Vězněná láskou- 11.Kapitola

14. dubna 2008 v 19:33 | Nera |  Vězněná láskou
Tak jo, podmínka splněna, sice s odřenýma ušima, ale ano. Myslím, že se mi tahle kapča povedla! Samochvála smrdí! Ale opravdu, mě se líbí, moc, poprvé se mi něco líbí, co pochází z mé vlastní výroby! Jejejej! Abych nezapomněla, Kapča je pro Cattgirl, za ten její komentář, ktrý byl vážně dlouihej a taky Anet, protože mě dneska celý den přemlouvala, ať ji tam dám!
Díky moc za komenáře k předchozí kapitole, ale stejně jsem docela smutná, že Vám to tak trvalo, minule jste měli 30 komentářů během jednoho dne a teď? Tak fajn, musím asi přitvrdit, takže pokud chcete další kapču žádám si 25 Komentářů, dřív vážně nebude!
Vaše přísná Neruša!

"Lil." špitla jsem tiše zpod neviditelného pláště, když kolem nás prošel školník se svou kočkou.
Na škole jsem již týden a s Lily se z nás staly nejlepší přítelkyně. Všechno běželo podle plánu. Já se bavila, Tom pukal steskem. Alespoň jsem to slyšela ve Zmiozelu. Jednou jsem tam tajně pronikla a poslouchala. Prý se dočista zbláznil. Tomu moc nevěřím. Taky se musí vzít v potaz, že všichni byli na mol, Tom nejspíše taky. Tolik bych chtěla k němu, zpátky, jenže nemůžu. Jak tvrdí Lil- musím ho nechat vydusit. Ač je týden jakkoli dlouhá doba, každým dnem mě to uvitř svírá více a více.
S Lily jsme už stihly projet celý sedmý ročník, takže jsem učení dohnala v pohodě. Každý večer chodím po hradě a přemýšlím. O Tomovi...o čem jiném. Párkrát jsem se i přemístila na Corsiku, ale ze zbabělosti se vrátila zpět do školy. Jednou nebo dvakrát jsem se dostala i na vyučování. Většinou jím sama v mém novém pokoji, ale někdy se staví Lily a jíme spolu, smějeme se a já většinou potom propláču celou noc, jelikož se cítím provinile. Možná jsem nemusela utíkat....Byla to JEN facka. Jen?
Chjo, je to těžké, teď se nevyznám ani sama v sobě.
Často zaskočím přes den pod pláštěm ven k jezeru a sedím tam až když mě dovintř zažene hlad či zima. Remusovi se vyhýbám obloukem. Lily dokonce zjistila, že ji jednou sledoval až nahoru, ale dovnitř se mu naštěstí dostat nepovedlo.
Několikrát jsem se na chodbě potkala se Siriusem, jenže ten mě přirozeně neviděl. James prý vyváděl jak pominutý, když jeho kouzelné věcičky zmizely. Prohledal celý pokoj. Potom se pustil i do společenky, kde to potom vypadalo, jako po zápase. Když se mi podaří propašovat do Velké síně na snídani, sedám si na konec stolu a pozoruju Luciuse. Zjistila jsem, že moje láska k němu dočista vyprchala. Ani nevím, kde se ve mě ta jistota vzala. Prostě necítím pověstné motýlky v břiše apod. James je to stejné. Zato je tu někdo jiný, při pohledu na něj se mi klepají kolena a ztrácím řeč.
Ten člověk je......stále si to nechci připustit, přišlo to tak najednou, když jsem ho potkala na chodbě v objetí jiné, tehdy mě to šíleně rozčílilo. Vím, že on už je prostě takový. Děvkař....
Sirius Black..... Chodila jsem s nim už kdysi, ale skončilo to katastrofálně....rozchodem. Podváděl mě na každém kroku a s kterou to šlo. byla jsem z toho zničená, ale to bylo dřív. Sakra, nikdy se nepoučím. Pořád se budu tak blbě zamilovávat.
"Co je?" oplatila mi šepot. Zahly jsme za nejbližší roh a já ze sebe sundala plášť. Lily mi ho okamžitě nasadila a střelila po mě naštvaným pohledem. Nevinně jsem se ušklíbla a přetáhla si ho přes hlavu.
"Já...myslíš, že je dobré tohle dělat?" Byly jsme na cestě do Brumbálovi pracovny. Lily rozhodla, že by to měl někdo vědět. Byla jsem proti, ale co zmůžu proti sebevědomé zrzce?
"Ano, to tedy je! Už týden se schováváš, je načase vyložit karty."upozornila mě. Převrátila jsem oči v sloup a hlasitě vzdychla.
"Ne, já to neřeknu!" rozhodla jsem a mazala zpět do nového domova
"Stejně paličatá jako Voldemort! To ses jako nakazila? Nebo co?" křikla za mnou. Ani jsem se neotočila. Do očí se mi nahrnuly slzy a pomalu, jedna za druhou kanuly na modré tričko, schované pod neviditelným pláštěm.
Pořádně jsem neviděla na cestu, takže nebylo divu, když jsem narazila do brnění, které se sesunulo podél zdi, jako já. To se nedalo vydržet, bez něj ne. Měla jsem pocit, že se zblázním. Doufala jsem, že to přejde, jenže to nejde. Nedokážu zapomenout!!! Ne ne něj! Nikdy. Ještě nikdy jsem se necítila tak prázdná, tak....sama.
Vzlykla jsem. Nahlas a bolestně. Někdo mi položil ruku na rameno. Plášť mi spadl už dávno, takže jsem byla viditelná. Ani jsem nezvedla hlavu. Zabořila jsem člověku do hrudi hlavu a plakala. Jeho ruce mě hladily po zádech a konejšivě šeptaly do ucha. Podle kořeněné vůně a hladkých vlasů mi došlo, že se tulím k Luciusovi.
"Co tady děláš?" Utřela jsem slzy do látky pláště a popotáhla. Podal mi čistě bílý kapesník.
"Myslel jsem si, že budeš v Bradavicích. Když si opustila Voldemorta, šílel. Museli jsem celé dvě noci chodit po Londýně a hledat tě. Měli jsme se rozhlédnout i tady, jenže většina se na to vykašlala a nechala tě, ať se rozhodneš sama, zda se vrátíš nebo ne." odpověděl a pomohl mi na nohy.
"Vážně šílel?" zeptala jsem se s nadějí. Jasně jsem viděla, jak to světélko naděje v jeho očích uhaslo. Nejspíše mu došlo, že Toma pořád miluju.
"Jo, šílel, myslím, že bys to u VÁS doma nepoznala." Schválně zdůraznil slovo Vás....
"Chjo."povzdechla jsem si. "Neřekneš nikomu, že jsi mě tu viděl." kousla jsem se do rtu. City zase vyvřely na povrch. Kdy se konečně rozhodnu??
Pomalu jsem se k němu přiblížila. Natáhla jsem ruku k jeho tváři a lehce ji pohladila. Zachytil ji a přiložil si ji na líčko. Zavřela jsem oči a opřela hlavu o jeho hruď. Chytil mě za bradu a pozvedl na úroveň jeho rtů.
Nedělej to! Co Tom?
Lehce se jimi otřel o ty mé a rukou mě hladil po zádech. Cítila jsem jeho horký dech u levého ucha. Cítila jsem, jak mu buší srdce a věděla jsem, že to udělá. Že mě políbí a já budu zase na začátku...
Pamatuj na den na pláži, kdy si slíbila Tomovi věrnost......
"Proč?" šeptl tiše. Kdyby nebyl tak blízko u mého ucha ani bych to neslyšela. Mě samotné se zrychlil tep a své druhé já- věrné Tomovi- jsem zastrčila hluboko, až za okraj hlavní brány Bradavic. Možná bych mohla tušit, že tam ten dotyčný stojí a přemýšlí, zda vejít.
Možná bych věděla, že se trápí a že se rozhodl, nechat mě jít si vlastní cestou. To všechno by mi došlo, kdybych se nelíbala s Luciusem. Nejdřív to byl jen lehký polibek, zvídavý. Potom se změnil na plný touhy.
Ani jsem nezaregistrovala, jak jsme se dostali z Bradavic. Najednou jsem stála v příjemně vytopené místnosti zahalené v zelených odstínech.
"Kde to jsme?" vyjekla jsem.
"V Malfoy Manor."odpověděl krátce a položil mě na měkkou postel. Uvelebila jsem se na ni a ihned opětovala jeho polibky. Svlékl ze mě tričko a hned potom i černou krátkou sukni, mimochodem jedinou sukni, co se dostala do Bradavic, zbytek zůstal u Toma.
"Miluju tě. Ty víš jak to je pro mě težké říct, ale tobě to zopakuju klidně milionkrát. Miluji tě- miluji tě- miluji tě." šeptal mezi polibky na krk a obličej.
Sundala jsem mu bílé tílko i kalhoty. Objala jsem ho kolem krku a líbala na ústa. Jednou rukou mi rozepl přední zapínání krajkové podprsenky. Naposledy mě políbil na rty a chystal se popojet níže.
"Taky tě miluji, Tome." vyhrkla jsem rychle. Dříve než jsem si stačila uvědomit, co se děje se Lucius odtáhl na roh postele, složil hlavu do dlaní a šeptal si něco, čemu jsem nerozuměla.
Přiblížila jsem se abych ho slyšela.
"Jsem blbec, takovej blbec!" nadával si. Zlehka jsem se dotkla jeho nahé, vypracované hrudi. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. V těch jeho jsem viděla nevyhaslou touhu a sklamání.
Políbila jsem ho na břicho a cítila jsem, jak se zachvěl.
"Nedělej to! Stejně chceš jeho." špitl do ticha.
"Ne, teď chci tebe." přiznala jsem a dotkla se rty jedné jeho bradavky. Odstrčil mě. Hrubě a netrpělivě. Nechápala jsem to. Hodil po mě mé oblečení a sám se navlékl do kalhot.
"Co jsem udělala špatně?" zeptala jsem se tiše.
"Ty nic, to já. Ty miluješ Pána zla a já jsem vedle něj jen sluha...." zašeptal a chytil mě za ruku. "Miluji tě." Políbil mě na rty a přemístil se i se mnou do Bradavic.
U brány se se mnou ani nerozloučil. Já, nekrytá a smutná se plahočila zpět před komnatu, kde mě čekala Lily.
"Omlouvám se já...." zasekla se při pohledu na můj obličej, plný smutku. Rukou jsem ji pobídla ke vstupu dovnitř a ještě za tepla ji vše řekla.
"Ach Carmen, kdy konečně pochopíš, že nemůžeš mít všechno?" vzdychla. Pokrčila jsem rameny a otočila se k ohni. Tak moc bych teď potřebovala někoho, kdo by mě objal a řekl, že všechno bude dobré. tak jako předtím, že budu s Tomem a Lucius bude minulostí. On Lucius musí pryč, hned. Nechci žádné další trapné chvilky jako před hodinou. Nechci dělat jenom chyby. Css, rčení chybami se člověk učí není vždy tak přesné. V životě jsem nadělala moc chyb a stejně je v budoucnosti budu opakovat. Chovám se jako bezcitná mrcha. Možná jí jsem. Tolik bych chtěla, aby mě všichni měli rádi, jenže jak Lily řekla, nemůžu mít všechno.
Rukama jsem objala kolena a položila se na ně bradu. Slzy mi tekly proudem. Poslední dobou jsem vlastně nedělala nic jiného. Jen brečela steskem a nad svou vlastní blbostí. Já debil.
Zaslechla jsem tiché zavření dveří. Lily odešla. Nechala mě, ať se s tím poperu sama...Dobře udělala, jsem neschopná a nevděčná a..a...a Jsem to já. Jsem Carmen Diamond. Jsem jedinečná, jako každý jiný......
Postavila jsem se a setřela slzy. Konec smutku. Vklouzla jsem do teplé bundy a vykoukla z komnaty. Zase mě něco napadlo. Nenapravitelná..
Běžela jsem až k bráně.
Tam jsem se přemístila. Věděla jsem přesně, kam chci jít.
Pocit protahování zahradní hadicí skončil a já se rozhlédla. Přímo přede mnou stál menší domek, jediný široko daleko. Opatrně jsem přelezla plot a tiše, jako kočka jsem našlapovala po kamenném chodníku až k velkým dveřím z hnědého dřeva. Opatrně jsem zatlačila na jejich rám. Dveře se se skřípěním otevřely. Vklouzla jsem dovnitř a čekala až se rozkoukám. Byla tady tma a já vnímala zatím jen svůj zrychlený dech. Bylo to dlouho, co jsem to tu nenavštívila. Páchlo to tu zatuchlinou, plísní a vůbec všechen vzduch byl špatně dýchatelný. Přesto jsem se zhluboka nadechla a krůček po krůčku postupovala hlouběji do prázdného domu. Po mé pravici byly otevřeny jedny dveře, do kuchyně. Vstoupila jsem dovnitř a v kapse nahmatala hůlku. Světlo z hůlky se rozlétlo po prostoru, jenž vypadal osvícený ještě hrozivěji, než ve tmě. Každý předmět házel určitý stín a ten se protínal s dalším.
Vzala jsem z police jeden hrníček a otřela ho rukávem bílé bundy, co z toho, že bude špinavá, už je to fuk.... Vykoukl na mě můj vlastní obličej, namalovaný na jeho povrchu. Vrátila jsem jej na místo a stějně přeleštila všechny hrníčky. Když byla celá police čistá odešla jsem do obýváku. zatopila jsem v krbu a sedla si na zašedlý koberec, kdysi míval starorůžovou barvu, jenže stáří ho poznamenalo, stáří a zkušenosti. jako nás lidi...
Dívala jsem se do plamenů a myšlenky nechala proplouvat jak se jim zachtělo. Zatřepala jsem hlavou a začala vzpomínat...
Holčička s bílou mašlí ve vlasech běžela vstříc rozevřené náruči. Vyskočila osobě kolem krku a šťastně se usmívala. Ve dveřích se objevila její přísná matka.
"Jak dlouho ji tady necháš?" zeptala se osoba.
"To je fuk, klidně si tu malou děvku nechej u sebe do konce života." odfrkla si matka a rázným krokem odešla. Osoba se usmála na holčičku a dala ji sladkou pusu na čelo.
"Uděláme si kakao?" zeptala se mile a s dívenkou v náručí odpochodovala do kuchyně.
Nevědomky mi stékaly slzy, tak dlouho jsem se snažila vzpomínky potlačit. Jsou pro mě až moc bolestivé!
"Chjo." vydechla dívka. Starší žena se na ni vědoucně usmála a hlavou ji popohnala ven za ostatními dětmi. Za minutu byla zpět a choulila se ženě v náručí.
"Oni mě nemají rádi, jsem prý špatná..." vzlykala.
"Nikdo nemůže za své rodiče, ale já věřím, že ty, moje dítě, si najdeš jednou někoho, kdo ti je nahradí."
"Říká se, že jsou rodiče nenahraditelní." poučila ji dívka.
"Věř jen sama sobě." Vtiskla dítěti pusu do vlasů a pohladila ji po rameni....
Nahlas jsem vzlykla, bolest vzpomínek byla nepředstavitelná. To prázdno a smutek..
Zasebou jsem zaslechla vrznout podlahu. S vytřeštěnýma očima jsem se otočila.
"Nečekalas mě?" zeptal se hlas. Vyskočila jsem na nohy a prchala z pokoje, bohužel přímo jemu do náruče. Začala jsem se prát, ale on mě držel pevně a rozhodně se nechystal pustit mě.
"Nechej mě být, Tome, mezi náma je konec, navždy, pochop to!" Zaječela jsem. I mě samou to překvapilo. Kupodivu mě mlčky pustil, dlouze se na mě podíval a zmizel.
Sesunula jsem se na podlahu a rozplakala se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luckily luckily | Web | 14. dubna 2008 v 20:04 | Reagovat

páááááni, ta holka je nerozhodná jak sáňky v létě....:)) ale jinak skvělá kapča!!!!

2 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 20:33 | Reagovat

No teda! Tak to je drsné! Ale to s tim Malfoyem, jak mu řekal Tomem jsem se řehtala XD

Fakt akože mazec!!! Je to mooc krásná povídka a ty moooc krásně píšeš! Jen tak dál! A jestli tady někdo okamžitě nedá nějakej komentář, tak uvidíte, co dokážu!!!!!XD

3 Jasane Jasane | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 20:58 | Reagovat

Ježiši proč?:-O Proč to tak komplikuješ?:-O Grr! Teď jako budu celý dny přemýšlet jak blbá s kým asi skončí!!! Grr!!!!

Jinak kapitola upa skvělá, ale jako.. Pořád mě vrtá hlavou s kým bude.. Sirius, Tom, Lucík nebo snad James? Nevim, nevim mnooooo....

Ale když si pohneš ta se to dozvím tak makej!

4 Teresie Teresie | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 22:35 | Reagovat

To bylo nádhernýýýý!!!!A zároveň strašně smutný :(( Chudák holka.Koho si má vybrat? :D Jako já bych si vybrala Siria, když se do něj zamiloval, ale pak teda nechápu proč Luciusovi říkala Tome, když má ráda Siria :D...No nic bylo to opravdu kouzelný!!!Těším se na pokračování :))

Terinkáá :)

5 Any Any | Web | 15. dubna 2008 v 13:18 | Reagovat

ahojky nero, jak jsem slibila, tak jsem si to ted precetla. Vím měla jsem uz vcera, jenze ty vis, jak to bylo.

Kapitola byla uzasna moc sse ti povedla!!!!!!! a taky se mi moc libila !!!

Rychle si pospes s dalsi

pa

6 verika verika | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 13:34 | Reagovat

A to ho zase poslala pryč jako proč? Je normální? Konečně ho tam má a ona řekne že e konec. No je to lama no:D Ale kapitola byla bezvadná:D

7 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 13:38 | Reagovat

ÁÁÁ!! Já chci další kapitolku! Jestli se tu dneska neobjeví další komentáře, tak tomu napomohuXD

8 Lia Lia | 15. dubna 2008 v 15:44 | Reagovat

noo teda..nadherna kapitola....ach ta hrdost..preco mu nepovedala,ze ho miluje??A stavim sa,ze s nim aj caka dieta....ach co uz..ale fakt velmi pekna kapitola:)):...uz  som zvedava na dalsiu:))

9 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 16:14 | Reagovat

Já chci kapitolku!! Já tě k tomu normálně dokopám!! Dej jí SEM!! PLS!!!:o)

10 KiVi KiVi | Web | 15. dubna 2008 v 16:38 | Reagovat

ta je divná...nevim teda ale je to malá děvka x...použila jsem slova její matky :) nevim jako co jí hrabe...chudáček Lucík má smůlu Tom je debil a má taky smůlu a Siri je největší hajzl děvkař a sráč a nakonec s nim skončí...to je bordel xD

11 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 21:13 | Reagovat

Ještě 15 omentář..sakryšX(

12 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 21:13 | Reagovat

Ha! Už jenom 14XD-neboj se..víc už dneska nenapíšu..XD

13 Anacek Anacek | Web | 16. dubna 2008 v 13:41 | Reagovat

Ahojky... u mě na blogu je soutěž o nejvíc sexi kluka jestli se chceš přihlásit tak jednoduše sežeň nějakou fotku tvojeho sexi klučiny (můžebýt celebrita ale nemusí) a přihlaš se na mém blogu !!!

14 Leenikk Leenikk | Web | 16. dubna 2008 v 17:30 | Reagovat

Ajaja to se nám to komplikuje! Ale ten konec! Jak na něho řvala, že je konec, to mi bylo i, lito voldika! Mno jsem zvedava na dalsi!

Moc se ti to povedlo Neři!

15 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 17. dubna 2008 v 14:36 | Reagovat

ne!!!! tohle ne!!!! dyt ho miluje!!! proboha! tak proc mu to kurnik sopa rekla!!!! ja se na to vyseru!!! tohle neni mozny!!!! do prdele! Luciuse nemiluje malen se s nim vyspi! Toma miluje a serve ho jak malyho fakana!!!!!

Ty voe!!!!!!!!!!!!! NEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!! =(

16 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 17. dubna 2008 v 14:38 | Reagovat

jinak to bylo uplne suprovy....fakticky jsem v tom upe zazrana!!!!

ale nedokazu se smirit s tim, jestli je ted konec mezi ni a Tomem....

aaaa

17 Tvoje Gabča Tvoje Gabča | Web | 18. dubna 2008 v 16:43 | Reagovat

Ahojky Nero! (konečně slibovaný komentář :D)

Tak tahle kapitola mě úplně šokovala.Nejdřív si to chce užít v posteli s Luciusem,pak to pohnojí,potom za ní příjde Tom a ona ho jednoduše odkopne,i když ví,že oba trpí.Tak ať si to laskavě holka uspořádá pořádně v té své vymetené palici plné kluků! :D Pak neví,ke komu dřív skočit no a takhle to dopadá :))

Moc hezká kapitola,jako každá,a už aby tu byla další! :))

18 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

Opravdu moc se omlovám, za tyhle ty komentáře:

19 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

Prosím...

20 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

..dej...

21 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

...nám...

22 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

...sem...

23 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

...KAPITOLKU!!!...

24 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:30 | Reagovat

Prosím!! Ještě jednou se omlouvám za ty komentáře, ale já chci kapitolku!!!:o)

25 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:30 | Reagovat

A ten kdo to čete a nenapíše komentík..toho si podám..Je VÁM TOM DOST JASNÉ?!XD

26 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:30 | Reagovat

Super, takže se těšíme na další..XD

27 Bejka Bejka | Web | 18. dubna 2008 v 20:56 | Reagovat

Stale sa to musiii zamotavat ? xD

28 Leenikk Leenikk | Web | 19. dubna 2008 v 9:37 | Reagovat

Njn Catt, já nevím, někdo je asi líný napsat pár slov!

Ale jinak píšu znova, že je to skvělá povídka, možná i nejlepší podle mě, co píšeš. Ale ostatní jsou taky fajn.

Takže prosím honem dej další kapitolku, vždyť ji stejně máš napsanou, tak co?

Jej, jak já nesnáším limity!

29 Ivi Ivi | Web | 19. dubna 2008 v 11:58 | Reagovat

chjo...proc nemuze byt s Tomem???

no tak mmnt, 25 komentaru???

hi...a neni jich tady vic???

30 If If | E-mail | Web | 19. dubna 2008 v 19:25 | Reagovat

Tý jo, tak to je něco. Na tuto povídku jsem dnes narazila a nemohla jsem se od ní otrhnout :P. Je fakt skvělá!!! Teď ani nevím, koho bych si ke Carmen přála víc, jestli Luciuse nebo Toma, ale asi Pána zla. Je to fakt senzační povídka a taky originální, podobnou jsem ještě nikdy nikde nečetla!!! ;c)

Ten konec byl opravdu smutný, ale já stále doufám, že se nakonec udobří a vše bude zase v pořádku, i když bez nějakých těch hádek by to nebylo ono, že? :cD

31 Natusz Natusz | Web | 24. dubna 2008 v 16:27 | Reagovat

super kapuitolka, nejak jsem se na pocik dostala :-d

32 Marilla Marilla | Web | 12. května 2008 v 19:11 | Reagovat

Nádhera, ale primtě netrap toho miléhoTomíka!§...=o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama