Posedlá- 7.Kapitola

11. srpna 2008 v 22:26 | Nera |  Posedlá
ČAUKY, LIDIČKOVÉ... máme tu další kapitolu k Posedlé... Není extra dlouhá ani zajímavá... ale dost se vysvětluje..Doufám, že se tady objeví nějké ty komentáře... Budu za ně moc ráda.. Minule jich bylo ještě méně než obvykle...Ale píšu hlavně pro sebe, tak budu pokračovat...
Kapču věnuji Mys, za podporu, když mi bylo strašně smutno a když jsem byla v rozumem a vírou v koncích! Mnou danou přezdívku si optravdu zasloužíš, vnesla si mi do smutku alespoň maličko světla...Díky..
A Leandře.. protože je to člověk, na kterém mi záleží a kterého si vážím, i když to neříkám často, stejně tě mám ráda, Ley..
Nera

"Víš jak mě volal Pán?" ujistila jsem se. Deeb pokývala hlavou, což jsem sice ve tmě neviděla, ale vykládala dál. "Říkal, že pro mě má úkol…"
Vrátila jsem se do vzpomínek, jenž mě tížily celý den.
"Úkol? Pro mě?" nechápala jsem Voldemortova slova.
"Ano, pro tebe, Christie. Je důležitý, důležitější, než si myslíš. Závisí na tom osud Bradavic, Anglie i celého světa." Stále jsem nechápala ani slovo z toho, co říkal.
"Proč pro mě?" zeptala jsem se vyjevená náhlou událostí. Poposedla jsem na židli a upřela na Pána oči. Neuhnul, díval se mi do nich a nedělalo mu to žádný problém. Jistým způsobem mě to potěšilo, jenže jsem nevěděla jakým.
"Jsi vhodný člověk, jsi zajímavá a nepochybně velice přátelská," odvětil tiše, avšak jeho hlas zněl díky ozvěně hlasitěji. Had nad nim zasyčel a Voldemort mu odpověděl hadí řečí. Naginy přikývl a opět zasyčel. Tentokrát mu neodpověděl, jelikož ho přerušil můj výbuch smíchu.
"Já a přátelská? Kdes to kruci sebral?" navázala jsem na šňůru tykání.
"Budeš muset takovou být. Milou, upřímnou, důvěryhodnou a hlavně přátelskou." Vyjmenoval a já se znovu zasmála.
"Bezva vtip, Tome, ale raději mi pověz, o co se tedy jedná? Baví tě držet mě v nevědomosti, co?" Když jsem ho oslovila jménem, vrhl na mě zuřivý pohled. Potom se úšklíbl.
"Máš štěstí, že tě ještě budu potřebovat, jinak by to bylo naposledy, cos mě oslovila," pohrozil a já převrátila oči v sloup.
"Tak?" nabádala jsem se.
"Jistě znáš partičku chlapců z Nebelvíru. Severus mi prozradil, že se nechávají nazývat Pobertové. Znáš tedy?" Stroze jsem přikývla a očima vysela na jeho rtech. Rozklepaly se mi nohy při pomyšlení, čeho se jeho úkol týče. Cítila jsem, jak mi po zádech stéká chladivá kapka potu. Znervózněla jsem.
"Tak tedy, tvůj úkol spočívá v tom, že ty se do oné party vetřeš. Se Zmiozelskými se domluvím, aby tě nechaly na pokoji s urážkami, které by jistě přišly."řekl a na čele mu naskočila svislá vráska.
"Vetřeš se tam a najdeš jejich kouzelný plášť i Pobertův plánek." Vysvětlil.
"Jak o těch věcech víš?" Jeho úkol se mi sice nezamlouval, ale mohlo by to mít i své kladné stránky. Byla bych v kontaktu s Remem. A Siriem… To nééé!
"Mám své zdroje, Chris, o ty se nezajímej, ty plníš plán," připomněl důrazně.
"Když to nevezmu?" nadhodila jsem. Škodolibě se usmál, stačilo mi, abych pochopila. Zabil by mě.
"Dobře, dejme tomu, že to tedy přijmu, co za to?"
"Ty se mnou chceš obchodovat, Christie?" zašeptal zlostně.
"Třeba, ale to se domluvíme jindy, ještě něco?" uhýbala jsem rychle od mého předchozího tématu.
"Ano, teď druhá část, pro tebe jistě lehčí, po tom, co jsem se dnes ráno dozvěděl," usmál se a v očích se mu zablýsklo. Mluvil o Siriusovi, stopro.
"To určitě," odvětila jsem jízlivě a sklidila další potěšený pohled. Zašklebila jsem se, lezl mi na nervy, jako vždy…
"Znáš i jistou Lilyan Evansovou?" Dočkal se pouze mého kývnutí, tak pokračoval: "A také Jamese Pottera! Tvým dalším úkolem bude rozdělit ty dva.."
"Vždyť spolu nejsou…" skočila jsem mu do řeči, otráveně převrátil oči.
"Budou, věř mi," tentokrát jsem se ušklíbla já.
"To říká ten pravej! Ještě si nikdy neřekl nic hloupějšího, Tome!" zachechtala jsem se.
"Neruš pořád!" odsekl protivně. "Prostě je dostaneš od sebe a použiješ pro to cokoli, je ti to jasné?" nakázal. Mlčka jsem přikývla a už viděla to fiasko…
Nedávno jsem objevila lásku a hned mi ji chtějí vzít, objevila jsem kamarádku a chtějí mě od ní odloučit.
"Ano?" přerušil mé myšlenky.
"Ano…"
* * *
Deeb ochromeně civěla do prázdna a šokovaně otevírala s nádechy ústa.
"To nemyslí vážně!"vykřikla potom a prudce se zvedla. Myslela na to stejné, poznala jsem ji to na očích. "Copak nás chce oddělit? Proč?" kladla mi otázky, na které jsem nevěděla odpovědi.
"Půjdeme, zítra mám ještě volno, ale potom už musím pomaličku přelézat k nebelvírákum, mám instrukce, víš?" poznamenala jsem a zvedla se ze země. Za tu dobu, co jsme ležely, vzduch ochladl a noc ztmavla. Opuštěná tmavá louka vypadala strašidelněji a přitom z ní sálalo prapodivné pochopení.
S Deeb jsme se přemístily do Bradavic, v ložnici ulehly do postelí a okamžitě usnuly…
* * *
Jemné sluneční paprsky procházely skrze okna a vklouzly pod zelené závěsy. Svítilo mi tak dlouho a tak usilovně do tváře, že jsem to nakonec vzdala a vyhrabala se zpod peřiny. Odhrnula jsem závěsy sobě a pak i Deebie, kterou jsem tak probudila z určitě pěkného snu, jelikož ji na plných rtech pohrával slabý úsměv.
"Dobré ránko, Chris," popřála a odpochodovala po koupelny.
Lehla jsem si zpět do postele, přetáhla si polštář přes hlavu a snažila se znovu usnout. Nedařilo se. Zpod noční košile jsem vytáhla náhrdelník a promnula jej mezi prsty. Nechápala jsem nic z toho. Ty znaky... Ano, byl to jasně Zmiozel a mé příjmnení...Ale co dál? Co znamená? Rozhodla jsem se dopoledne zajít do knihovny. Opětovný pokus o usnutí se nezdařil. Vrátila se Deeb, servala mi polštář a hnala mě do koupelny. Provedla jsem ranní hygienu, učesala se a následovala svou nejlepší přítelkyni na snídani.
Cestou jsme tiše řešily Pánův plán a ještě tišeji se hádaly, jestli od toho mám, nebo nemám ustoupit.
Potom nastal radikální zlom. Když jsme zatáčely k Velké síni, vrazila do mě Lily Evansová, překotně se omlouvala a zvedala nějaké knihy ze země. Mrkla jsem na Deeb a sehnula se taky. Podala jsem ji ve stoje tři knihy a mile se usmála.
"Jsem Christie, ty si Lily, že?" představila jsem se a napřáhla ruku.
"Jo, Lily Evansová, těší mě Christie, budu muset jít, pospíchám, zatím ahoj," rozloučila se rychle.
"Ty, Lily," zastavila jsem ji na schodech. Otočila se s pozvednutým obočím. "Nechceš zajít dnes odpoledne k jezeru, třeba ve čtyři?" navrhla jsem ji. Jestli přijme, začnu pochybovat o tom, že je nejchytřejší holka v ročníku, umanula jsem si.
Myslela jsem, že umřu smíchy, když přikývla, mávla na pozdrav a odkráčela.
Deeb se zatvářila kriticky.
"Nelíbí se mi to, jde to moc rychle," řekla. Souhlasně jsem přikývla a odtáhla ji na snídani.
* * *
Dnes mám ale štěstí. Mířila jsem do knihovny, sama, Deeb mluvila se Sevem, nechtěla jsem rušit. A Jakoby náhodou jsem vrazila do jednoho ze členů Pobertů. Nebyl to ani Potter, ani ta dolézavá krysa Peter…
"Sakra!" zanadával dotyčný.
"Sakra?" opakovala jsem zmateně.
"Sakra!" potvrdil a já se rozesmála. Zvedl ke mně oči a pousmál se. "Když se směješ, sluší ti to.." poznamenal a já zčervenala. Ale vážně jen malilinko!
"Díky, spěchám, ahoj," v rychlosti jsem se otočila a spěchala zpět do sklepení.
"Nechtěla si jít do knihovny?" křikl za mnou.
"Mno, vlastně.." zakoktala jsem se.
"Co čteš nejradši?" zeptal se, když jsem přišla blíž. Jmenovala jsem autory, díla, pasáže z knih.
Seděli jsme vedle sebe na zemi v jedné z postraních chodeb, povídali si, smáli se. Dokonala jsem zapomněla na čas.
Remus Lupin je ještě lepší, než jsem si myslela… je dokonalej kluk… hodný, chytrý, hezký…
Co dál říct??
Zasmála jsem se jedné obzvláště zábavné pasáže, kterou zrovna předčítal jemným hlasem, sledovala, jak odhazuje pramen vlasů, jenž neustále spadal do jeho obličeje.
Mávnutím jsem přičarovala sponku s jahůdkou a sepla mu onen pramen s ostatními vlasy.
Podíval se na mě, stydlivě se usmál a o kousek se k mě přiblížil.
Cítila jsem jeho dech na své tváři, vůni jeho vlasů..
Přiblížil se ještě blíž…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 12. srpna 2008 v 8:46 | Reagovat

No. Jsem zvědavá jak to nakonec dopadne. Jak může něco Voldík - Tom, vědět o tom, že Lily a James. No.

Uvidíme.

Fakt zajímavé, pěkně se to zamotává.

2 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 12. srpna 2008 v 10:13 | Reagovat

Som zvedavá ako ten úkol splní. A ešte teraz ten rewmus. som vážne zvedavá a nedočkavá. rosím pridaj čo najskôr dalšiu kapču.

3 luckily luckily | Web | 12. srpna 2008 v 10:14 | Reagovat

no, tak teď jsem naprosto zvědavá, jestli si vybere lásku s Remusem nebo službu Voldymu.:)

vážně skvělé!

4 Mys Mys | Web | 12. srpna 2008 v 15:07 | Reagovat

Jééé.... to je krásný... ten konec byl moc hezkej až mi z toho naskočil úsměv! =)

Jenom se bojím, že ten pitomej úkol od Voldíka to všechno pose*** pokazí....=( =)

Díky za věnování, sluni... Říkala jsem ti už, že nemusíš děkovat. Když jsi tady pro mě ty, tak já pro tebe taky. Víš to... a už se netrap, zlatíčko :-* =)

5 Jasane Jasane | E-mail | Web | 12. srpna 2008 v 17:00 | Reagovat

Pusuuuuuuuuuu:D:D:D Skvělá kapča...

6 Jane Jane | Web | 13. srpna 2008 v 9:56 | Reagovat

Okamžitě další kapitolu! Ten konec! Bych vraždila! Já chci vědět jestli ji políbí nebo udělá něco jinýho. To je mi konec. Ale jinak moc krásná kapitolka. Jako obvyjkkle :-D

7 Arriel Arriel | Web | 16. srpna 2008 v 12:38 | Reagovat

Skvělá kapča..........

8 Marilla Marilla | E-mail | Web | 16. srpna 2008 v 16:24 | Reagovat

ty truko, první pusa, a ty to stopneš??...XD......ne vážně dobrý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama