Vězněná láskou- 9.Kapitola

7. dubna 2008 v 19:33 | Nera |  Vězněná láskou
Tak, celkem brzo je tady další kapča, jsem machr co? No, ale vděčíte za to Gabči, protože to ona vymyslela celý děj téhle kači, čímž mi pomohla k osnově. jestli se nic nezmění čekejte 30 kapitol a Epilog. Kapitolu samozřejmě věnuju Gabči, je to suprová holka a dobře se mi s ní povída. Díky Gabi.
Ke kapitole, haha, máme zvrat, holky, huh, piště pls komenty- limit je 25 komentů, dříve nebude! Taky jsem to po sobě nečetla, takže za chyby se omlouvám!
Nera (Tu písničku jsem poslouchala během psaní, ani nevím, kde jsem ji vzala! poznam. au: Je na konci textu!)

Rozespale jsem se posadila na posteli. Bylo mi hrozně špatně od žaludku, ale nevím z čeho. Vystrčila jsem nejdříve jednu nohu, potom druhou. Byla mi sice zima, jenže žaludek naruby byl horší. Váhavě jsem se posadila a zamžourala do tmy. Přesněji na místo, kde jsem očekávala budík. Nic, naprostá tma jako v pr...někde. Natáhla jsem ruku k Tomovi, nebyl tam. Hmatala jsem naprázdno. Bylo mi to divné, co se mohlo stát, že se uprostřed noci vytratí?
Protřela jsem si oči pěstma, jak to dělají miminka a postavila se. Na roztřesených nohou jsem se doklopýtala do koupelny a zavřela za sebou dveře.
Posadila jsem se na chladnou podlahu. Měla jsem pocit, že se stěny smrskávají a za chvíli mě pohltí uplně, nevěděla jsem, co je skutečnost a co moje vidina, takže když se dveře koupelny otevřely dokořád zakryla jsem si oči rukama.
"Meny, co se to děje, opakuje se to už skoro týden, měla bys k doktorovi." napomínal mě. Zavřela jsem oči a znovu je otevřela, čímž seč mi vyjasnil výhled. Zpět v realitě. Nikdy bych nevěřila jak budu ráda. S tím týdnem neměl Tom docela pravdu trvá tio už skoro čtrnáct dní.
Nevím, nemám tušení, co se to se mnou děje. Skoro jsem nejedla a nespala. Ba dokonce nemluvila. Maximálně dobré ráno a dobrou noc, a to už mi hlas selhával i při těch málo slovech.
"Opravdu mi nic není, budu jen přetažená." Nejdelší věta posledních dnů. Jsem vážně dobrá. Hodně dobrá.
"Ne, není to přetaženost. Hned až se rozední jdeme ke Sv. Mungovi!" rozkázal přísně. Sklonil se ke mě a vytáhl mě na nohy. Když jsem se málem slořila k zemi, přehodil si mě přes rameno a donesl k posteli, položil mě do saténových peřin a lehl si vedle mě.
Otočila jsem se k němu zády a pevně stiskla víčka, bylo mi jasně, že neusnu. Risk je zisk. Když mě Tom objal kolem pasu a přitáhl k sobě neměla jsem ani sílu, vymanit se mu ze sevření, takže jsem zůstala ležet přitisknutá k jeho hrudníku, jenž se pravidelně zdvihal s nádechy a výdechy.
Bylo mi s nim příjemně, kdyby mi nebylo tak, jak teď. Po tom dni, kdy jsem dokázala zalhat Luciusovi do očí jsme se neviděly. Dokonce i Bella najednou neměla čas na společné nákupy. A potom ta "nemoc". Musela jsem něco špatného sníst. Určitě.
Začal dýchat pomaleji, což znamenalo, že usnul. Chjo, taky bych se chtěla konečně vyspat, jenže je tu ještě jeden důbvod proč se bojím upadnout do krajiny snů. Poslední sen, spíše noční můra, stál za to.
Stála jsem v dlouhé chodbě, nikde žádné dveře, žádné okna, jen černá chodba. Váhavě jsem udělala jeden krok, po něm druhý a tak dále. Viděla jsem na konci světlo. Blikavé, malé, ale jasné. Vydala jsem se k němu. Nepřiblížila jsem se ani o píď. Naštvalo mě to, rozběhla jsem se. Světlo se blížilo. Stačilo natáhnout ruku a dotknout se jej. Jenže to nešlo. Něco mě donutilo zůstat stát a čekat. Tak jsem čekala. Nic se nedělo, natáhla jsem ruku a lehce se dotkla. Proběhl mnou proud energie. Zamotala se mi z toho hlava. Někdo pronikl do mé mysli. Opřela jsem se o kamennou stěnu a vyčkávala.
"Vítám tě, Tome." ozvalo se krákoravě. Ten hlas mi nic nepřipomínal. "Vidím, že jsi zaneprázdněný. Tvého otce a prarodiče už našli ministerští pracovníci. Neví, žes to byl ty, kdo je ta uspěšně zabil." mimoděk jsem se koukla na ruce. Nebyly moje, ale Tomovi, já byla Tom. Já zabila otce a prarodiče? To byla blbost.
Potom jsem se s výkřikem raněného lva probudila. Hrůůůůza. Raději jsem ho zastrčila do odlehlé části hlavy, jako ovečky do stáje. Jinými slovy jsem to zacpala hluboko, do zapomnění.
"Zlato, ještě nespíš?"zeptal se starostlivě. Přitiskla jsem se k němu a tiše, vlastně z toho byl pouhý skřek, jsem odpověděla, že ne.
"Něco tě trápí?" hádal. Neměla jsem náladu, něco vysvětlovat, takže když jsem zavrtěla hlavou a zavřela oči, pochopil, že je náš hovor u konce.
Konečně, po dlouhatánské době jsem se propadla do propasti snů.
Zase jsem stála ve stejné chodbě, s tím rozdílem, že jsem ihned věděla kdo jsem a co mám dělat. Rozběhla jsem se ke světlu. Tentokrát se nepřibližiovalo, setrvalo na místě. Zpomalila jsem až jsem se zastavila úplně.
"Kruci!"zaklela jsem."Jak se k tomu světlu mám sakra dostat." Nadávala jsem. Jenže, chci se tam vůbec dostat, chci vědět pravdu o Tomově minulosti. Samozřejmě vím, co je zač, ale poslední sen mi napověděl, že je ještě jinačí, než jsem řpedpokládala. Vím, je to Pán zla, zabíjí nevinné, mudly a všechny, co se mu staví do cesty, stejně je to muž, kterého miluju.
Sedla jsem si na zem a kolena přitáhla k bradě. Třeba to o té vraždě jeho otce a prarodičů není pravda, třeba....jestli se chci dovědět pravdu, musím jít. Rozhodla jsem se. Vyskočila jsem na nohy a rozběhla se. Světlo se blížilo a mě napadlo, že možná si člověk musí být jisstý svými činy, aby se mohl tajemného světla dotknout.
Jako minule jsem natáhla ruku a poslouchala hlas.
"Tome, Tome, Tome, ty seš mi ale vychytralec." Stejný krákoravý hlas, jenže tentokrát jsem to přešla bez povšimnutí. "Zmást svému příbuznému paměť, aby se přiznal za tebe. Musím tě pochválit. Neustále rosteš, jen doufám, že ta malá děvka, co ještě nenašla odvahu, vyspat se s tebou nenaruší tvé plány na ovládnutí světa mudlů i kouzelníků. "
Nevím, zda mě víc zaskočil fakt, že mě to něco, nazvalo děvkou, nebo to, že ví, o mém menším problému nerozhodnosti, či to, že se můj přítel rozhodl vládnout. Ta třetí možnost...hmm, tušila jsem to. někde v podvědomí jsem cítila, že tu nejde jen o hru na sokola a králíčka. Tom byl sokol, mi ostatní králíci, ze kterých si dravec dělal večeři.
"Taky mě udivuje,"přerušil mě hlas "že necháváš na živu Malfoye, i když víš, že se motá okolo té tvé...cssss." Nedopověděl, za mými zády se ozval sykot hada. Vylekaně jsem se otočila a zbledla hrůzou. Tyčil se nad mou hlavou a rozeklaný jazyk mu vjížděl a vyjížděl z veliké tlamy. Rozklepala se mi kolena a šly na mě mdloby. Musela jsem se držet, dokud ten had nezmizí. Ruce se mi klepaly nervozitou a strachem. Polkla jsem, příliš hlasitě na mě.
"Ssss pane msůj, opět u nássss, rád vássss vidím." promluvil hlas. Asi omdlím...prolétlo mi hlavou. Kousla jsem se do rtu a Tomovým hlasem jsem odpověděla, jako by to bylo normální, setkat se s hadem obrovských rozměrů tváří v tvář, a to doslova.
"Ssss, taky tě rád vidím, Naginy, mášš doufám jen dobré ss szsprávy." Mluvila jsem s hadem, stejně jako se to povídá o Tomovi. Prý mluví s hady, ale nikdy jsem tomu nevěřila. Budu muset začít...
"To vásssss nepotěššším," Naginy odvrátil hlavu, avšak hned upřel své korálkovité oči na mě. Ví někdo, že mám panickou hrůzu z hadů??
Už vidím ten titulek v Denním Věštci: Zahynula ve spánku na mrtvici-nebo kdo ví na co...
"Tak mluv." vyjela jsem na něj ostře. Had tiše zasyčel a já ho probodla Tomovým vraždícím pohledem. "Nějaké připomínky?" sykla jsem po hadím jazyce. Krátce zakroutil hlavou a spustil:
"Pane, za tím vašššim příbuzsssným do Azsskabanu chodí Albussss Brumbál, myssslím, že vásss prokoukl sss." syčel i během mého rudnutí obličeje.
"Ten sstarý dědek!" vyštěkla jsem (Vím, had a pes...) Naginy prudce přikývl a s ladnou otočkou zmizel ve chvíli, kdy jsem se probouzela. Ještě ne....prosila jsem.
Pozdě....
"Zlato, vstávej, slyšíš, miláčku." zaslechla jsem Tomův hlas. Byl podivně zastřený, jakoby potlačoval slzy. Blbost...napadlo mě.
"Nooo?" zívla jsem. Ještě jsem se ani nestačila protáhnout a Tom mě pevně sevřel v náručí.
"Tolik jsem se o tebe bál..." šeptal.
"Ty to dokážeš?" zeptala jsem se jízlivě, při vzpomínce na sen. Odtáhl mě od sebe, zadíval se mi do očí a přitáhl zpět.
"O tebe ano." špitl mi do ucha. Oplatila jsem mu stisk a zeptala se, co se dělo, že měl strach. V rychlosti mi vysvětlil, že mě pozoroval jak spím a najednou jsem se začala na posteli převalovat a syčet jako had, potom jsem přestala dýchat, snažil se mě probudit a povedlo se mu to.
Celou dobu, co vyprávěl jsem třeštila oči.
"Víš, možná bychom si měli promluvit." přiznala jsem tiše, když se zeptal, jestli se něco děje. Přikývl. "Nejdříve ale snídaně, mám hlad jako vlk."
Vzal mě za ruku a dotáhl do jídelny, než jsem se usadila, stálo předemnou jídlo jako pro princeznu. Pustila jsem se do něj s chutí. Vlk by se musel hanbou schovat, protože jsem jídlo do sebe házela jako do popelnice. Na předchozí nevolnost jsem díky snu zapomněla.
Tom nejedl, sledoval mě a na rtech mu pohrával veselý úsměv.
"Cho che cheje? vyhrkla jsem s plnou pusou jídla, až jsem se zakuckala.
"Nic, jen mám radost, že ti chutná." odvětil a já se usmála s rohlíkem napůl v puse.
"Promiň."vyjekla jsem. Mávl rukou a já spokojeně rohlík dojedla. S plným břichem jsem odsunula talíř a rozvalila se na židli.
"Tak, teď můžeme mluvit, nemyslíš?"
"Dobře, ale připrav se, podle mě to nebude příjemný rozhovor." upozornila jsem ho. Hůlku jsem stisla v kapse vybojovaného černého županu a zhluboka se nadechla.
"Mám jednu otázku, odpovíš upřímně a přímo. Nechci žádné vyhýbavé otázky, jasné?" zvolila jsem hned na začátku nepříjemný tón, mě samou z něj mrazilo. Začínám se až moc podobat Tomovi.
"Fajn, začni se ptát, lásko." přikývl.
"Díky, to bych i bez tvého svolení."Poposedla jsem."Takže, kolik lidí si už zabil, přesný počet."
Musím začít okrajově!
"Co je to za otázku, zlato? Práci domů netahám." opověděl. Vyskočila jsem ze židle a začala nepříčetně řvát.
"Jak práci? Zabíjení je práce nebo co? Teď mě poslouchej, přestaneš zabíjet, jinak se vrátím do Bradavic, napořád, jasný?" odkašlala jsem si a měla co dělat, abych mu nestřelila facku. Ten arogantní výraz jeho tváře....brrr "Můžeš mi říct jediný důvod, proč si pozabíjel polovinu své rodiny a ještě to hodil na krk jinému?" Sama nevím, kde se ve mě vzala ta jistota, že to byl on.
Teď, podle jeho vytřeštěného pohledu, jsem pochopila, že se kladívko trefilo na hlavičku hřebíku.
"Co to tady povídáš? Ty si myslíš, že taková děvkla jako ty, mi bude rozkazovat, to co jsem udělalal tomu parchantovi to byla pomsta za matku. Udělal ji děcko a potom utekl! Víš jak trpěla? A ty mi teď budeš tohle předhazovat? Nemáš na to právo." řval. Dlouhými kroky byl u mě a zvrchu se mi díval do ztuhlého obličeje.
"Ty, ty, ty, hajzle, parchante, ty debile, magore.." vzlykala jsem. On, Tom mi řekl děvko. Nic mě nebolí více, ví, že bych ho nepodvedla. To s Luciusem byla částečně pomsta, ale nespala jsem s nim.
"Kdo ví, kolika jsi to už udělala." pokračoval. Nebreč, snaž se, musíš se mu postavit.
"Asi stovce, jen tebe jsem využívala." vyhrkla jsem první, co mě napadlo. Zrudl v obličeji a vlepil mi facku. Jelikož jsem stála kousek od stolu, tak jsem dopadla přímo na džbán s teplým mlékem.
Poslední kapka...napadlo mě.
Prudce jsem se postavila na nohy a vyběhla ke dveřím. Do zad mě udeřila kletba Crucio, jak jsem poznala podle šílené bolesti, prostupující celým tělem. Jako 1000 jehliček co se bodají do částí těla, jako oheň, spalující každičkou tkáň, bolelo to. Hodně, víc než od rodičů. Proti jejich už jsem se obrnila, jen od Toma byly bolestivé.
Z posledních sil jsem se po konci kletby otočila do jeho obličeje a zhnuseně si odplivla kousek před obličej.
"Zmrde!" vyštěkla jsem. Lhostejně se otočil a nalil si kávu z konvice. S bolavým tělem jsem se vyšplhala na nohy a utíkala co mi nohy stačily. Když se dveře zavřely, jediné mé utočiště se nacházelo v lese vedle pláže. Vzpomínala jsem, jak jsem tudy běžela tenkrát, kdy to byl můj pán a ne přítel. Venku jsem se zastavila na čerstvém vzduchu. Křikla jsem do prázdna jméno skřítky a poručila ji, ať mi zbalí věci a donese mi je. Když zmizela, vběhla jsem do, po ránu, studené vody a křičela žalem. Tohle se nemělo stát.
Z krku jsem strhla řetízek. Byl to dárek od něj. Hodila jsem ho co nejdál do moře. Moje slzy lehce dopadaly do slané vody. Ohlédla jsem se přes rameno. Kufr tam již stál. Vylezla jsem a popadla ho za ucho.
Kam, tak sakra kam jít? Domů? V žádném případě. Do Bradavic? Nemůžu...Ale proč vlastně ne.
V vědomím, že mám kam jít jsem kufr zase položila a svlékla ze sebe tu lehkou noční košili.
Párkrát jsem ve vodě kopla nohama. Myšlenka pryč, daleko, mě hnala rychleji a rychleji. Se slzyma jsem se vrátila na břeh, oblékla si košili a mokrá se přemístila.
Možná....možná už ho nikdy neuvidím....
Doufejme....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 7. dubna 2008 v 20:24 | Reagovat

tak a pac jsi to skoncila presne v takovym pekne hnusnym bode, kdy clovek nevi jak dal tak musis ihned napsat pokracko jinak si me neprej!!! jinak to byla jakovzdycky suprova kapitolka, ale ten konec.... mno... proste POKRACKO!!!!!!! :D:D:D

2 luckily luckily | Web | 7. dubna 2008 v 20:25 | Reagovat

jéééé to byla hezká kapča a ten konec.. ten Tom je debil ale už se z něho klube pravej a nefalšovanej Voldy...

3 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 7. dubna 2008 v 20:27 | Reagovat

jo a jeste jsem zapomela napsat, ze zezacatlu jsem si myslela, ze ji Tom naboural, ale pak mi docvaklo, ze s nim jeste nespala.... heh.... no....

....uz chybi jenom 22 komentu....

coz mi dame do zitra!!!! ze jo? *delam smutny ocicka*

:D

4 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 21:16 | Reagovat

Tak to je celkem krutý..já nevim, co mám říct..je mi ji líto a soufám, že se dá zase dohromady s Tomíkem... Je mi ji tolik líto..ch jo..má to holka těžká..

Ale teď k tomu příběhu..Je to naprosto skvělý, nechápu, kde se tam bere ten elán a ta barvivost:o) Povídku jsem naprosto četla s ejdním dechem a já doufám, že brzy bude další!!:o)

5 Lia Lia | 7. dubna 2008 v 21:41 | Reagovat

no ako ja nechapem..co sa deje..som nejako vedla...z toho....hmm....a teda som fakt zvedvaa na dalsiu kapcu..urcite je tehotna..a to boli hormony...

6 Any Any | Web | 8. dubna 2008 v 13:00 | Reagovat

no deni, proste nadhera. Vedela jsem strucne co se v tehle kapitole bude dit, ale i tak to bylo prekvapení. Je to moc smutny ze se takhle pohadali, ale on si to docela zaslouzil...

Nemel tak vyletet...

No jak uz jsem psala nadherna kapitola a doufam ze se ti v co nejblizsi dobe zase povede se propasovat na pocik...

7 Nattka Nattka | Web | 8. dubna 2008 v 13:00 | Reagovat

no super, to koukám, fakt mě to dostalo, prý ,,zmrde,, to bylo fakt dobré, tak vidíš, napsala jsem koment haha

8 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 16:04 | Reagovat

super..rýchlo dalšiu :o)

9 Leenikk Leenikk | Web | 8. dubna 2008 v 16:17 | Reagovat

Dinis! Nádhera! Takže zvrat, jo? Mno moc se těším, co bu dál. Vrátí se do Bradavic? Mno , mylsím si, že tam bude ještě něco s tím Siriusem, ne? Mno uvidíme, tak rychle piš!!!

10 Sawarin (Treia) Sawarin (Treia) | Web | 8. dubna 2008 v 17:37 | Reagovat

Skvělí.. Moc pěkná kapča.. Ale musím říct, že jsem vůbec nečekala, že to bude takhle. Už se těším na další..

11 KiVi KiVi | Web | 8. dubna 2008 v 18:21 | Reagovat

hehe hajzl! blbeček vykašlala bych se na něj ukázala mu fakáč a šla skočit Lucíkovi do postele xD xD xD áááách Lucík to je můj miláček....:)) Ale ty me štveš...kdy přibyde kapitola k To nejsem já??? no???

12 Gabča Gabča | Web | 9. dubna 2008 v 14:54 | Reagovat

Ahoj Nero,

především bych tě chtěla hrozně moc pochválit.Úžasně jsi do této kapitolky zkombinovala to,jak se Carmen ve snu dozví o Tomově skutečném tajemství,které ukrýval v každém koutku své zčernalé duše.Byla jsem poněkud vyděšená,jak Tom zareagoval a jsem ráda,že od něj nakonec utekla.Neznamená to však,že i když je Tom krásný a milující kluk,můžeme,i v takovémto oslňujícím hrdinovi,nalézt děs a zradu.Obzvlášť,když je to Pán zla...už se těším na další kapitolu a jsem zvědavá,spolu s ostatními čtenáři,kterým se to zalíbilo,jako každá tvá kapitola,jak to nakonec dopadne.

Jsem moc ráda,že jsi to skvěle zvládla! Nemůžu se dočkat,až v budoucnu vejdu do knihkupectví a uvidím tam plný regál knih se tvým jménem jako autor! :) Slibuju ti Nero na svoji smrt,že si koupím úplně všechny! Do jedné! :D

13 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 9. dubna 2008 v 19:32 | Reagovat

hmmm..... tak kde jsou sakra ty zbyli komenty!!!!

14 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 9. dubna 2008 v 19:33 | Reagovat

ja se picnuuuu!!!!!

15 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 9. dubna 2008 v 19:33 | Reagovat

piste lidicky!!!:D=)

16 Gabča Gabča | 9. dubna 2008 v 21:28 | Reagovat

Nero

17 Gabča Gabča | 10. dubna 2008 v 14:04 | Reagovat

18 Gabča Gabča | 10. dubna 2008 v 14:04 | Reagovat

ty

19 Gabča Gabča | 10. dubna 2008 v 14:04 | Reagovat

tvý

20 Gabča Gabča | 10. dubna 2008 v 14:05 | Reagovat

povídky

21 Gabča Gabča | 10. dubna 2008 v 14:05 | Reagovat

prostě

22 Gabča Gabča | 10. dubna 2008 v 14:06 | Reagovat

prostě

23 Gabča Gabča | 10. dubna 2008 v 14:07 | Reagovat

no zbožňujůůůů!!!! :D:D:D:D

24 Jasane Jasane | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 15:36 | Reagovat

Ty jo... To jem mazec! Upe mě to překvapilo!!!xD Vážně se ti to povedlo xD Ale, že to takhle neskončí?:) Že bude s Tomem:) Prosíííííííím!

25 Jasane Jasane | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 15:37 | Reagovat

Prosíííííííííííííííííííííííííííííííííím!!! Vážně jako xD Supa kapa!

26 Nera Nera | Web | 10. dubna 2008 v 17:23 | Reagovat

Gabča podvádí, ještě 6 komentářů!!!! A já jsem paličatá, takže jestli to ještě něko zkusí přidám 5 komentářů, jasný???? :-)))))))

27 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 12. dubna 2008 v 23:17 | Reagovat

No.. tak jsem si Toma oblíbyla a teď už ho zase nemám ráda.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama