Vězněná láskou- 6.Kapitola

20. března 2008 v 18:33 | Nera |  Vězněná láskou
Miláčci moji!!!! Je tu kapča! No fakticky! Mám novinu! Pc jede! Jupíííí, mám druhé Vánoce! Ale teď opravdu! Kapuitola k VL je na světě a já upřímně doufám, že se bude líbit! Jinak je věnováná všem mým čtenářum, píšícím komentáře. Ale hlavně, je věnovaná Paige! Jak jistě víte, moje suprová kamarádka, můj troll či trotl, jednoduše přestala psát, slíbila sice, že se vrátí, ale i tak mi je to líto! Paige byla moje jednička! To ona mi dělala první lay na tenhle blog, to ona mi se vším pomohla na začátku a ji móóóoóóóóóóóóc! děkuju! Děkuju za to, že je!!!!!
Vaše Nera
PS: Dnes tady přibude článek o spřátelení - už bylo na čase- a možná se pokusím najít novej lay nebo napsat další kapču. Teď, když mi jede comp bude tu dříve!

Protáhla jsem se na posteli. Místo vedle mě bylo kupodivu obsazené. Schoulila jsem se Tomovi na hrudník a pohrávala si s mými vlasy, rozprostírajícími se pod mou hlavou. Celý týden jsem já a Tom lítali po obchodech a restauracích. Prostě legrace. Dokázal být vážně strašlivě milej, když chtěl! Za celou tu dobu, strávenou se mnou ani jenou nesvolal Smrtijedskou schůzi, což byla pro mě výhoda. Nestojím o to, sejít se s Luciusem. A už vůbec né v mým domě. Mým domě...zní to tak...sladce, přesto je tu zima jak někde na Sibiři. Přitahla jsem si peřinu až k bradě a zachumlala se do ni. Je teploučká, stejně ale mrznu. Mám dojem, že můj nos bude jeden velkej rampouch.
Brrr...zima!!!!
Ještě více jsem se přitulila k Tomovi, jehož ruka mě konečně objala kolem ramen. Celým mým tělem proudí báječné teplo, vycházející z něj.
"Jak jsi se vyspala, krasotinko?" zívl. Nenávidím, když mi říká krasotinko. To je dětinské! Trpím takhle od té doby, co jsme byli podruhé vybírat šaty a taková tlustá babina mi vnuciovala jedny hnusný šaty za druhýma a kecala mi jak mi to sluší. Běhala za Tomem a v jednom kuse trylkovala: "To je ale krasavice!" Musím se přiznat, že jsem se málem pozvracela.
Nakonec to dopadlo dobře a já si vyhmátla vínově rudé úzké šaty bez ramínek. Tomovi se prý líbí, tak doufám!
"Nic moc, je tu kosa!" přiznávala jsem se a zuby mi drkotaly zimou.
"Chceš, zahřeju tě." nabídl se a jeho ruky vklouzla pod mojí košilku. Zakroutila jsem hlavou a lehce ho přes tu ruku plácla. Nevinně vykulil oči a já se musela začít smát.
"Ne, díky, peřina postačí! A co vůbec budem dneska dělat!? Už se těším na večer! Bude plééééééeéés!" prozpěvovala jsem. Zvedla jsem k němu hlavu, abych viděla na jeho obličej. Úsměv mi ztuhl na rtech.
"To néééé!" zahučela jsem.
"Omlouvám se, vážně tam musím, ale neboj, ples bude!"Hladil mě po vlasech a občas přidal taky pusu na líčko. Ale vážně jen občas, jelikož na brusláku, kde jsme byli včera uklouzl a vyrazil si dech, doteď ho bolí záda.. Děsně jsem se mu posmívala, protože já už umím jezdit! Heč...
"No jasně, jako jediná tam jak pecka budu vysedávat!" obořila jsem se na něj. Znovu mě pohladil po vlasech i po bradě.
"Zlato, nezlob se na mě! Navím, už jsem ti zařídil společníka..." chlácholil mě.
"No jasně! Ale já o něj nestojím!" odsekla jsem.
"Lucius se nabídl, že ti bude dělat doprovod." řekl, a vůbec nedbal na má poslední slova. Ve mě při vyslovení jména toho, který se mi nedávno vnucoval hrklo.
"Co? To-to ne!" začala jsem mávat ukazováčkem, jako nějaká učitelka, krárající neposlušné žáčky. Představa, že se na mě Lucius lepí jako včela na lízátko mi vyprovokovala žaludek. Cítila jsem se jako po bouřlivé jízdě na kolotoči.Je sice kus, to se mu musí nechat, ale.....Jaké ale? Ale on si má brát Narcissu a já miluju Toma z celého srdce. Možná jsem dokonce poblázněná. Hltám každé jeho slovo....Pravda....miluju ho a nedokážu si bez něj představit jedinou minutu, jediný den, jediný týden bez něj by mi trhal srdce!!
"A proč ne!?"zeptal se Tom a sundal z nás peřinu. Okamžitě jsem se začala třást zimou.
"Protože...protože...sakra! Tak fajn, ale slib, že se tam ukážeš!" rezignovala jsem.
"To si piš!" usmál se sladce. Zhluboka jsem se nadechla a políbila ho na rty. Když jsme se oddělili, zeptala jsem se:
"Kdy odjíždíš?"
"Kolem desáté." odpověděl. Oba ve stejnou chvíli jsme pohledem zavadili o rudé číslice budíku.
"Je teprve po půl osmé." řekla jsem a Tom pokýval hlavou.
"To se ještě můžem válet v peřinkách." Zamumlal a peřinu opět hodil přes naše těla, různě propletené do sebe.
"To teda jo!" přitakala jsem a dala mu lehkou pusu na hrudník. Nejspíše to vzal trošku jinak než já. Pro mě to byla obyčejná pusa, pro něj povolení dobývat se pod mou košilku. Začala jsem ho lechtat a on se upřímně rozesmál mému výrazu. Rty jsem měla stáhnuté do úzké čárky a oči přivřené, takže z nich byly jen uzoučké škvíry. Ať jsem se znažila jakkoli, smál se jen tomu, jak se tvářím. Vůbec nebyl lechtivej. Oddtáhla jsem se a otočila se k němu zády. Konejšivě mě objal kolem ramen a vtiskl polibek na šíji.
"Copak? Hrajeme uraženou?" zeptal se s úsměvem. Ignorovala jsem ho a ještě více se zabořila do postele.
Jednou bude chtít, ať se s ním vyspím, ale já....nejsem si jistá, vůbec ne! Jasně, šíleně ho miluju, jenže...jenže se necítím dost vyspělá....
"Zlato?"
"..."
"Proč se mnou nemluvíš?"
"..."
"Ignoruješ mě?"
"..."
"Tak já jdu!" rezignoval.
Vstal z postele a odebral se do koupelny. Ihned jsem vystřelila za nim a ještě než zavřel dveře strčila jsem tam nohu. Dřevo se o ni zaseklo a Tom se na mě překvapeně podíval. Vrhla jsem se mu kolem krku a soustředila se jen na jeho rty. Objal mě kolem pasu a přenesl na postel. Položil mě a sám si lehl nad mě. Usmála jsem se, ale za celou dobu jsme se rty neodtrhli. Hladil mě po celém těle a já si najednou byla jistá, co chci. Jeho. Povolila jsem a nechala ho rukou vjet pod košilku.....
Najednou, skoro, když už mi chtěl přendat košilku přes hlavu ozvalo se PRÁSK a vedle postele se objevil skřítek. Tom se strašlivě rozzuřil a hůlkou zamířil na skřítkovo tělo. V momentě, kdy chtěl vyřknou kletbu Crucio, vytrhla jsem mu hůlku z ruky.
"Přeješ si něco?" obrátila jsem se s úsměvem na vyděšeného skřítka.
Vykulil na mě dvě modré oči a několikrát mrkl.
"P-paní, má-máte snídani," vykoktal. "Káva vystydne." dodal. Přikývla jsem a skřítek zmizel.
"Co to mělo být?" obořil se na mě Tom.
"Přece nebudeš mučit skřítka jen proto, že nám přišel oznámit nachystanou snídani?" vyjela jsem na něj.
"Snad musím mít nějakou autoritu, ne?" křikl.
"A tu si máš získat umučením skřítka?" Popadla jsem zelený župan,ale Tom mi ho vyrval z ruky. Hmátla jsem po něm, avšak on mě chytil do náruče a políbil.
"Promiň, já jen....chtěl jsem, aby jsme byli spolu..a on přišel zrovna když..." zakoktal se. Chvíli se mi podařilo držet chladnou tvář, potom mi jemně zacukalo v koutcích. Následně jsem se rozesmála jako blázen a schoulila se v jeho objetí. Nenápadně jsem šáhla na župan a vytrhla mu ho. Chytil ho za jeden konec, takže vznikla přetahovaná. Nakonec skončil zelený župan na mě a obnošený černý si oblékl Tom.
Ruku v ruce jsme vešli do jídelny. Každý jsme se usadili na jeden konec stolu, jak již bylo zvykem. Přitáhla jsem si mísu s čokoládovými kuličkami, které jsme koupili při poslední návštěvě Londýna. nalila jsem si trochu mlíka a lžící se v tom přebírala, přičemž jsem přemýšlela o naší první hádce. Byla jsme na něj naštvaná, když vytáhl hůlku a ten skřítek se div nezalkl. Přišlo mi to nepochopitelné. Cítila jsem se tam tak hezky...přerušil sice nádhernou chvilku, to ano, ale přece si nezaslouží hned odejít s modřinami, kdo ví jestli by vůbec odešel. Mohl by ho zabít před mýma očima? Možná. on nemůže vědět, že jsem jednu dobu, asi ve druhém ročníku tajně chodila do bradavické kuchyně a nutila skřítkům čepičky pro panenky. No jo, bojovnice za práva skřítků, tak mi říkal Mimi (James), když mě načapal na místě činu.
"Musím se jít nachystat." přerušil mě Tom. S mírným pousmáním jsem přikývla a on s pusou na čelo odkráčel.
Dopila jsem kávu a vyjedla misku až do dna. Čekalo mě nudné dopoledne, rušné odpoledne a hrozitánský večer možná i ráno, kdo ví!
***
Celé dopoledne, totálně celé dopoledne jsem seděla před krbem a hřála se. Tom odešel kolem 10 a já se příšerně nudila. Chtěla jsem si zajít na pláž, ale jako naschváíl v momentě, kdy jsem prolezla chotbou začalo pršet. A pršelo, a pršelo, a pršelo až do oběda. Domácí skřítek s modrýma očima, kterého jsem zachránila před kletbou se nejspíše rozpovídal v kuchyni, jelikož mi nachystali hostinu jako pro princeznu. Nemohla jmsem pomalu chodit, tolik jsem toho snědla. Potom jsem se právě uvelebila na gauč. Z přemýšlení, jaké to asi bude na plese s Malfoyem mě vyrušily staré nástěnné hodiny, odbíjející šest hodin odpoledne. Neochotně jsem se vyšplhala na nohy a s mumláním "To bude mazec jsem se dobelhala do ložnice.
Vínové šaty dokonale obkreslily mou vysokou štíhlou postavu. Měli docela hluboký výstřih do V. Vlasy jsem si skřipcem sepla nahoru, oči orámovala černou tužkou, přepudrovala nos, nanesla vrstvu řasenky a jako třešničku na dortu jsem na rty použila krvavě rudou rtěnku.
Usmála jsem se na sebe do zrcadla a po ohlédnutí na hodiny jsem se zhrozila. Všichni měli přijít o půl sedmé a ony ukazovaly skoro sedm. Rychle jsem nazula boty s vysokým podpatkem a zase zpět - belhyty-belh- do sálu.
Musím říct, že by měl začít Tom těm skřítkům platit. Sál vypadla nádherně. Sice nevím, co se slavilo, ale byla to nádhera. Všude viselo hroznové víno. Na stěnách, z lustrů, válelo se po stolech, po zemi a Blackovic holky měly dokonce hrozno ve vlasech.
Narcissa po mě hodila nenávistný pohled a mě nedocházelo proč. Vážně jsem asi tupá! Uvědomila jsem si, že mě něco lechtá na krku. Instinktivně jsem rukou zašmátrala kolem výstřihu. Nahmatala jsem řetízek v podobě srdce s červenými kameny. Oddechla jsem si, ale šimrání nepřestalo. Otočila jsem se tak prudce, že mi jedna nohy na vysokém podpatku vypověděla služu - zlomil se- a já spadla do náruče Luciusovi. jak jsem to poznala? Podle jeho vůně. Tu vnímám u každého chlapa.
"Ježiši!" vyjekla jsem. Maličko jsem Luciuse odstrčila a nadzvedla nohu. Podpatek samozřejmě zůstal na zemi a blonďák se pro něj zvedl. "Díky!" vydechla jsem a lehkým kouzlem podpatek připevnila. Zkusmo jsem se na něj postavila a mohu se pochválit. I po tak dlouhé době, ještě umím kouzlit. Jsem pašák!
"Dobrý?" staral se svým typicky ledovým hlasem. Cože? To nebyl led, co jsem tam zaslechla. To byla něha? Propána! mě klepne!
"Jasně!" vyhrkla jsem. Udělala jsem otočku v zad a prchala ke stolu s pitím. Pořádně jsem si zavdala ze skleničky šampusu. Bublinky nejsou moje nej...ale co se dá dělat!
Ještě jeden velký lok a šupem jsem vyrazila na vyvýšeninu u parketu. Zesílila jsem si hlas kouzlem a promluvila:
"Vítám vás, drazí zesnulí," Bože, šampus mi vlezl na mozek? Kupodivu se všichni rozesmáli. "Teď opravdu, jsme rádi, že jste tady, a omlouvám se za Toma- Pána zla. Má nějakou schůzi, či co! Ale slíbil, že sem zaskočí! Nevím co říci dál, tak tedy: Bavte se!" rozmáchla jsem se rukou a hned toho zalitolala, jelikož jsem neudržela rovnováhu a složila se na zem. Naštěstí všichni již byli naplno ponořeni v zábavě, takže jediný, kdo si všiml byl Lucius. Ten mi hned přiběhl na pomoc.
Já se snad namažu!!
"Prosím, nepíj už!" řekl chabě. Přikývla jsem a zatahala ho na parket, kde hrál nějaký ploužák. Přitisl jsem se na něj a pohledem hledala nějakého skřítka, který mezi námi přeběhl. Když jsem jednoho našla luskla jsem prsty a zamrkala. Mělo to být znamení, aby mi donesl skleničku něčeho dobrého. Nemám na mysli čaj nebo kakao.
Lucius nemohl znamení vidět, neboť jsem mu luskala za hlavou.
Po chvíli k nám doběhl skřítek a do ruky mi vtiskl sklenici. ani jsem nekontrolovala, co to bylo. Prostě jsem ji do sebe nalila. Lucius, hned jak mě zmerčil, tak mi vytrhl sklenici z ruky. Opile jsem ho sledovala a hlava se mi začínala motat.
"Víš, že se mi docela líbíš?" zeptala jsem se koketně a za ruku ho tahala ven ze sálu.
"Vážně?" Využil mého stavu a rty se začal otírat o ty mé. Jakoby mi při tom doteku něco v hlavě prasklo. Hotový Silvestr. Pořád jsem se sice cítila malátně, ale měla dost sil na to, odstrčit ho.
"Děje se něco? Měl jsem pocit, že to chceš!" zašeptal mi do ucha a já zase vrněla jako spokojený koucour. "Pán zla tady není, a já tě mám jen pro sebe! Udělal velikou chybu, ale my ji využijeme, co?"
Při zmínce o Tomovi se mi rozšířily zorničky a byla jsem uplně probuzená, když se Luciusova ruka jala studovat obsah mého výstřihu. Oddtáhla jsem se a svět mi hrál všemi barvami. Vyhla jsem se polibku a pomalým krokem přecházela ke dveřím, vedoucím zpět do sálu.
"Nazdááááár!" protáhla Bella, stojící vedle mě s lahvinkou červeného vína.
"Ahoj!" odvětila jsem. Já se asi vážně namažu a bude klid. Tom tu stejně není, tak mě nebude mít kdo buzerovat. I tak jsou všichni na mol, můžu taky! Poprvé jsem se opila na oslavě vítězství ve famfrpálu. Boj Nebelvír proti Zmiozelu. Samo, že jsme vyhráli a potom bouřlivě oslavovali. I když to bylo ve čtvrtém ročníku a mě bylo sotva 14. Zrovna jsem chodila s někým z Pobertů. Ani si to pořádně nepamatuju! Vím, že to byl buď Remus nebo Sirius. Podrobnosti se jaksi vypařili hned po rozchodu.
"Ten výstup na začátku byl parádní!" pochválila mě.
Nezmohla jsem se ani na slovo, jelikož mi bylo vážně dsně. Střídalo mě teplo a zima a žaludek. O tom radši ani nemluvit. Cítila jsem se jak po třech dnech na kolotoči. Bylo to.....hrozné. Myslím, že už nebudu pít. Jo! Nebudu pít, přenechám to jiným!
"Ten Lucius -škyt- po tobě -škyt- jede!" poznamenala Bella. Konec! To je konec! Vytrhla jsem Bellatrix láhev z ruky a s nádechem si lokla. Zachvátil mě příjemný, hřejivý pocit. Zase jsem musela myslet na to, že mě nechal Tom samotnou! Lokla jsem si podruhé-potřetí-počtvrté- a pak bylo prázdno. Na jazyk mi dopadly maximálně dvě kapky, ale i tak se znovu dostavilo teploučko. Zjevně vykolejená Bella se probudila z prvotního šoku, způsobeného odebráním láhve a odcupitala k jinému stolu s dalšími lahvemi. Přinesla jich hned několik a já si hned první otevřela. Párkrát jsem si lokla a mohla jsem láhev zase vyměnit za jinou, protože ta s bílým vínem bylo prázdná, stejně jako ta předtím. Obdivovala jsem Bellu, že dokáže chodit. Já sotva seděla, natož abych se postavila a přinesla pití.
Sáhla jsem po třetí lahvi a vyprázdnila ji do dna během několika vteřin. Otočila jsem se, že ji položím na stůl, bohužel tam, kde jsem čekala stůl nic nebylo, takže se láhev roztříštila o zem. Ihned přiběhla malá skřítka a střeby odklidila. Tváře mi hořely a ruce se chvěly. Přesto jsem se natáhla pro panáka. Ležel vyzívavě vedle mne a já neodolala. Zlatavá tekutina se mi rozlila v ústech a spalovala hrdlo při polikání. Někdo mi podstrčil něco dalšího se slovy, že to je mudlovská vodka. Polkla jsem a ve stejnou chvíli, kdy jsem se otočila pro další někdo zavolal mé jméno, přesněji přezdívku.
Ztuhla jsem. James! Roztřásla jsem se! Přiišel na to! Přišel na to, že chodím s Tomem. Z hrůzných představ mě vyrušilo až přehnané zatřesení, při kterém se mi zvedal žaludek i s ostatními orgány. A pak ten hlas. Nevědomky jsem si oddychla.
"Meny! Co to k sakru děláš?" obořil se na mě. Vsmekla jsem se mu ze sevření a pevně stiskla víčka. Znovu si mě k sobě přitiskl a čekal.
"Dej ze mě pryč ty pracky!"sykla jsem. "Narozdíl od tebe, jsem tvrdla na párty, zatímco ty, jsi si užíval s nějakou courou! Nemám pravdu!?"
Dříve, než stačil něco říct, jsem ho přerušila.
"Nic neříkej, a víš ty co? Teď tě budu podvádět já!" Naslepo jsem natáhla ruku tam, kde jsem před chvíli viděla blond vlasy. Přitáhla jsem si Luciuse k sobě a okamžitě jsem se přisála na jeho rty. Nevypadal na to, že by mu to nějak vadilo. Rukama mě objal kolem pasu, čímž mě tak trochu přidržoval, abych neskončila na zemi. Já své lokty opřela o jeho ramena a prsty mu cuchala vlasy. Přidržoval si mě stále pevněji a já si začala uvědomovat, že se mi to líbí. Neodtrhla jsem se, ale pokračovala dále v ještě větší intenzitě. Klouzala jsem jazykem po jeho horním patře a ruce zatím přemístila na jeho hrudnik, kde byly knoflíčky. Jeden po druhém jsem je rozepínala, ale ještě jsem nebyla ani u třetího, když mi najednou Lucius odletěl z náruče. Bylo mi hned jasné, že to byl Tom...
Jeho ruce mě totiž zachytily, když se mi podlomila kolena. Najednou se se mnou zattočil celý svět a já měla takový divný pocit trapasu. A taky že jo. Žaludek přávě skončil třetí kolo jízdy na horské dráze a já.......se pozvracela. Ještě předtím jsem řekla něco jako je mi špatně. Naneštěstí zrovna na Toma. Jeho černý plášť už se ani zdalejka nepodobal tomu, ve kterém přišel.
"Promiň." hlesla jsem a znovu se vyblila.
Naposledy jsem zahlédla Tomův rozzezlený obličej a pak omdlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 20. března 2008 v 19:46 | Reagovat

xD xD no to je trapas za všechny prachy xD poblitej Pán Zla xD xD To bych chtěla vidět xD xD xD xD sem tady chcípala smíchy xD xD

2 Jane Jane | Web | 20. března 2008 v 20:23 | Reagovat

Ted´jsem to dočetla a nemůžu!Vážně úlet.Poblitej Voldemort"No to je síla.ta to asi pěkně schytá co?

3 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 20. března 2008 v 20:29 | Reagovat

no nazdar.... jako jednou uz jsem se opila, ale abych libala nekoho jinyho....a pak blila na svyho kluka.... nechtela bych bejt na jejim miste.....:-/

jinak moc good povidka a tesim se na pokracko....=)

4 luckily luckily | Web | 20. března 2008 v 21:00 | Reagovat

:))) tak ten konec byl naprosto skvělej...:))))

jináč,  moooooooooooooooocky hezká kapča...

doufám, že na další nebudeme muset čekat dlouho...:))

5 Gabča Gabča | Web | 20. března 2008 v 21:04 | Reagovat

No jo,tak to dopadá,když se někdo moc opije...nemá nad sebou kontrolu a (nedej bože!) může dojít i k nějakému nečekanému milostnému románku.V případě hlavní hrdinky je to podobné.Jó,holka,zahrávat si s alkoholem není dobré-obzvlášť,když se to přehání a nečekaně se to zvrtne v katastrofu.Tom bude hodně naštvaný a určitě bude dlouhé vysvětlování...

Nero,povídka byla jako každá,od tebe napsaná,překrásná...už aby tu byla další! :o3 Třesu se nedočkavostí,jak to nakonec dopadne,co se stane a jak to Tomovi hodlá vysvětlit :o)). Vrhnu se po každé kapitole VL a udělám pro to cokoliv :3

6 Leenikk Leenikk | Web | 20. března 2008 v 21:13 | Reagovat

Jaj! Nechtěla bych! Taky trapas! Chudák Voldík, já bych se z toho poblila.

No ale jinač Deni! Konečně! Já sjem se tak těšila na další kapču a ty pořád nic, naštěstí teď už máš pc  vpoho, takže doufám, že budou kapči bleskorychle přibývat!

Tahle se ti fakt nádherně povedla a ještě taková dlouhá! Fakt super! Takže rychle další!

7 any any | Web | 20. března 2008 v 21:22 | Reagovat

nero strasnese mi líbí jak píses.Sice jsem uz byla obeznamena co v tehle kapitolce bude, ale i tak jsme se chlamala jako nejake koste fak super!!!!!!! ten konec mě dostal

8 Teresie (rose) Teresie (rose) | E-mail | Web | 20. března 2008 v 22:10 | Reagovat

To bylo skvělý! :) Poblitej Voldy :D to byl gól :D škoda, že se tak ožrala teď si to pěkně slízne :D Bylo to super tuhle povídku miluju :D...těším se na další zatím páá :)

9 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 20. března 2008 v 23:51 | Reagovat

Bomba!!!!Rychle další kapču, nebo se zbláznim!:o)

10 Fiera- tvé SB Fiera- tvé SB | Web | 21. března 2008 v 15:03 | Reagovat

šuprová kapitolka, jsem se u toho řehnila jak já ani nevím co. Super vážně bomba.

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 21. března 2008 v 16:00 | Reagovat

:DDD chudáček Tom.. Konečně jsem to všechno přelouskala.. promiň že jsem nenapsala nějaký koment k předešlým kapitlám, ale musela číst prostě dál.. :D No a Luciuse, toho bychj nejradši uškritila... :D:D Fakt chudák Tomy.. :D Jinak je povídka naprosto úžasná.. :) Jsem ráda, že jsem ji začala číst.. :D O BVoldemortovi jsem moc povídek nečetla.. teď čtu zrovna jednu u Kivi... teď si nevzpoenu, jak se to jmenuje.. ale tam je s Tomem Hermi.. a tuhle dvojici já moc nemusím... :D Prostě je tohle super povídka.. :D Už se mocinky těším na pokráčko.. :)

12 Elizabeth greenová Elizabeth greenová | Web | 21. března 2008 v 19:26 | Reagovat

Skvělý....fajn kapitola, konečně že tu je...na ni jsme se těšila nejvíc x))

13 Lia Lia | 22. března 2008 v 15:00 | Reagovat

noot teeeeeeeeda:D:D:D:..trapas a riadny..to som zvedava na dalsiu kapcu:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama