Vězněná láskou- 7.Kapitola (1/2)

22. března 2008 v 15:15 | Nera |  Vězněná láskou
Ahojky, je tu další kapča, je odzvláště dlouhá a hodně důležitá! Další kapča bude až tady dáte takových 20 komentářů! Zasloužím si je, takže honem honem, ať víte jak bude Carmen reagovat!!!!!A Taky víte, že jsem tuhle část musela psát znova, tak pište komenty, jinak vážně nic nebude!
Věnováno všem komentátorům!!!!!

Ploužila jsem se chodbou. Venku už dávno panovala tma jak v pr...hrobce. Hlava mi třeštila. Připadlala jsem si jak praštěná polenem. Musím se přiznat, že kocovina je šílená.... Moje hlava! Nohy jsem tahala směrem do jídelny. Všimla jsem si, že Tom nespal u sebe a zajímalo by mě, co jsem mu včera řekla! Já mám totiž vokno! Ale děsně obrovitánský!Pamatuju se, že jsem se líbala s Luciusem, popíjela s Bellou, ale Tom tam byl jen když jsem zvracela. Asi to nebyla zrovna pohádka o Červené Karkulce! To by mohl spát se mnou, no ne?
Namáhavě jsem otevřela dveře. Bez pozdravu jsem se doklopýtala ke stolu a sedla si. Nic! Ani za pitomé "dobré ráno" mu nestojím.
"Něco ti přišlo!" sykl a hodil po mě obálkou. Uraženě jsem ji sbalila do županu a i s hrnkem horké kávy se přesunula na sedačku. Chvíli jsem studovala písmo, ale na nic jsem nepřišla. To nebylo písmo nikoho z Pobertů. To bych poznala. Pěstovaným nehtem jsem roztrhla pečeť. Vypadl dopis. Nebo spíše krátký vzkaz, ale určitě tajný, když byl v obálce!
Ahoj Carmen,
musíme se sejít! Mám novinu, která se ti zřejmě nebude líbit! Co takhle sraz dnes večer kolem 9 na Příčné u Gringotovi banky? Prosím pošli ke mě patrona s odpovědí! Budu ti vděčná!
Tvá Bellatrix
Přelétla jsem ho očima a nechápavě kroutila hlavou. Co mi jen může chtít. Pohledem jsem zatoulala k nástěnným hodinám. Něco po sedmé! To v pohodě stihnu.
"Večer má sraz s Bellou, nemusí tě zajímat v kolik přijdu!" řekla jsem a odešla do ložnice.
Pohodlně jsem se natáhla na postel a se zavřenýma očima přemýšlela. Vzpomněla jsem si na Bellu a zvedla se na loktech. Čekala jsem na šťastné myšlenky. Dlouho nepřicházely a já uvažovala, zdy nějaké vůbec mám. Včerejšek mě rozhodil. Konečně se dostavily a já své veliké pumě nadiktovala kladnou odpověď. Puma zmizela a já se opět pohodlně roztáhla. Moc dlouho mi to však nevydrželo, jelikož na okno zaťukal zobáček malé sovičky. Zaťala jsem ruce v pěst a vyskočila na nohy. Potřebovala jsem minutku klidu. Nerušeného klidu, prožitého skuhráním, jak mě bolí hlava. Pustila jsem sovu dovnitř. Venku foukal nepříznivý vítr, takže nebylo divu, že sova byla "rozcuchaná" Pohladila jsem ji po hlavičce a převzala od ni dopis. Písmo mi připadalo známé, ale nevěděla jsem odkud. Rozvinula jsem ho a začetla se.
Carmen,
nutně s tebou potřebuju mluvit! Nejlépe hned zítra. Sejdeme se v Děravém kotli úpřesně v 11 hodin v noci. Ani o deset minut později! Buď tam přesně! Opravdu si musíme promluvit, protože nechci, abys dál tahala Jamese a Remuse za nos!
Sirius Black
On? Copak? My se spolu nikdy nestýkali! Ne sami! Co po mě Sirius chce? To je...nenormálnost. Jak tahám ty dva za nos?
Byla jsem dokonale zahrabaná ve svých myšlenkách, že jsem nezaznamenala otevření dveří. Až když zaskřípala skříň, probrala jsem se z tranzu. Tom se hrabal ve skříni a věci házel do menší tašky.
"Co děláš?" vyzvídala jsem. Jeho chování bylo divné.
"Musím pryč, do půlnoci jsem doma." odpověděl a zmizel za dveřma.
Nechal mě tam, Samotnou a bezradnou. Dívala jsem se za ni jak odchází a srdce mi kleslo. Nemiluje mne? Nedobrovolně mi z očí steklo pár slz. Popotáhla jsem a utřela si slzy.
Bylo mi tak smutno, ale jemu to bylo fuk. Bylo mu totálně jedno, jak se cítím. Nepřišel ke mě a neobjal mě kolem ramen, aby mě utišil.
Potřebovala jsem těď něčí podporu, teď, když on zklamal.
Svezla jsem se z postele na zem a kolena si přitáhla k tělu. Párkrát jsem vzlykla, zhoupla se na patách a s námahou se zvedla. Celá rozlámaná jsem se převlékla a přemístila konečně na místo srazu.
***
Mrznu, mrznu a ještě jednou mrznu. Je dávno po deváté a Bellatrix nikde. Stepovala jsem na schodech banky a opravdu nejsem oblečená na čekání ve sněhové vánici.
Mám na sobě jen přiléhavé bílé třičtvrťáky, červené tílko a přes něj černobílou mikinu na zip. Na nohách samozřejně jen balerinky, takže mi prsty modrají. S kapucí přes hlavu jsem se klepala jako ratlík. Kolem mě byly pouze vrstvy sněhu. Bylo docela zvláštní, že už v říjnu sněžilo, ale co na tom. Sníh se třpytil ve světle hvězd a měsíc. Zastesklo se mi po Bradavicích. Po společných úplňcích. Po koulovačkách ve sněhu. Po vyrábění sněhuláků a po tvoření jejich obličejů. Nasmáli jsme se u toho, až nás bolelo břicho a slzely oči. Kluci byli můj život. Byli všechno, co jem měla a co jsem si přála. Bohužel jsem je vyměnila. Ani nevím, zda lituju toho, že jsem odešla, nebo toho, že jsem jim neřekla pravdu! Ale copak za nimi můžu přijít a oznámit jim, že jsem přítelkyně obávaného Pána zla. Že teď mám kamarády mezi Smrtijedy? To nejde....
Pomalu jsem sestoupala ze schodiště a chystala se přemístit domů, když jsem zahlédla v šeru nějakou postavu. Myslela jsem, že je to Bellatrix, ale potom se Bellin hlas ozval kus za mnou. Rychle jsem se koukla přes rameno a hned zpět. Postava tam nestála. Usoudila jsem, že to byla jen hra stínů a lehce objala Bellu. Dostala jsem pusu na obě líce.
"Cos dělala? Seš mokrá!" zbuzerovala jsem ji okamžitě. Omluvně se usmála a potom se jala vysvětlovat.
"No, víš, poslední dobou mi nějak nefunguje přemisťování, takže jsem se objevila kdesi v lese, ale patron mě odtamtud vysvobodil. Tak jsem se táhla přes půlku Londýna, protože se nechci ukázat v nějakém mudlovském baráku, kdyby se zase přemístění podělalo!"
Rozesmála jsem se.
"Ty seš tele! Příště to natrénujem! A to si jako složila zkoušku?" smála jsem se.
"No, jo složila, mám drápky všude, víš!" Jako důkaz udělala kočičí pózu. Tomu jsem se rozesmála ještě více.
"Pojď, jdeme se zahřát." rozkázala jsem a vtáhla ji do nejbližší hospody.
Páchlo to tam po zvratkách, potu, a vůbec po zatuchlosti. Zalezly jsme tam, kde nebylo nic vidět. Tedy do kouta. Nedopadalo tam moc světla, ale s tím jsme si hlavu nelámaly. Mě hlavně zajímalo, proč se mnou chtěla mluvit. A proč ten dopis byl tak naléhavý?!
Objednaly jsme si čaj. Bellatrix dokonce s rumem. Já na to neměla ani pomyšlení! Rum= alkohol! Bych se pozvracela jen při pohledu do mého hrnku. Mlčely jsme, dokud hostinský nedonesl dva velké hrnky a neodešel.
Rozhlédla jsem se, jestli nás náhodou někdo nesleduje. Nic zvláštního jsem nepostřehla, kromě mladíka u baru. Pohledem svlékal Bellu z krátké, černé mini a tílečka bez ramínek. Na sobě měla ještě dlouhý kabát, ale ten odložila hned co jsme vešly.
Ten kluk nemohl být o nic starší než já. Měl delší, hnědé vlasy a překrásné, modré oči. Osilnivě se usmál a ona mu úsměv oplatila. Nejspíše to vzal jako výzvu. Přešel tedy k našemu stolu a usadil se vedle Belly. Řekl mi ahoj a děle se mé drahé osobě nevěnoval. Otočila jsem se tedy zády k nim a koukala do plamene svíčky. Bylo mi strašně smutno.
Stýskalo se mi po akcích ve společence, kde na nás vždy vletěla McGonagallová a všechny láhve nám zabavila. Sirius s jamesem potom vyběhli do pokoje a donesli další bednu alkoholu. nemohla jsem z nich. Pořád jsem se jim smála a bylo mi.....jinak. Veselo. nemusela jsem se věčně přetvařovat, jako teď. Nemusela jsem se tvářit v pohodě, když se mi chtělo brečet! Kdybych byla s němi a rozplakala se, vzali by mě kolem ramen a tak dlouho do mě kecali, až jsem jim vykloúpila všechna tajemství. Probrali jsme to a žilo se dál. Dál byla sranda na každém kroku. Třeba James: Milovala jsem ho od prvního pohledu, ale neměla jsem odvahu, povědět mu to. Momentálně je mi to líto! Hrozně moc líto. Tak bych mu chtěla skočit do náruče a říct mu to, všechno, do posledního detailu. Říct mu, že jsem ho milovala, ale od doby, co jsem s Tomem se toho šíleně moc změnilo. Já se změnila. K nepoznání. Pak je na řadě Remus: To byl a doufám, že zůstane mým nejlepším kamarádem. Cokoli jsem potřebovala mohla jsem jít za nim a svěřit se mu. Ať to byla jakákoli tajnost. Věděkl vše a stejně se to ostatní Poberti nedověděli. Mohla jsem mu věřit. Ale mohl on mě?? Potom je tady Sirius: Tehdy, když se se mnou rozešel málem mi to utrhlo srdce. Slíbila jsem mu pomstu, ale Remus s Jamesem mi to vymluvili. Použili všechny své zbraně na obranu jednoho z nich. To bylo na Pobertech nejlepší. Drželi pospolu. Když se pohádali, tak se zmlátili. Pomohli si na nohy, přátelsky se objali a vyrazili na ošetřovnu. Blázni. Ale byli to přátelé. Kéž by jimi zůstali!
Ohlédla jsem se přes rameno. Ten kluk div Bell nespolkl. Nestačila jsem se divit, co Bella za těch několik minut dokázala. Ale teď tady bylo něco důležitějšího.
"Echm...." odkašlala jsem si. Nic. Vůbec mě nabrala na vědomí. "Echm..." Zas nic. "Bellatrix Blacková, budete tak hodná, a mohla by jste konečně věnovat svou pozornost taky mě!" řekla jsem přísně.
"Jej, jasně, promiň, Meny!" Domluvila si s klukem rande a přetočila se ke mě.
"Málem tě spolkl!"zasyčela jsem naštvaně. Upřela na mě psí oči a mě do očí vhrkly slzy. Ty oči .....Siriusova tvář se mi rýsovala v hlavě. Dokonale jsem viděla každičkou jeho vrásku, kdyxž se smál. Viděla jsem každý jeho dolíček. Bella mu byla docela podobná, ale ty oči se těm jeho nemohli vyrovnat. Umřu steskem!
"Co se děje?" špitla Bella.
"Nic, já, jsem přecitlivělá." setřela jsem slzy a pobídla ji k hovoru.
"Ne, nejdříve řekni ty, proč ses mi tady najednou rozbulela."přikázala.
Nadechla jsem se a začala potichounku šeptat.
"Když jsem se ráno vzbudila, Tom tam nebyl. Dokonce jeho postel byla ustlaná, takže v ní nespal. Vydala jsem se do jídelny. Seděl tam za noovinama. Ani ahoj mi neřekl, jen po mě hodil tu obálku s tvým dopisem. Něco jsem mu odsekla a odešla do ložnice. On tam přišel, zbalil si pár věcí a oznámil mi, že se o půlnoci vrátí. A zmizel za dveřma. Prostě mě tam nechal! Už mě nemiluje!" vzlykala jsem. Lepší herečku nenajdou!blesklo mi hlavou. Přeci nemůžu říct, že jsem brečela, protože jsem si vzpomněla na jejího bratrance.
"Moc si to bereš, to nic neznamená. Jen si potřeboval pročistit hlavu. Lucius..." zasekla se a sklopila hlavu.
"Lucius? Co?" nachápala jsem.
"No...proto jsem s tebou potřebovala mluvit!"přiznala.
"Co je Luciusovi?" žařvala jsem. Hosté se po nás otočilï a Bella je uklidnila mávnutím ruky. "Co se děje?"vydolovala jsem ze sebe. Pak mi docvaklo.
Okno pomalu zavíralo okenice a mě se vybavil včerejšek. Vybavila se mi hádka. I to jak jsem si Luciuse přitáhla k sobě a políbila. Pamatovala jsem si najednou všechna má slova. Do posledního puntíku! Všechno, co jsem křičela se mi v hlavě motalo pořád dokola. Měla jsem tušení, proč se bavíme o Luciusovi. On je mrtvej! Tom ho zabil. A za všechno můžu já! Jen já můžu za to, že se nikdy více nepodívám do jeho očí a neřeknu mu, že mi je to líto. Že mi je to líto tak, jako je líto slunci, když zabíjí sníh. Jako je líto noci, že nahradila den. Jako je líto člověku, který miluje. Který má city, city, jenž dokáží zázraky. Zázrak je, když se narodí dítě, když člověk přežije jakoukoli tragédii. Zázrak je, když se dokáže člověk zvednout ze země a pokračovat dále po cestě za svými sny. Zázrak je, když člověk miluje. Měla jsem chuť zemřít. Ne jako kouzelník Avadou, ale jako mudla. Třeba se oběsit! Nebo si podřezat žílu! Cokoli, hlavně aby byl konec, konec toho trápení a rozhodování!
"Je mrtvej?" šeptla jsem. Bella se rozesmála. Mě to tedy rozhodně náladu nezvedlo.
"Blázníš? To bych ti to říkala s takovým klidem?" smála se.
"Tak co se stalo?" vyzvídala jsem.
"No, včera jsme se všichni vrátili. Já, Narcissa, Severus, Avery, Lestrange a ti další jsme čekali na Luciuse. Ten totiž s námi nepřišel. Když už jsme čekali něco přes hodinu, tak Sev řekl, že ho půjde najít. Nestihl se ani zvednout, když do místnosti doslova vpadl Lucius. Byl samá modřina a krev. Dokonce i vlasy měl zbarvené krví. Z pusy mu tekla krev, tak jsme ho chtěli odvést na ošetřovnu, jelikož jsme měli strach, aby to nebyla zlomená žebra. ale on nechtěl. Říkal něco jako, že by dokázal, že toho lituje- nebo co. No, prostě měl natrhnuté obočí, plno, ale fakt plno modřin. Ta krev z pusy byla nakonec jen z roztrženého rtu a vyraženého zubu...." Bellatrix mluvila a mluvila a mě bylo hrozně. Kdo ví, jestli tohle není horší než smrt.
"....asi to bylo Cruciem." dokončila kamarádka. Moc pozornosti jsem ji nevěnovala. Hodila jsem na sebe mikinu, na stůl položila nějaké drobné a utekla. Bella se hned vydala za mnou.
Zastavila jsem se na nějakém plácku. Udělalajsem piruetu a přemístila se. Bellatrix se mě na poslední chvíli zachytila ruky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nicole nicole | Web | 22. března 2008 v 15:20 | Reagovat

ahoj! byla bych ráda kdyby ses mrkl/a na můj blog a napsal/a co ti  tam chybí! dík a hoj

2 verika verika | E-mail | Web | 22. března 2008 v 15:44 | Reagovat

wow fakt super kapča že by ho Voldy zmlátil?jj a nechtěla by ses zapojit do soutěže o nej lay?na blog jsou nějaký informace:)

3 Leenikk Leenikk | Web | 23. března 2008 v 9:09 | Reagovat

jdu hned dál!

4 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 23. března 2008 v 10:17 | Reagovat

Jestli to...

5 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 23. března 2008 v 10:17 | Reagovat

...sem okamžitě...

6 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 23. března 2008 v 10:17 | Reagovat

...nedáš, tak tě...

7 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 23. března 2008 v 10:17 | Reagovat

...ZABIJU!!!XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama