Vězněná láskou- 4.Kapitola

29. února 2008 v 20:12 | Nera |  Vězněná láskou
Ahoj!!!!! Tak jsem tady zase, tentokrát s další kapčou k VL. Jsem s ní spokojená. Podle mě je i docela dlouhá, ale příští bude asi lepší....a možná ještě dnes! Doufám, že nezapomenete komentovat!!!! Ty komenty jsou totiž povinné. Ale děláte mi ohromnou radost. píšete docela dost komentů a já momentálně zářím jak sluníčko. No nic, pusťte si k tomu tuhle písničku. Mamka to cd jednou donesla domů od tety a já se od něj nehla na krok. potom jsme se stěhovali, takže se někam zatoulalo a nedávno jsem ho našla! Tak jsme Happy!!! I já i mamka. Konec keců hezké čtení a pište komenty!
PS: Kdyby Vás někoho snad zajímalo, jak to dopadlo s tím klukem tady je odpověď: řekla jsem mu, že chci někoho jiného...vím, že mi bude pořád říkat, jak mě má rád, ale co už (Barčina oblíbená fráze)!!! To jen tak, abyste byly v obraze.
Nera

Pohodlně jsem se roztáhla na posteli a rukou se něco zachytila. Pobaveně jsem se uculila, ale úsměv mi hned zmizel ze rtů, když jsem si uvědomila, že jsem doma sama. Vyděšeně jsem otevřela oči a zase se usmála, když mi pohled padl na kytici rudých růží. Ve stejnou chvíli se rozrazily dveře a dovnitř naklusal Tom s úsměvem a jednou jedinou růžičkou.
"Ahoj, lásko, jsem už doma. Vrátil jsem se dnes v noci." Oznámil mi a s letmou pusou na nos se posadil vedle mě.
"Ráda tě vidím. Stýskalo se mi. Nejsi tady nějak brzy? Měls přijít až za 4 dny?" zeptala jsem se a hlavu si položila na jeho klín. Pohladil mě po vlasech a já slastně přivřela oči.
"Nějak se to vydařilo dříve, než jsem očekával. Tak jsem se těšil domů, že jsem jednu činnost vynechal a vrátil se za tebou, Meny," vysvětlil.
"Jsem moc ráda, že seš tady. Co budem dnes podnikat? Zůstanem doma, nebo zajdeme někam mezi mudlovské lidičky?" optala jsem se.
"Na dnešek už mám plán. Přemístíme se do Londýna, zajdeme na bazén, potom na bruslák, na oběd, a potom zajít vybrat šaty." Objasnil mi své plány a já nadšeně pokyvovala hlavou.
"Na co šaty? Něco se bude dít?" podivila jsem se.
"No, chci tě veřejně před Smrtijedy prohlásit za mou přítelkyni." Řekl a já vyskočila na nohy, avšak hned mu padla kolem krku, jakmile se postavil vedle mě.
"Vážně? A nepokazí ti to pověst. Myslím proto, že jsi všemi vážený a obávaný Pán zla a já jen tvá služka a holka pro Smrtijedovské pobaveníčko." Řekla jsem jízlivě.
"Ano, vážně. Za to co se dělo se ti omlouvám. Miluji tě." Oznámil a prstáka mi naznačil na rtech usměv. Pobaveně jsem se uculila a kousla ho do ukazováčku.
"Ty malá mrcho," vykřikl a povalil mě na postel. Začala jsem se strašně smát a ještě jsem na síle přidala, když mi jeho prsty začali klouzat po těle. Lachtal mě všude kam si dovolil a já se pod nim svíjela smíchy.
"To-to- ko-ko-n-n-či-či-! To-to-le-lech-lechtá."lapala jsem po dechu. Svalil se vedle mě a ruku mi položil na břicho.
"Jdem snídat." Nakázala jsem se a vyhoupla se na nohy. Za ruku jsem ho vytáhla z postele a společně, ruku v ruce jsme se přesunuli do jídelny. Nasnídali jsme se jako obvykle a šli se vysprchovat. Každý sám. Ještě jsem o to nestála. Oblékla jsem se do úzkých džínů, lehké blůzy, vysokých kozaček, hrubého černého svetru a vesty. Tom na sebe hodil tmavě modré džíny, červené tričko a koženou bundu. Seklo mu to. Dost hodně. Kdekdo by mi jej mohl závidět.
"Sekne ti to, zlato," oznámila jsem mu a poprvé za den jsem ho políbila. Jako vždy se i on zapojil.
"Tobě taky!"kývl hlavou a chytil mě za ruku. Přemístili jsme se doprostřed Příčné ulice. Zamířili jsme ven do mudlovského Londýna. Nejprve jsme mířili na bazén, kde jsme si perfektně užívali. Sice párkrát, když do něj někdo vrazil zašmátral instinktivně rukou po hůlce, ale vždy ji včas složil. (samosebou, když jsme byli na suchu.)
"Uvolni se," zašeptala jsem, když už potřetí vytáhl hůlku.
"Tobě se to řekne!" pokrčil rameny. Vzal mě za ruku a dotáhl k pultu na placení brusláku. Peníze do ruky vtiskl mě, mezitím, co mi šeptl něco ve smyslu, že s tím on nepracuje. I jako kouzelník jsem něco o mudlovských penězích věděla. Žena si řekla cenu za hodinu a půl pro dvě osoby a za půjčku bruslí.
Jakmile jsme vlezli na led oba jsme skončili na zemi.
"Dnes to bude zábava." Poznamenal a zatáhl mě na dřevěnou podlahu. Zalezli jsme za roh, kde Tom něco k bruslím přičaroval. Druhý pokus o bruslení se vydařil. Stáli jsme na místě a pohledem kopírovali pohyby jiných. Pomalu, nejistě jsme se odrazili od mantinelu. Chvíli jsme jeli, ale potom jsem se skácela na zem, čímž jsem Tomovi podkopla nohy. Nasmáli jsme se za celé bruslení šíleně moc. A ještě častěji jsme se váleli po ledu. Po hodině jsme to vzdali, vrátili brusle a vyrazili na oběd.
"Co si dáš, miláčku?" oslovil mne a já měla co dělat, abych se tam naplno nerozesmála. Něco jsem nadiktovala číšnici a jen čekala, co mi donesou. Oběd byl vynikající. Dala jsem si špagety, kolu, a krabí salát. Tom měl nějaké pečené maso s brambory, mudlovské pivo, čemuž jsem se posmívala, a jako moučník jablečný štrúdl. Úplně plní jsme se vykouleli ven a ještě zašli na zmrzlinu. Já s pěti druhy oříšků on jahodovou. Přecpani jsme se svalili na lavičku u kašny. Hluboce jsme oddychovali a mlsně jsme se usmívali.
"Do těch šatů se nevlezu!" postěžovala jsem si. Dlaní mě pohladil po tváři.
"Ale houby, budeš nádherná i v sudu od máslového ležáku." Mávl rukou. Ještě pár minut jsme odpočívali. Potom jsme s obtížemi vystoupali na nohy a vydali se vstříc obchodu s plesovými šatami. Hned, jak jsme vstoupili dovnitř okouzlila mě vínová barva stěn a vůbec vše bylo naaranžované do vínova. Hlasitě jsem vzdychla.
"Jen se tady neroztaj!" škádlil mě Tom.
"Neboj, nic nemá nad tvou krásu," ušklíbla jsem se. Políbil mě na krk, a kdyby snad nepřišla jedna žena, aby nás provedla, dostali bychom se i dále. =))))
"Tak, jaký si přejete druh, slečinko? A co barva? Myslím, že pro vás bychom mohli najít barvu podle vašich očí." Navrhovala.
"Prosili bychom zelené, stříbrné nebo černé." Zastavil ji Tom. Žena přikývla a odcupitala pryč.
"To se vážně musím přizpůsobit Zmiozelu? Nemůžu si vzít Nebelvírské barvy nebo alespoň barvy očí?" zaprotestovala jsem.
"Notak, lásko. Musíš mezi nás zapadnout." Chlácholil mě.
"Když já nechci zapadnout k Malfoyovi, Blackovejm mrchám a všem těm ostatním? Vážně ne, díky." Odsekla jsem.
"Zlato, děláš to ještě těžší! Poslechni mě. Tentokrát. Až budu příští tak si vybereš jaké se ti budou líbit!"
"A další bude kdy? Za půl roku? Dříve mě zabiješ, jelikož jsem hrozně protivná a teď se ti chci omluvit. Promiň."
"Nemáš se za co omlouvat. A navíc, jak bych mohl zabít někoho, koho tak moc miluji? Neboj, další ples bude odedneška za týden. Zvykni si, protože já jsem dost oblíbenej," uculil se, ale to už se vrátila žena s paterem šatů zavěšených na paži. Dvoje jich bylo zelených, jedny stříbrné a dvoje černé.
Všechny jsem si je od ni přebrala a zalezla do zkoušecí kabinky. Dost dlouho jsem se soukala do jedněch zelených. Byly dlouhé, úzké a nepohodlné. Vyšla jsem ven a Tom zareagoval kroucením hlavou. Zalezla jsem zpět a oblékla se do princeznovských, zelených se síťkou ve světlounké, jarní barvě poskládané do mašle na hrudníku a jedna dlouhá zelená stuha byla uvázaná na bedrech a její konce se táhla až ke konci lemu šatů. Nadechla jsem se jak jen to korzet dovolil, pocuchala si vlasy a konečně se uráčela vykouknout zpod závěsu. Tom na mě visel očima stejně jako žena.
"Sluší ti to, opravdu." Vysoukal ze sebe. Zatočila jsem se dokola a maličko se poklonila.
"Velmi děkuji, pane." Řekla jsem a nabídla mu ruku na polibek. Opravdu se lehce dotkl rty mé pokožky tak, jak si to žádá etiketa. "Vyzkouším si ještě jiné, jo?"
"Jistě, lásko."potvrdil a já zalezla do kabinky. Pečlivě jsme svlékla šaty a natáhla se po stříbrných. Sedly jako ulité. Byly jen po kolena, upnuté na postavu, s potiskem velké černé růže, která se táhla přes pravý bok až k lemu. Zhodnotila jsem je v zrcadle a musela se pochválit. Slušely mi. Ale…sakra, já tak nenávidím "ale". Takové maličké kraťoučké slovíčko, které se musí vetřít všude! Bože! Raději jsem vyhnala myšlenky na to, kolikrát už jsem použila slovo ale a věnovala se poslední úpravě před zrcadlem. Vykulhala jsem (začala mě šíleně bolet noha) z kabinky a přímo před Tomem jsem se přetočila ve slušné piruetě.
"Když tobě sluší všechno, zlato," popadl mě do náruče a já ruce omotala kolem jeho krku.
"To sotva, vůbec si nemůžu vybrat!" postěžovala jsem si.
"Ty si vybereš, neboj." Popohnal mě zpět do kabiny a já na sebe hodila poslední, černé šaty. Byly sice krásné, jako všechny ostatní, ale já si prostě nemohla vybrat.
Bezmocně jsem vyšla z kabinky s paterem plesových šatů na ruce a vrátila je prodavačce. Rozloučili jsme se a vylezli do mrazu. Tom mi něco vykládal, ale já nevnímala. Měla jsem oči pro jedinou věc. Nikdy jsem neviděla krásnější. Možná jsem vyzkoušela několik šatů, avšak na tyhle neměli žádné. Přilepila jsem se k výloze obchodu, ze kterého jsme před dvěma minutama vylezli a ohromeně zírala. Tom se ke mně pomaličku přišoural, chytil mě za ruka a odtáhl zpět do obchodu. Šaty jsem si ani neoblíkala. Rovnou jsme je popadla do ruky a nečekala na Tom, než zaplatí.
Schovala jsem se za první roh a přemístila do domu.
Ihned jsem běžela k ložnici, kde jsem si šaty vyzkoušela. Byly nádherné. Nemohla jsem z nich zpustit oči. Točila jsem se po pokoji a smála se sama sobě. Z jásotu mě vyprovodila teprve velká rána. Lekla jsem se. Hrozně moc. Možná kdyby do pokoje doslova nevpadl Tom, asi by mě klepla pepka.
"Kam si šla? Jak blbec jsme tě hledal po celém Londýně!" křičel. Poprvé od doby, kdy jsme spolu začali něco mít na mě křičel. Myslím, že dneska to jinak dopadnout nemohlo. Tiše jsem se omluvila a vklouzla do koupelny. Po vydatné sprše jsme vykoukla do ložnice. Tom ležel na své polovině a klidně oddechoval. Položila jsem se vedle něj a zašeptala jsem mu dvě nádherná slůvka.
Strašně mě polekalo, když si mě přitáhl k sobě, dal mi pusu na čelo a omluvil se. Něco jsme zamumlala a usnula vedle Temného pána…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám moje povídky?

Ano
Ne
Nečtu je

Komentáře

1 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 29. února 2008 v 21:20 | Reagovat

Ježiši, to je prostě nádhernýý!! A dělej! Další kapitola , jasný??? Jinak tě killnu :o)

Ne, je to fakt skvělý, jsem hrozně zvědavá na ten večírek :o)

2 Leenikk Leenikk | Web | 29. února 2008 v 21:43 | Reagovat

No tak to si obrátila toho Voldíka, až se mi skoro nechce věřit, že doopravdy zabíjí.Ale je to moc dobrý nápad!!úplně jinačí a bezva!A stejnak bych ho chtěa vidět s flaškou piva!Lol!

Honem další!!!!

3 any any | Web | 1. března 2008 v 8:57 | Reagovat

super nero tahle povídka je proste uzasna du na dalsi

4 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 1. března 2008 v 10:22 | Reagovat

tohle ze je Voldemort? neobavanejsi kouzelnik vsech dob?

!!!!KRAAASAAAA!!!!!!

5 Lia Lia | 3. března 2008 v 15:46 | Reagovat

no kraaaaasa..len dost nepravdepodobne..zeby Voldemort poznal LASKU.....a som zvedava ake su tie saty..lebo si ich este neopisala:)

6 Scarlett Scarlett | Web | 3. března 2008 v 19:50 | Reagovat

to je úúžasnéé !!!! :) jen tak dál !

7 Leandra Leandra | Web | 19. května 2008 v 19:36 | Reagovat

aaaaaaaaaa nemam slov *zamilovane hledi do monitoru a rychle klika mysi na dalsi kapitolu*

8 rxoecuba rxoecuba | E-mail | Web | 28. května 2009 v 18:55 | Reagovat

RpCXvf  <a href="http://xtfldcfxuqth.com/">xtfldcfxuqth</a>, [url=http://puqyuqaivrjo.com/]puqyuqaivrjo[/url], [link=http://xgrgcepjugjx.com/]xgrgcepjugjx[/link], http://ukexudhvfkyc.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama