Vězněná láskou- 17.Kapitola

18. května 2008 v 21:00 | Nera |  Vězněná láskou
Další kapitola na světě. Není dlouhá, to vůbec, spíše je to taková mezikapitola, ale zase se tam něco zvrtlo. Upozornuji Vás však, že ještě jízda nekončí. Pokračování bude, plánuji těch 30 kapitol.
Takže, kapča bude věnovaná: Gabči, protože mě k tomu konci inspirovala, potom mystery, se kterou jsem si během psaní kecala, Arriel, prože jsem ji ještě pořád vděčná za tu pomoc ve Photofiltru, mojí tetě, která po mně vyžebrala odkaz na blog, takže tady zřejmě šmejdí. A nakonec Baruš, neboli Leandře, za pomoc s hlídáním mimča, Edíka! Sice vím, že to nečte, jelikož ona zatím přečetla jen 1.kapitolu a není si ani jistá, jestli přečetla prolog....
Ale to je fuk, limit opět nedávám. A ani nikdy dávat nebude. napsaly jste mi 17 komentářů, což mě ohromě potěšilo a zároveň doufám, že tohle bude taky tak komentované.
Tak na brzkou shledanou, miláčkové!!!
Vaše Nera

Sledovala jsem, jak Tom upadal na kolena a držel se za bodné rány v břiše, ze kterých se valily proudy rudé krve. Po tvářích se mi koulely slané slzy a něčí ruce mě držely kolem pasu, abych nemohla za nim.
Hlasitě jsem volala jeho jméno, nemohla jsem se na něj dívat. Pevně jsem svírala víčka, slzy si i tak nacházely cestičku ven. Slzné kanálky je nestíhaly sesbírávat a to byl důsledek toho, že mé tváře, nejenom že byly od krve, ale taky mokré od slz.
"Tome!!!!" zaječela jsem pronikavě, když padl celým tělem na zem a jeho oči ztratily lesk.
* * *
"Meny, Carmen, zlato. Vstávej, sluníčko." šeptal mi známí hlas do ucha. Překvapeně jsem otevřela oči a skočila Tomovi kolem krku. "To nic, to byla jen noční můra. Všechno bude dobrý." chlácholivě mě hladil po zádech a pevně mě tiskl ke svému hřejivému tělu.
"Já-já se tak-tak moc bá-bála." vzlykla jsem tiše a na jeho nahé rameno dopadlo dalších pár slz.
"Co se ti zdálo tak hrozného, miláčku?" zeptal se a poposunul se na posteli tak, že se opřel zády o stěnu a mě si posadil na klín. Opřela jsem mu hlavu o hrudníka a stulila se ještě blíže.
"Tys-tys umřel." odpověděla jsem. Tom mě pohladil po vlasech a vtiskl do nich polibek. "Ale, ono to bylo tak opravdové. Tys- klečel si na podlaze a bylo tam tolik krve kolem." vzpomínala jsem.
"Klid, už je dobře. Půjdeme na snídani." řekl neústupně a vytáhl mě z teplé postele. Zamotal mě do županu a jako poklad mě nesl v náručí do jídelny.
Po snídani jsme se rozhodli zajít na pláž. Zabaleni v teplém oblečení a slunečních brýlých, aby nám vítr nenahnal písek do obličeje, jsme vyšli do velké foukanice. Namáčknutí na sebe jsme se procházeli po pláži, poslouchali šuměni moře a pískot větru. Poslouchali jsme praskání větví a užasle vzhlíželi ke katastofě, co nám probíhala před očima. Z klidné procházky se stala jedna z nočních můr.
Stromy v lese se ohýbaly a praskaly, s mohutným duněním dopadaly na zem. Vítr neustále přidával na intenzitě. Stáli jsme jen kousíček od toho představení. Vnímala jsem každičkým kouskem těla burácející vítr a hromy.
"Musíme jít." křičel Tom a přemístil se s námi oběma domů. Posadil mě na sedačku a odešel po čaj. Pro mne to dnes byla již druhá noční můra. Jistě, ta první byla pro mě horší, ale obě byly něco nazapomenutelného.
Tom. S Tomem a se mnou to jde z kopce, i když to tak asi nevypadá. Rozvzpomněla jsem si na sen, který se mi zdál zhruba před měsícem. Ten, v němž mi hlas prozradil, že má Tom jinou. Jeho, tedy Tomovo, mizení se opakovalo stále častěji. Byl se mnou jen zřítka a to jen napůl, myšlenkama byl jinde, to by poznal i slepej. Docházelo mi stále silněji, že přichází poslední okamžiky našeho vztahu, že to dlouho nevydržím. Ano, stále doufám, že je to jen moje představa, že Tom mizí se Smrtijedy do akcí. Že mě nepodvádí. Kdysi jsem si možná dokázala představit, jak jdeme uličkou k oltáři, jak na sobě mám bílé šaty a Tom smoking, teď už ne. Už ne. Nešlo to, nemohlo to jít.
"Zlato, já musím odejít, mám ještě nějakou práci." oznámil mi Tom, jakmile mi podal velký hrníček s čajem.
"Jasně, jdeš za tou cuchtou, že?" chtělo se mi zeptat, ale rozmyslela jsem si to, kdo ví, co by se stalo.
Nejspíš by tě zabil, v nejlepším zmátil k nepoznání....ozval se protiva- mé druhé já.
A co kdyby, vždyť je to fuk, všechno je fuk, když vím, že spolu dlouho nebudem, a já s nim chci zůstat co nejdéle. Miluji ho, pokud ti to ještě nedošlo....namítla jsem jízlivě a na Toma jsem kývla, jakože rozumím.
Otočil se, že se přemístí. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli tu bude na večeři, nebo jestli mám jíst sama. Prostě kdy se vrátí, jenže.....
Jenže Tom se stihl přemístit a já, která se ho držela nedopatřením za rukáv jsem se protahovala hadicí po jeho boku a s hrníčkem v ruce.
* * *
Svíral mě podivný pocit. Věděla jsem, že tohle zase všechno změní, i když je to jen obyčejné, nechtěné přemístění.
Dopadla jsem tvrdě na kolena. Slyšela jsem, jak Tom zaklel a pomohl mi na nohy.
"To si vážně tolik chtěla jít se mnou?" vyštěkl na mě a tvrdě zabodl své oči do mých. Bylo mi z jeho chování na nic. Chtělo se mi brečet a zároveň řvát na něj z plných plic. Bohužel se mi nedostávalo vzduchu, byla jsem jako ve skleněné bedně, kde dochází vzduch.
"Ne, nechtěla, ale nejspíš máš co skrývat." oplatila jsem mu bolovně. Ani sama nevím, zda jsem chtěla tohle říct, prostě to ze mě vyplynulo samo.
"Ne...nemám." odpověděl až moc rychle. Teprve teď jsem se rozhlédla. Stáli jsme v menší předsíni, která se rozdělovala do dvou místností. Bylo to tu moc útulné, takové domácké. Stolek s malým telefonem byl vkusně laděný se zelenkavou barvou stěn. Líbilo se mi tady. Dokud se z jedné místnosti nevynořila hrozně krásná žena se zelenýma očima a dlouhýma, hnědýma vlasama.
"Tome??" vyhrkla, když si mě všimla a zastavila se v půlce pohybu pro objetí mého snoubence. Zamotala se mi hlava. Slzy se ztratily neznámo kam a mě pohltil akorát vztek.
Dýchala jsem zrychleně a musela jsem se ovládat, abych je tady oba nezabila, což by se mi nejspíš nepodařilo, protože Tom byl stokrát lepší kouzelník než já.
"Tak s touhle??? S touhle mě podvádíš? Není divu, je krásná. Nejspíš seš na brunetky, co?" začala jsem klidně a tiše. "Není náhodou o takových 10 let starší než ty? Ale co o to, že, já jsem zase o 10 let mladší." hodila jsem hnusným pohledem po ženě, která se stáhla mezi dveře a jen tiše sledovala.
"S touhle se tajně scházíš? Za touhle utíkáš každou chvíli?" Tom chtěl něco říct, neudržela jsem se a vrazila mu facku.
"Teď mluvím já, slyšíš! Víš jaké to bylo, když sis přede mě klekl a požádal mě o ruku? Já tomu věřila, já naivka věřila tomu, že se vezmeme a budeme žít spokojený život s několika dětmi, velkým domem, překrásnou rozvetlou zahradou.... No nejsou to naivní sny??? Byla jsem tak slepá, možná spíše hlůoupá. Vím o tomhle dlouhou dobu. S každým snem jsem to věděla jasněji a jasněji. Ten hlas, on to tvrdil, říkal, že sis někoho našel, ale já tomu nemohla uvěřit. Zdálo se mi to šílené, ale nejspíš budu já ta šílená, když jsem na to zerareagovala. Ty jsi jen ubožák bez srdce, Raddle. nenávididím tě. Tak moc tě nenávidí za vše, co jsi mi uděla. Kvůli tobě jsem ztratila nejlepšípřátelé, víš to vůbec??? Strašně dlouho jsme byla s klukama nezolučitelná, a byls to ty, díky komu teď nemám nikoho. Pěkně děkuji."
Pevně jsem se mu dívala do zmateného obličeje. Jeho výraz mě sice zmátl, ale potom hned pobouřil. Vrazila jsem mu další facku.
Užuž jsem se chtěla přemístit pryč, když jsem si vzpomněla na něco moc důležitého, jedinou věc, která nás ještě držela spolu.
Přetočila jsem se zpět na něj a falešně se usmála. "Málem bych zapomněla. Tohle," sevlékla jsem si z prsteníčku zásnubní prsten a hodila jsem ho po něm. "je tvoje. Možná že si ho tvoje nová přítelkyně nechá. Sbohem Tome Raddle."
Naposledy jsem se zamračila a přemístila se pryč.
* * *
Sama jsem nevěděla, kam mám namířeno. Přeměněna za pumu jsem pobíhala po neznámém lese a užívala si volnosti. Leč mě stahoval pocit samoty. Zvláštní, že?
Dostala jsem se do své člověčí podoby až na velkém prázdném, tedy skoro prázdném palouku. Přímo uprostřed něj stál veliký, opuštěný strom. Posadila jsem se a záda si opřela o jeho kmen. Teprve tam jsem nechala vyplynout emoce a naplno se rozvzlykala.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luckily luckily | Web | 18. května 2008 v 21:12 | Reagovat

sakra, kurňa, tohle se nedělá!!!! rychle napiš pokráčko, sem napnutá jak kšandy!!!!! rychle, zítra je už pozdě!!!!:)

2 Gabča Gabča | Web | 18. května 2008 v 21:16 | Reagovat

Panebože Nero! To snad ne! Neeeeeeeee!!!!!! Bože!!!!!!!!! Začátek mě šokoval ale tohle ještě víc! Zase je dobře,že se to dozvěděla,dala mu co proto a řekla mu to do očí fakt dobře.Panebože!Musím se uklidnit!Ani nevíš,jak mi buší srdce! Bože...to jsem fakt nečekala...Nero...teda...tys mě dostala čéče :D

TAHLE KAPITOLA SE TI FAKT POVEDLA! ÚŽASNÝ NERI,FAKT!!!!!

3 Anelie Anelie | 18. května 2008 v 22:01 | Reagovat

hej tak ta mu to nandala!!! jeste ho mela kopnout do rozkroku aby s tou kacou nemohl mit deti!!!  a ted nevim co chci vic. jestli aby byla konecne sama nebo aby za ni ten hajzl prilezl po kolenach... no kazdopadne co nejrychleji dalsi kapcu!!! pane boze me se o tomhle v noci bude zdat!!!

4 anusz anusz | Web | 19. května 2008 v 14:21 | Reagovat

jéé tak to bylo hodně smutné, možná reagovala trošku unáhleně ale fajně se to zkomplikovalo. Jako vždycky krásně napsané, promiň nemám náladu na dlouhé komentáře, je mi špatně...

5 Aria Aria | 19. května 2008 v 15:52 | Reagovat

naaaaaaaaaaaaaadhera ta kapca se ti fakt povedla

6 mystäry mystäry | Web | 19. května 2008 v 16:16 | Reagovat

tyyy vogo......

no.... nejdriv dik za venovani a potom.....

AAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!! nero! to snad nemyslis vazne jako! ksakru! to vypadalo tak nadejne a on si najde nejakou couru.... beeee=(

7 natusz natusz | Web | 19. května 2008 v 16:42 | Reagovat

krásná kapitolka, i když kkonec byl dost smutný, já nevěřím, že by ji podváděl no nechám se překvapit :-)

8 Jasane Jasane | E-mail | Web | 19. května 2008 v 17:48 | Reagovat

Ježíš... Chudinka.. Je mi jí líto.:( JInak napsaný skvěle!

9 Monikk Monikk | 19. května 2008 v 17:49 | Reagovat

Povedená kapitola!

10 Arriel Arriel | Web | 19. května 2008 v 17:57 | Reagovat

:-( Tak to bych nečekala :-( Nejdříve jsou spolu pak zase ne pak zase jo a zase NE! :-( Teda dostala jsi mě na kolena. Děkuju ale za věnování :D No a s tím pomáháním si nedělej hlavu, byla jsi dobrým žákem :-P A co nejrychleji Dalšíííííííí prosím :-( *smutně kouká*

11 holino holino | 19. května 2008 v 18:34 | Reagovat

čmuchy čmuch .... jsem tady :-d jééé děkuji za věnování moc krásná kapitolka četla jsem ji jedním dechem ... jsi šikulka

paa

12 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 19. května 2008 v 18:38 | Reagovat

To je drsné..budu brečet..já chci, aby byla s Tomem zase jako pár...x(

13 Leandra Leandra | Web | 19. května 2008 v 19:19 | Reagovat

brekeeke. . . No co =D ja nemam pamet, ale jo. . . . ja za to nemuzu jsem leniva! ALe uz mam za sebou skoro polovinu druhe kapitoly =D

14 Nera Nera | Web | 19. května 2008 v 19:43 | Reagovat

Děcka, já pištím, jak debil! Sem ráda za vaše komentáře!

!!!!!

15 leenikk leenikk | Web | 19. května 2008 v 21:12 | Reagovat

JJ a já ti ješte napíšu další koment! Sice nebude dlouhý, mě se teďka moc nechce, ale tak... bylo to skvělé, úžasné, teda až na ten konec, i dkyž sjem rádá, že s ním nebude? No sice ho miluje, ale je to takový hajzl hnusný, a navíc má ještě babu, ne? No tak rychle denííí!!!

16 Leandra Leandra | Web | 20. května 2008 v 17:21 | Reagovat

Ja jsem pistela =X =D

Tak. . . mam za sebou doposud vsech 17 kapitol??? Nejaka pochvala ne?!

Takze jednim slovem : very amazing'

Fakt Deny!!!!!!!! Je to uplne peckovni!!!! Rychle dalsi kapitolu prosííííííííím!!!!

protoze tohle he fakt SUPER UZASNE UCHVACUJICI UCHVATNE FAMOZNI SKVELE JEDINECNE KOUZELNE NADHERNE !!!!!!!!!!!!

17 Lia Lia | 20. května 2008 v 17:24 | Reagovat

no teda..super kapitola..napisane..a ten zmateny vyraz???Zaujimave....rychlo dalsiu..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama