Přátelství...

13. srpna 2008 v 19:44 | Nera |  Můj deníček!
Sladké slovo, jehož chuť časem zhořtne....

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu, nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.
- napsala si to, pamatuješ... těm slovům jsem věřila a snažila se je plnit... co jsem pokazila, že to dopadlo takhle??
Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.
- znaly jsme se, jedna o druhé věděla téměř vše, přesto to nestačilo a přátelství se rozpadlo..
Opravdový přítel je ten, kdo Ti nabídne ruku a dotkne se Tvého srdce.
- Ty ses ho nedotkla, uthla si mi ho a já to tak nechala... nech si ho, nemá cenu vracet mi ho..
Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.
- věřila jsem ti, nevýhybal se ti a vím, že jsi nebyla falešný přítel..
Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.
- vždycky si byla se mnou, když mi bylo hrozně, pár vyjímek se našlo, ale dokázala si mi to vynahradit...
S přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá.
- předtím jsem viděla kraťoučkou lesní pěšinku... teď vidím dlouhou cestu lesem plným zvěře, trnů a pádů..
Na světe potkáš mnoho lidí. Mnozí odejdou bez rozloučení, ale z každeho na kterém Ti alespoň trošku záleželo v Tobě zůstane něco jako v něm zůstane kousek Tebe.
- kousek tebe? Co blázní, zůstane po tobě jizva, které se zřejmě nezbavím, ale budu vzpomínat..
Přátelství je blízkost dvou duší, skutečnost, která je v tomto světě velmi vzácná.
- byly jsme Twins.. dvojčata.. duší... a přátelství se rozplynulo, jako pára nad hrncem..
Rána od přítele se nehojí.
- ani v to nedoufám, chci si ji nechat, na památku...
Nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez nichž si svůj život nedovedeme v plném rozsahu představit.
- ano, nedovedu si svůj život bez tebe představit, byla jsi má krev, můj vzduch, mou součástí, každý svůj poyb, všechno jsem brala dvojitě... já a ty... ale potom...
-Potřebovala jsem zapomenout... snažila jsem se, přesto bez úspěchu. měla jsem podporu v mnoha lidech, kteří mi říkali, že mám žít dál, ale já... chtěla jsem slyšet, že to řekneš ty. dala jsem na tebe...
-Pamatuješ na sliby? Říkaly jsme, že ať se bude dít cokoli, budeme dvojice.. Twins... Tak proč?
-Ty si užíváš! A já trpím! Proč pro tebe roním slzy??
-Možná proto, že tě mám pořád ráda, že mi chybíš, že tě chci zpět, že chci prožívat to nádherné přátelství..
-Když si řekla sbohem, nebrečela jsem... vážnost toho slova mi došla později. Četla jsem si tu sms několikrát, stále dokola, bez zastavení. Doufala, že mi zmizí před očima, že prostě nepříjde, že se nic z toho nestane, ale stalo, já sedím tady, po tvářích se mi kutálejí slzy ...
-Znáš pocit, že nikoho nemáš, že kus tebe je pryč, daleko a nevrátí se? Tak se teď cítím já..
-Jely jsme dnes s mamkou kolem jednoho ukazatele. Odbočka na Bílovec.. Rozbrečela jsem se. Colkoli mi tě připomene, okamžitě to přidje, hráz se přelije a já padám... Tenhle sud nemá dno, není se od čeho odrazit, po čem se vyšplhat zpět... Stěny jsou daleko, dno taky, na hladinu nevidím..
-Pamatuješ, jak jsme měly strach, že se to přátelství rozpadne... stalo se... je to jako noční m,ůra...sen, ze kterého se chci probudit...
-Prosím....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anusz Anusz | Web | 14. srpna 2008 v 10:48 | Reagovat

Nechci být zlá a říkat ti, že tohle jsem věděla, ale je to pravda. Můžete být kamarádky...ale twins-dvojčata? NEmyslíš, že už je trochu moc? Možná obě dvě víte, co to slovo znamená, ale nevíte, co obsahuje. Dvojčata se navzájem znají celý život, věří si, znají se...toho je celá další řada, ale nevím jak to popsat.

Nevím, koho jste cgtěli napodobit a je mi to jedno...

Ono přátelství na dálku má malou naději na přežití a to sis měla uvědomit. Teď kvůli tomu si ztratila důvěru svých kamarádek, ale vlastně tobě to je jedno...

Včera jsem ti chtěla napsat psychoušský komentář, ale co jsem chtěla napsat, to jsem napsala...

Upřímně tiu přeju, aby se to mezi vámi urovnalo, to opravdu záleží jenom na vás...

A ještě jedna věc, je pozdě se litovat. Co se stalo, stalo se.

2 Leenikk Leenikk | Web | 14. srpna 2008 v 21:58 | Reagovat

Co na to říct... Určo ti nezávidím tuhle situaci, ale zase se říká: Každy svého štestí strůjcem. Myslím, že je to absolutně pravda. Nevím, co jste si s Ariiel udělaly, nebo spíš co ona udělala, ale obě dvě na tom musíte mít podíl.

Já osobně teda nevím, jestli vůbec jde přes internet takhle najít opravdovou kamarádka, jistě určo jsou takové případy a nebude jich málo, ale já osobně tomu moc nevěřím. Sic je pravda, že moje ségra chodí už rok a něc s klukem, se kterým se seznámila z netu, ale oni šli hend ven, hned se viděli, hned viděli své pravé tváře, po pár randech poznali,jací opravdu jsou. Což z pouhého psaní asi nelze. Je obrovský rozdíl mluvit s někým, komu ani nevidíš do očí. Možná proto...

Ale tohle je jenom můj názor, podle toho, co tu píšeš to bylo s vámi vážné, chtěli jste se sejít, ale něco se pokazilo, tak už to na světě chodí. Ale já ybch nezoufala,jistě pár dní bdueš brečet, ale potom se znovu postavíš na nohy a zjištíš, že na světě není jenom jedna holka.A začneš zase od znova. Věř mi, čas všecno zahojí, i dkyž s eto prvně nezdá.

Jo jinak, jak jsem psala na začátku, že za to můžeš aj trochu ty sama, měla by ses zamyslet, co jsi ty udělala špatně apro pšíště to změnit.

Přeju ti, až se z toho brzo vyhrabeš, ale rozhodně se nelituj! Tím, že to píšeš na blog, si to udělala.Možná, že se zase usmíříte, co já vím. uvidí se, ale nidky se nespoléhej jen na jednoho člověka!!! Je jich na světě miliardy.

PS:omlouvám se za chyby, psala jsem to narychlo

3 Nera Nera | Web | 14. srpna 2008 v 22:57 | Reagovat

Díky holky, chci upozornit, že tímhle článkem neshazuji vinu na Ari! To nikdy, jen jsem se potřebovala vypsat. Je to uplně jinak, než to zní, rozhodně složitější..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama