Sázka na smrt- 1.Kapitola

19. srpna 2008 v 21:35 | Nera |  Sázka na smrt
Ahojky, lidičky. jsem tady s další kapitolou. Je pro Mys, za to, že mi ona dala přečíst kapču.. Mno a potom taky Kritičce, které děkuju. Přiznám se, trochu mě to vzalo, ale zároveň i potěšilo. Byla bych ráda, kdybys mi kritičko dala své icq, nebo mail. Ráda bych si s tebou promluvila i normálně... Můžeš mi napsat na mé icq, najdeš ho v profilu. Vážně bych si ráda promluvila o mých chybách... Mám o to velký zájem a chci se zlepšovat..
Mno, takže to bude vše, hezké čtení a doufám, že se kapitola bude líbit. Moc jsem ji po sobě nečetla, jen tak zběžně prolétla očima obsah.. tak uvidíme..
Komentujte...Páá
Ner

* * * Karen * * *
Nechápavě jsem pozvedla jedno obočí a nenápadně šlehla pohledem po Jamesovi. Lily téměř neznatelně zakroutila hlavou. Zamračila jsem se. Jediný člověk, na kterého Lil věčně používá to své "zabiju ho" byl jen Potter a….
Docvaklo mi. Lily kývla.
Známe se tak dobře, že už podle očí poznáme, na co ta druhá myslí. Trávily jsme spolu každé prázdniny, každý den v Bradavicích. Nebylo možné nevědět to.
"Karen, nejdeme se posadit?" navrhla Lily. Docela ráda jsem popadla svůj nepřehlédnutelný kufr a táhla ho k vlaku. Po krátkém hledání jsme usedly naproti sobě do volného kupé někde uprostřed vlaku, natáhly se každá na svou polovinu a mlčely.
Ticho přecházelo v úzkostné mumlání až jsem to nevydržela a prudce se posadila. Lily mě okamžitě napodobila a poklepávala pravou nohou o podlahu.
"Co to bylo tentokrát?"zeptala jsem se měkce a přisedla k ní. Skousla si levý koutek rtu a tiše se uchechtla.
"Táhla jsem kufr a nějak- opovaž se říct, že to bylo naschvál!" varovala mě a pokračovala. "a nějak se mi stalo, že jsem mu málem podrazila nohy. Naštěstí se udržel, byla by mela, kdyby spadl, dokážeš si to představit?" začala se smát a já se brzy přidala. Lily měla recht, byla by z toho mela a pořádná. Nešlo by o malé bububu, ON toho dokáže více. Co řekne, to udělá a nezastaví se. Vím to, je to můj skoro bratranec. Přes nějaké to koleno, raději nepočítám které.
"Dokážu? Živě ho vidím, jak ti nadává a hrozí," poznamenala jsem a Lil protočila smaragdové oči.
"Ty nadávky byly i tak, a mělas vidět kolik!" Smích, který ji dosud podbarvoval hlas, byl tatam. Zbylo opět jen zlomené mlčení.
"Třeba?" vyzvídala jsem tiše. Bolelo jí to, v každém jejím mrknutí byla větší síla na zahnání dotěrných slziček. "Lily, seber se sakra! Není to jedinej mužskej na světě. Jsou jich mraky, nemůžeš za to, že ten nejkrásnější a nejvýraznější tě má za šmejdku," křikla jsem. Její smutek mě tlačil na kolena, avšak nemůžu ji přece nechat litovat se. Tím nedosáhne ničeho.
"Já vím, já vím!" ohradila se sykavě. " Nechápeš, jak mi je, nikdy se ti nic podobného nestalo. Nejsi jen žvýkačka na botách!"
"Nejsem? Ne, teď ne, ale copak si nepamatuješ ty roky, kdy jsem probrečela noci? Kvůli němu. Byl ze stejného těsta, jako ten tvůj. Jenže takhle, když budeš akorát smutnit ničeho nedosáhneš, to už vím sama!" křikla jsem na ni naštvaně, otevřela dveře a proklouzla na chodbičku.
Vlak se zrovna rozjížděl. Vyklonila jsem se z otevřeného okna, u kterého nikdo nestál a nabrala do plic štiplavý dým. Záchvat kašle se nedostavil, hlavu jsem však raději schovala dovnitř, kde se nacházel sic vydýchaný a ne moc voňavý vzduch, ale všechno lepší než to venku.
Rozvažovala jsem, co dál. Vrátit se do kupé a dělat, jako bych na ni nevyjela, nebo se tam vrátit a všechno vyřešit? Rozhodla jsem se pro možnost A. Otočila jsem se, naše kupé se nacházelo hned naproti a nahlédla dovnitř.
Moje nejlepší přítelkyně ležela s hlavou podepřenou o zápěstí a četla z knihy lektvarů. Nemá cenu tam teď chodit, naprosto by mě ignorovala, dělala, že nikdo, jako Karen Loovelová neexistuje.
Zamířila jsem směrem k záchodů a ponořila se do vlastních myšlenek.
Lily je bezvadná kamarádka. S čímkoliv jsem se ji svěřila, uchovala to v tajemství. Tak to fungovalo i naopak. Jenže přišly momenty, kdy jsme jedna druhou nenáviděly. A ten právě nastal. Naprosto se mi její chování znechutilo. Copak… Na tohle nemám žaludek. Potřebujeme se asi vydýchat a dát si chvilku oddych.
Pohřbená ve své hlavě jsem nedávala pozor (Pozn. Au: A jak to v Mary Sue bývá, Kritičko) napálila jsem to přímo do někoho.
Zvedla jsem hlavu a okamžitě o krok ustoupila. Regulus Black na mě shlížel tmavýma očima a nevypadal zrovna nadšeně, že vidí mě.
"Regulusi, zdravím, jak to jde?"zeptala jsem se. Neměl rád, když jsem ho oslovovala. Nejraději dělal, že mě nevidí a neslyší, ale teď, jelikož chodba byla až na několik mladších žáčků úplně prázdná se choval celkem divně. Ráda bych řekla normálně, avšak normální chování u Reguluse znamená opovržlivé pohledy, sprosté nadávky a podobně.
"Ne tak dobře, jak bych si představoval," řekl hrubým hlasem. Pořád se mu něco nelíbí. Nevědomky jsem zakroutila hlavou.
"Ty se nikdy nezměníš, Regulusi," poznamenala jsem a mávla na něj při odchodu.
* * * Lily * * *
Já hloupá! Jak jsem! Sakra! Nemůžu tomu uvěřit, jak jsem mohla být tak sobecká. Jak jsem mohla zapomenout na její problémy, jen proto, že je zastřely ty mé?! Plísnila jsem se v duchu a obracela strany, aniž bych jim věnovala pohled. Nestarala jsem se o to, co píší, nýbrž o to, co se mi honilo hlavou.
Musím vymyslet něco, jak to napravit. Jenže mě nic nenapadalo. Ani náznak, co bych mohla podat.
A potom to přišlo. Jako naservírované. Parta Pobertů prošla kolem mého kupé. Díky nim ten senzační nápad přišel.
Hned na to se otevřely pojízdné dveře a Karen vstoupila dovnitř. Ani se na mě nepodívala, hrábla po své knize a hrála čtení.
"Karen?" ozvala jsem se nesměle. Zvedla hlavu, avšak její pohled se upřel někam mimo mě. Zamávala jsem rukou před jejím obličejem. Zamrkala a plně mi věnovala svou pozornost.
"Co je Lily?" optala se znuděně, jakoby jí na mě už nezáleželo.
"Mám jeden nápad. Možná.. Možná by nám to pomohlo vyřešit vztahy mezi námi a zároveň by to byla legrace!" začala jsem opatrně. Poposedla si do tureckého sedu a zakrčila čelo.
"Tak, povídej," pobídla mě.
* * * Karen* * *
Chtěla něco říct, nějaký nápad a já se zezačátku musela hodně přemáhat, abych ji nevěnovala pozornost. Teprve, když se zmínila o tom, že by nám to oběma pomohlo, zpozorněla jsem. Nějaký "lék" by se hodil. Mám ji ráda a rozhodně bych nestála o to, ztratit ji.
"Tak, povídej," vydala jsem ze sebe. Její tvář zkřivilo pousmání plné vděku.
"Jde o to, že založíme sázku," obočí mi vyletělo do výšky ofiny. Sázku? Nedopadne to dobře, cítím to v kostech. Své obavy jsem také řekla Lily. Mávla rukou.
"Dopadne to dobře, neboj. Zvládneme to…" povzbuzovala mě. Nedůvěřivě jsem si ji změřila pohledem. "Určitě," dodala rychle.
"Fajn, budu ti věřit. O co se tedy jedná?Dopodrobna," upozornila jsem ji. Zakroutila hlavou, až se ji vlasy, stažené do tlustého pleteného copu, spadajícího na záda, povolily a několik z nich vyklouzlo přes silnou gumičku.
"A kdy se o tom dozvím?" zeptala jsem se zvědavě. Takhle mě napínat. To ji nedaruji, doufám, že to nebude hloupost.
"Zítra, asi," odpověděla.
Zbytek cesty jsme věnovaly debatě o škole, klucích i profesorech.
* * *Lily * * *
Když vlak začal přibrzďovat v jediné vesnici obývané pouze kouzelníky, v Prasinkách byly jsme již převlečené do hábitů a kufry ležely nachystané uprostřed kupé.
S trhnutím Bradavický expres zastavil a já i Karen jsme se natlačily mezi lidi na chodbě. Pomalými kroky jsme se posunovaly dopředu. Vlastně tak jako každý rok. Čím více jsem se blížila východu, tím víc se mě ujímala nervozita. Pokud ho potkám, jak se mám zachovat. Karen mi radila ignoraci, ale nedokážu se na něj alespoň podívat, asi.
Jako naschvál se naproti mně objevil, když mě řada konečně dotlačila skoro ven. Nejspíš čekal, že jako poslušná mudlovská šmejdka nechám projít jeho, jenže se ohromě spletl. Nacpala jsem se před něj, kufrem mu schválně přejela po nohách a na posledním schodě jsem se ještě otočila.
"Nejdříve pán, potom pes,"řekla jsem a on se zamračil. Karen se rozesmála na celé kolo, zatímco já sestoupila na pevnou půdu.
"Ty hnusná šmejdko, ty nečistá krev. Tady jsem pánem já a ty nejsi ani ten pes, ty špíno!" křikl za mými zády, jelikož hned, co jsem dopověděla svou větu jsem mířila pryč.
"Blahopřeji, první krok k úspěchu,"usmála se na mě Karen.
"Ani nevím, co jsem řekla," uvědomila jsem si náhle. "Prostě to ze mě vypadlo, nepřemýšlela jsem nad tím, co řeknu," přiznala jsem.
"Nevadí, setřela si ho bezvadně," pochválila mě a potom už jsme společně nasedli do kočárů.
* * *Karen * * *
Neviditelné koně tahaly drkotající kočár. Z okýnka jsem sledovala zapadající slunce nad Bradavickými pozemky, třpytící se jezero házelo odlesky na tmavý les a šedivé mraky pomalu pokrývaly oblohu. Jasně z toho bude déšť, blesklo mi hlavou.
"Lily?" špitla jsem. Pootočila hlavu ke mně.
"Ano,"
"Vidíš to?" prstem jsem ukázala na malou skupinu lidí vedle velikého starého dubu. Zrzka se vyklonila z okna a několikrát zbrkle kývla.
"Vidím, kdo to může být?" Opřela se o sedadlo a zamyšleným pohledem neustále klouzla ven.
"Netuším, vážně ne," odpověděla jsem a zatáhla černý závěs tak, abychom viděly mi ven a oni ne dovnitř, i když to bylo na takovou vzdálenost nemožné.
Osoby v dlouhých pláštích procházely okolo stromu a o něčem zuřivě diskutovaly. Soudila jsem tak z toho, jak máchaly rukama. Zdálo se mi podivné, že se někdo odváží scházet na pozemcích tak blízko Bradavic. Musí tušit, že je někdo spatří. Nebo byly až moc naivní.
Kočár zastavil před vraty, vylezly jsme ven a kufry odložily po cestě do síně.
Dlouhý proslov ředitele mě unavoval a večeři jsem jen tak odbila.
Ulehla jsem do postele, položila hlavu na nadýchaný polštář a okamžitě se ponořila do bezesného spánku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anusz Anusz | Web | 19. srpna 2008 v 22:15 | Reagovat

juj, první koment!!! Jo určitě super kapitola, rychle dalčší kapču, jsem napnutá jak gatě jaka to bude sazka :D

2 Kris Kris | Web | 20. srpna 2008 v 8:03 | Reagovat

Dobrý a dál?

Zatím to vypadá slušně, uvidíme co z toho vznikne.

3 mystäry mystäry | Web | 20. srpna 2008 v 10:35 | Reagovat

Pekny! Fakt! Je videt, ze ses snazila, sluni =)

Stejne jako ty cekam na jedno.. vis na co, ne?

Tesim se na pokracko! =)

4 Sellena Sellena | 20. srpna 2008 v 15:38 | Reagovat

Jo tohle se mi líbí! Zajímavé! To by mě zajímalo, kdo je ten tajemný neznámí! Provní kapitola se mi líbí víc než prolog!

Určitě pokračuj.

Ale nezapomeň na Posedlou! Tu žeru! Jen to dočítání. Neni čas. Snad....

Mám toho strašně moc. Brigáda a tak.....prostě pořád v trapu.

Moc se těším na pokráčo.

5 Kritička Kritička | 20. srpna 2008 v 16:05 | Reagovat

Ráda bych si s tebou psala po icq, ale nemám ho a v budoucnu ani neplánuji. Nemám moc času. Dělám spoustu jiných věcí a když už tak si sednu jen ke čtení.

včera jsm měla obzvlášť blbou náladu, takže jsem byla celkem drsná a zato se omlouvám. Ale za svým názorem si stojím.

Jinak, co bych řekla dál....děkuji ti za věnování, i když jsem si ho nezasloužila. Měla by jsi ho věnovat lidem, kteří si to zaslouží a chválí:D

já osobně jsem taky chválívala. Ale za ty roky už mi ohrané povídky lezou krkem, takže jsem se rozhodla autorky potrápit. Stejně jako tebe. Neboj, nejsi sama.

Ale víš co? Já tě obdivuju. Tohle by hodně holek neudělalo. Vzalo to s takovým klidem a vyrovnaností. No, tleskám. prošla jsi mou zkouškou.

Nemyslím si, že píšeš špatně. Naopak, jsi velmi talentovaná. Až budeš starší, budeš to brát uplně z jiného pohledu. Budeš mít víc načteného, celkově psaní se ti zlepší a myslet budeš taky jinak.

Určitě by sis měla protrénovat prsonifikaci a popis prostředí. Tohleto zanedbáváš. většinou je samá přímá řeč a to není dobré.

Musíš pomalu odhalovat věci důležité s dějem. Dávat jen malé střípky a postupem času jich bude přibývat. Nejdnou vše do sebe začne zapadat a čtenář pochopí. Tím ho nadchneš a popoženeš k dalšímu čtení.

Kapitolka byla výrazně lepší než ta předchozí. Jinak, budu se objevovat pouze v případech, že se mi něco nezdá. Dám ti vědět.

Celkově ten popis by se neměl dávat do 1 kapitoly....

Ale lepší.

Doopravdy oceňuju tvůj pohled na kritiku. Jen tak dál. takových spisovatelů víc:D

6 Marilla Marilla | Web | 20. srpna 2008 v 20:41 | Reagovat

Pěkný, ale mohlo bi to zažítm  tajemnějc....=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama