Vězněná láskou- 3.Kapitola

26. února 2008 v 18:57 | Nera |  Vězněná láskou
Tak, je tady další kapča. je dost krátká, ale neměla jsem moc času a měla jsem takovou potřebu napsat ji. další by možná mohla být delší. dosti keců a nechte komenty!!!
Nera

Probudila jsem se do deštivého dne nádherného ostrova Korsiky. Místo vedle mě je prázdné. Poslepu jsem nahmatala Tomův polštář a přitiskla ho k obličeji. Vdechovala jsem jeho vůni a přemýšlela, co asi teď dělá. Ještě rozespalá jsem zalezla do sprchy. Na mou pokožku dopadaly horké kapky vody a zanedlouho byla koupelna ponořená v páře. S ručníkem kolem hlavy a s Tomovým županem jsem se vybelhala do pokoje a oblékla si domácí oblečení, což znamenalo otrhané tepláky s rovnými nohavicemi ve světlounce modré barvě a háčkovaný svetr od babičky.
Dělala ho těsně před svou smrtí. Nebyla Smrtijedka. Údajně o to nestála. Byla to pravá babička s koláčky na stole a vlídným úsměvem na rtech. Měla jsem ji ráda, ba dokonce jsem ji milovala. Byla to babička za všechny peníze. Nejhorší bylo, když jsem se dověděla, že ji má matka, její vlastní dcera zavraždila. Možná proto jsem ráda s Tomem.
Po tvářích se mi při vzpomínce na milovanou babičku koulely slané slzy. Pohybem dlaně jsem je setřela a sundala žlutý ručník. Mokré vlasy se mi svezly pod lopatky a já si zase vzpomněla na babičku.
Když jsem byla malá seděla jsem na měkoučké kožešině u krbu v jejím domě. Česala mi vlasy a chválila mě, že nejsem jako má matka. Slíbila jsem, že pořád budu její hodná holčička. O měsíc později zemřela. Ten rozhovor byl úplně poslední, co jsem s ní měla. Moc dlouho jsem plakala za její smrt. Tvrdila jsem, že je to moje vina, když mi matka řekla, že je mrtvá. Nepřišel nikdo, kdo by mě utěšil. Pošeptal, že všechno bude dobré. To dělala jen ona.
Se slzami jsem došla do jídelny. Vyčarovala jsem hrnek s kávou a ohřívala si o něj ruce. V těchto dnech začínalo být venku deštivo a mrzlo až praštilo. V celém sídle byla zima a tma, jelikož mračna nedovolovala slunci ani nakouknout na zemský povrch. Ani jsem se už nesnažila skrývat slzy. Plakala jsem, protože konečně jsem si uvědomila, že jsem porušila náš slib. Můj slib, který jsem měla dohodnutý s babičkou. Ne úplně, ale trochu ano. Jestli jsem Smrtijed, nebo žiju s Pánem zla je jedno a to samé. Nevědomky jsem se přidala ke zlu. To jsem nechtěla. Jenže utéct odtud by byla hloupost. Vlastně jsem tu vězněná. Vězněná láskou. Teď s tím nic nenadělám. Ona láska je mnohem silnější než zdravý rozum i pevná vůle.
Hlasitě jsem si povzdechla a velmi mě polekalo, když se něco za mými zády pohnulo. Se strachem jsem se otočila, jenomže tam nic nebylo. Otočila jsem se zpět a leknutím upustila hrnek.
"Co, co tady chceš?" vykoktala jsem překvapeně. Osoba na mě upřela chrpově modré oči a ledovým hlasem promluvila.
"Vidím, že zase myslíš na tu hloupou nánu!"
"Takhle o babičce nemluv." Zuřila jsem.
"Ale nebuď směšná! Kdybych mohla, zabila bych ji znova."
"Jdi se vycpat. Nenávidím tě! Zabila jsi ji jen proto, že nechtěla, aby sis pokazila život! Starala se o tvé pohodlí a tys jí to velmi krásně oplatila. Při vzpomínce na babičku ti slibuju, že budeš pykat. Takhle to nenechám to si piš!" křičela jsem na svou vlastní matku.
"Pořád stejně naivní? Pochop to, nemáš proti mně šanci!" zesměšňovala mě.
"Myslíš?" zeptala jsem se posměšně a vytáhla hůlku z kapsy županu.
"Nehraj si s tím, ještě si ublížíš." Šišlala.
"Ach, ty jsi vzorná matka! Staráš se o mé zdraví! No ne?!" oplácela jsem ji to.
"Měla bys poslechnout. Nechci ti ublížit." Chlácholila mě, když viděla, že to myslím smrtelně vážně.
"Vypadni. Okamžitě. Nebo neodejdeš živá. Přísahám." Zašeptala jsem nenávistně.
"Ty tvoje přísahy!" sykla žena.
"Nevěříš?"pozvedla jsem pravé obočí.
"Ne, holčičko!" Bodlo mě u srdce. Takhle mi říkala jedině babička. "Víš, co byla poslední slova té staré babiny? "Ona mě pomstí." Strašně naivní. Jsi po ni. Taky taková naivka." Provokovala.
"Taky, že ano. Crucio!" vykřikla jsem. Matka se zhroutila k zemi. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dokázala jsem vyslat kletbu, jenž se nepromíjí bez jediného mrknutí oka. Sledovala jsem, jak se moje matka prohýbá v křečích a právoplatně jsem si ten pohled užívala.
Někdo mi vytrhl hůlku z ruky a já překrveně zamrkala.
"Co to děláš. Vrať mi ji!" přikazovala jsem Tomovi, který se tu náhodou objevil.
"Proč to děláš?" vydechl smutně.
Smutně…ano, přesně tak. Smutně. Jako by ho mrzelo, že jsem to udělala. Já bych to však udělala znovu. S radostí bych sledovala, jak umírá. Jak se dívá smrti do očí a ví, že prohrála. Jak by prosila za odpuštění. Jak by se omlouvala….
"Nikdo, nikdo nebude říkat nic špatného o mé babičce. To ona ji zabila. Zabila mi babičku. Zabila mi milovaného člověka." Svezla jsem se mu do náručí a plakala.
"Ona ji zabila! Mučila ji a ona umřela." Vzlykala jsem.
"Pšššt, to době všechno dobrý, uvidíš. Teď jsem tady já a nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Strašně mi na tobě záleží. Mám tě rád. Spíše tě miluju, víš!? Moc!" udiveně jsem se mu dívala do očí a znovu cítila jeho lásku. Řekl mi to, po čem jsem moc dlouho toužila. Svěřil mi své city. Jeho srdce patří mě. Srdce Pána zla je v mých rukou.
Políbil mě. Jen jemně, ale stálo to za to.
"Taky tě miluju." Zašeptala jsem a schoulila se do klubíčka. Matka se mezitím vysílená přemístila pryč a já s Tomem jsme zasedli před krb. Vyprávěla jsem mu o babičce, o tom, jak jsem se dozvěděla, že moje matka byla její vrah, o tom, jak jsem slíbila, že babičku pomstím. Mluvila jsem a mluvila, přičemž jsem ležela v jeho obětí.
"Co tady vůbec děláš? Neměl jsi být někde jinde?" tázala jsem se.
"Ano, ale něco jsem si doma zapomněl." Zalhal. Doopravdy přišel, protože zajistil, aby se mi nic nestalo. Když vycítil v domě zakázanou kletbu ihned se přemístil do domu. Tam našel mě, jak se pokouším utýrat mou matku. To jsem já ovšem nevěděla.
Tom se mnou vydržel do oběda a potom znova zmizel. Já strávila zbytek dne u krbu na pohovce. Usnula jsem a zdál se mi děsivý sen. Celá mokrá jsem se probudila. Když jsem zjistila, že je vše v pořádku zavřela jsem oči a znovu se ponořila do spánku, tentokrát bez nočních (odpoledních) můr….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 26. února 2008 v 19:16 | Reagovat

Supaaaaaaaaaaaaaa....to je skvěl0éé!!!!:o)

2 KiVi KiVi | Web | 26. února 2008 v 20:39 | Reagovat

úžas....téda Tomík se nezdá :))) sviňa matka...a smutně to řekl? že by se chtěl po ''práci'' vracet do domova kde by bylo dobro a žádný vraždění, mučení nebo tak? téda hukot

3 Darknnes Darknnes | 26. února 2008 v 21:03 | Reagovat

http://s2.zlodejina.cz/kradez.php?id=2379

4 Fiera Fiera | Web | 27. února 2008 v 12:22 | Reagovat

Super kapitolica. Se ti povedla. těším na další.

5 any any | Web | 27. února 2008 v 17:27 | Reagovat

hezky moc se mi to libilo

6 Lia Lia | 27. února 2008 v 19:45 | Reagovat

noo krasneeeeeee:)

7 Kea (Jenn) Kea (Jenn) | Web | 27. února 2008 v 21:53 | Reagovat

Moc hezký ;o)

8 Leenikk Leenikk | Web | 28. února 2008 v 15:53 | Reagovat

NO!!!Tak to se ti zase povedlo!Jako dycky! A s tou matkou, proc ji Tom zastavl.Já bych ji nachala trpet!!

Honem honem dalsi kapitošku!

9 rose rose | E-mail | Web | 28. února 2008 v 16:54 | Reagovat

To je kráááásnýýý!!!A strašně se mi líbilo, že ji zastavil právě Tom :D Už se nemůžu se dočkat další :)

10 Scarlett Scarlett | Web | 28. února 2008 v 18:07 | Reagovat

ty vado... já nestačím zírat!!! to je naprosto úžanéé !!:(

11 Elizabeth greenová Elizabeth greenová | Web | 28. února 2008 v 21:36 | Reagovat

Hele...tohle jsem četla dneska ráno než jsme šla do školy.... x))) jsem ani neztihla okomentovat....x)) se mi jejich vztah líbí....a to s tou matkou

12 Eliza Eliza | Web | 29. února 2008 v 13:36 | Reagovat

To je krásný...další kapitolku :)))

13 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 29. února 2008 v 14:13 | Reagovat

pises hrozne hezky... fakt uplne si pripadam jako bych se na to koukala.... uz se tesim na dalsi....moc krasnyyy!!!

14 H6a H6a | 29. února 2008 v 15:05 | Reagovat

a jak to bude dál???další kapitolu PROSÍÍÍM !!!

15 Nera Nera | Web | 29. února 2008 v 15:30 | Reagovat

už se na ni dělá!!! Dneska tu určo bude!

16 Jenny Jenny | Web | 6. března 2008 v 16:23 | Reagovat

Wow...Tom je fakt dobrej...nevím, ale v tvojí povídce je mi Voldy víc než sympatický=D Prostě paráda...jdu číst dál

17 Marilla Marilla | Web | 10. května 2008 v 11:11 | Reagovat

Nádhera!!...Tomino ja kouzeknej!!...a matku bych tagi poslala pod kopr!!...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama