večer jsem prováděla jiné věci," zasmála jsem se.
"Vážně, neříkej, a kdepak máš Lily?" vyzvídal okamžitě James a rozhlížel se kolem. Potom najednou zvedl ruku a jako závod mával. Nejsem tak vysoká, abych viděla na koho, ale v momentě mi do došlo.
"Zabiju ho,"byla první věta, kterou pronesla Lily, jakmile vstoupila do našeho hloučku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anusz Anusz | Web | 16. srpna 2008 v 22:50 | Reagovat

no,první koment!!! to jsem ráda!!!! a ke kapitolce. Prolog jsem si prostě nemohla nechat ujít, prostě nemohla. Když už mám to věnování, to bych ani kvůli sobě nemohla :-)) no vůbec se mi to nezdálo nudné...možná někde trošku:-)))... ale jinak prostě super, snada byla smála jsem se a to je myslim důležité. Nepředělávala bych to, je to hezke tak jaké to je... no rychle puš první kapču...už se těším

2 Lili Lili | Web | 17. srpna 2008 v 13:29 | Reagovat

urco pokracuj!Je to uzasne!

3 Marilla Marilla | Web | 17. srpna 2008 v 19:17 | Reagovat

Neru, chceš vědět pravdu??....jeto děsně, hrozně, nemožně......krásný!...a rychle pokračování!...=)

4 mystäry mystäry | Web | 17. srpna 2008 v 21:05 | Reagovat

Je to mocik hezky!

Urcite pokracuj, sluni!!!

A jsem rada... ze jsi zase cela! =)

Vidis! Rikala jsem ti to, ne?

5 Sellena Sellena | 19. srpna 2008 v 16:44 | Reagovat

zajímavé:D Prolog byl takové uvítání do děje:D takže se těším na pokráčo!:D

6 Kritička Kritička | 19. srpna 2008 v 16:59 | Reagovat

pořád se všichni dožadují kritiky, takže jsem tu.

Navíc mě už pořád nebaví číst povídky o ničem. Prostě ohraná písnička. Je vidět, že psaní ještě nemáš pořádně v rukou. Ale každý přece někdy musel začít. Zatím jsem přečetla jen prolog a musím ti říct, že jsi mě dost zklamala. Čekala jsem víc.

Celový děj kapitoly je skoro stejný ve všech povídkách. Tím jsi mě znechutila už od začátku. Měla by jsi být originální. Jde poznat, že tohle jsi napsala jen z donucení, které sprostředkovali dvě čtenářky nemajíc žaludek na jiný žánr než Marry&Sue. Promiň, ale neměla by ses nechat ovlivňovat.

Jinak, ich forma není zase tak hrozná....asi jediné plus, co se tak dívám.

Popisy! No hrůza! Ne že bys popisovala strašně, ale četla jsi něco jiného někdy než povídky od laiků? Vypadá to, že ano. Protože popis celé postavy hned v první kapitole je naprosto nežádoucí. Jsem unuděná. Pokud chceš se stát spisovatelkou, měla by sis přečít nějaké odborné časopisy, ve kterých se dozvíš jak zapůsobit na čtenáře, umět uspořádat melodii příběhu, zaujat hned začátkem.....vidím, že prostě o tomhle nemáš ani páru.

Takže abych to shrnula: Tenhle prolog byl děs a hrůza. Neber si to nějak osobně. Prostě můj názor.

Prozradit všechno skoro na začátek.

Nej kámoška s Lily? Bože. Zase to samé. Lily a Autp. Baví vás to?( to nemyslím jen tebe)

Je to trapné. To si neumíte vybrat někoho jiného? Asi ne....v nebelvíru je jen jedna holka, že?

bože ten popis, no to jsi mě tuhle povídku znechutila....ploché břicho:DDD

To jako fakt, jo? Musím kroutit hlavou. čtenář má sám postavu poznávat a ne hned....je krásná. Je škaredá.....sám si udělá obrázek o tom, jaka doopravdy je. Ale tohle asi nevíš.

Ještě, že jsi tam hned ze začátku neprozradila kdo se Lily líbí a jaká je sázka. Nebo bych už sem nikdy nevkročila.

Nechci říkat, že je to brakoidní, píšeš celkem slušně, ale není to jen o psaní. Musíš znát i jiné věci než jen umět použít správně přímou řeč, a znát polovinu cizích slovíček.

Zatím končím.

Klidně pokračuj. V tom tě podporuji. Člověk se má učit. Snad se zlepšíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama