Už nikdy....

24. února 2008 v 13:23 | Nera v šíleně smutné náladě |  Jednorázovky =)
Tak jsem tady zase s jednorázovkou. Já a smutná nálada se držíme za ruce, že? No nic, čtětě a pište komnty!
Nera

Nebe se začalo zatahovat a z prvních černých mraků dopadlo pár kapek na dívčin obličej. Nechtěla si připustit, že ho nikdy neuvidí.
Neuvidí jeho blond vlasy po ramena. Neuvidí ty hnědozelené oči jak se na ni smějí. Neuvidí jeho úsměv. Neuvidí ty jeho žertovné obličeje, které vždy ukazoval její mladší sestřičce. Neuvidí a neucítí jeho lásku. Neucítí jeho teplo. Teplo sálající z jeho snědší pokožky. Pokožky krásné barvy, lesknoucí se na slunci. Neuvidí jeho tvář. Nedostane polibek na čelo pokaždé když se vzbudí. Neucítí jeho vůni. Jeho pánskou kolínskou, vůni kávy, jenž se držela na jeho kůži, vůni zubní pasty, vůni vajíček. Jeho oblíbeného jídla. Byla to jejich tradice, snídat vajíčka s kávou. Byla! Už nikdy nebudou společně snídat, už nikdy nebudou vařit na oběd krupici, která zčerná. Už nikdy se nebudou koupat společně ve veliké vaně s pěnou vonící po levanduli. Už nikde nevleze do dveří s obvyklými slovy jako z filmu. Už nikdy neuslyší to jeho zlato, jsem doma! Už nikdy neuslyší jak jeho jemný hlas šeptá ty slova. Ty slova, která v jejich uších budou znít navždy. Miluji tě. Říkal to často. Možná, aby mě o svém citu přesvědčil. Každou noc, každé ráno, každičkou chvíli se jeho rty zformulovaly do tvaru, z něhož vyšla ta přenádherná slova. Už nikdy mu nebude moc odpovědět na jeho otázku. Na otázku, jenž by je mohla spojit ve svazek manželský. Už nikdy mu nebude moci skočit kolem krku a do celého světa vykřikovat ANO! Už nikdy nebude nic jako dříve.
Hnědé dlouhé vlasy byly zmáčeny hustým deštěm, který se nečekaně spustil. Velké kapky se tříštily o listy stromů. Procházela třešňovou alejí.
Jak často tudy chodili! Drželi se za ruce a smáli se. Všichni jejich vztah obdivovali! Nikdy se totiž nehádali. Nikdy! Vždy se dohodli! Společně se rozhodli pro kupu dětí! Maličkých miminek, žvatlajících nesmyslná slovíčka. Tolik si je přáli a když se zjistilo, že nemůže otěhotnět hodně ji to zranilo. Myslela si…bála se, že ji opustí. Že odejde a nechá ji stát před nemocnicí. Neodešel! Vzal ji do náruče a utěšoval ji slovy, která dokázal říci jen a jen on. Rozhodli se dítě adoptovat. Byl tomu právě měsíc, co přišli do toho maličkého domu. Vybrali si. Náhodně. Ukázali na jednu postýlku a pak už stačilo jen vyřídit potřebné papíry a holčička mohla být jejich. Jenže nebude! On už není. Umřel. Včera. Blbá bouračka. Celá ulice byla neosvětlená. Hodinky na palubovce ukazovali jedenáctou hodinu noční. Jeli z narozenin společného přítele. Do jejich směru vjel náklaďák. Řidič jel celou noc a za volantem usnul. Neměli šanci vyhnout se střetu. Jejich malé autíčko by se nedokázalo vyhnout. Celou levou půlku auta to zdemolovalo. Půlku řidiče. Zemřel a s nim zemřela taky ona. On doopravdy! Z ní zbylo jen tělo. V nemocnici, kde ji převezli oznámili čas jeho smrti. 11:37. O deset minut později ji vyšetřili. Byla těhotná. Nevěděli, jakto. Prostě byla. Necelý měsíc! Necelý měsíc nosila pod srdcem jeho dítě. Nosila. Už ne! Život ji ho vzal! Vzal ji muže i dítě.
Procházela se a plakala. Slané slzy ji máčely tvář stejně jako kapky deště.
Nikdy! Už nikdy nebude nic jako dříve. Nikdy! Už nikdy.
Alej končila. Jedna cestička vedla zpět do města jiná ke skále. Vybrala si. Tiše našlapovala po úzké pěšince. Rozhlížela se po stromech, mechu. Hledala jeho. Tady se poprvé setkali.
Měla chuť vzít si život. Stála na upatí oné skály a čekala. Čekala na záchytný bod. Na bod, který ji donutí ustoupit krok stranou. A bod přišel. Postavil se vedle ni a povídal si. Vyzvídal, utěšoval, přesvědčoval. Zamilovala se. Na první pohled. On taky.
Rozhlédla se. Naposledy. Vykročila. Letěla dolů do chladné řeky a pořád viděla jeho tvář. Pohltila ji vody. Bílé peřeje se uzavřely a ona už navždy zůstane dole. Už nikdy nebude plakat pro něj. Budou žít spolu nahoře v nebi. Už nikdy se od sebe nevzdálí ani na krok.
Už nikdy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | Web | 24. února 2008 v 14:16 | Reagovat

Tyjo, tak tohle se mi vážně líbilo!!! =) Je fakt, že to bylo dost smutný, ale bylo to napsaný moc hezky a ten děj byl taky bezvadně vymyšlený... Jojo, melancholie... ale v tvým podání je i ta melancholie úžasná =)))

2 Paige Paige | Web | 24. února 2008 v 17:03 | Reagovat

Musím tě pochválit, protože vidím, že se zlepšuješ, píšeš čím dál líp a tohle byl bezesporu pěkný nápad na jednorázovku, takový smutný mno...

akorát mám jednu výtku: Tam nakonci jsem si všimla, že máš mockkrát za sebou věty jednočlené. Nevím jak na ostatní, ale na mě to působilo kostrbatě. Doufám, že se na mě za to nezlobíš, ale jen jsem tě chtěla upozornit, aby sis příště dala pozor:)

3 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 24. února 2008 v 17:51 | Reagovat

Ježiši. To je krásný. Jsem z toho celá smutná.:o( Fakt krásný. Nevim co k tomu dodat. Překrásný, úžasný a dokonalý..:o)

Jinak já ci další díl Vězněna láskou jasný? děláš nádherný povídky...koukni se na můj blog..taky tam mám povídky..tak pá..a čekám na tu kapitolku :o)

4 Jenn Jenn | Web | 24. února 2008 v 19:12 | Reagovat

Nídherný... je to něco podobnýho jako jsem já psala ,akorát to bylo o kamarádství... :o)  Moc pěkný, vážně smutný ,ale krásný, tu skoro bluím... kdybych měla víc času, tak bulím uplně x*)

5 leenikk leenikk | Web | 25. února 2008 v 11:29 | Reagovat

Jak to děláš!!!Takhle smutné a přitom i krásné!!!

6 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 25. února 2008 v 16:03 | Reagovat

Neceš spřátelit blogík? :o)

Napiš pls na blog a prosím, udělej další kapitolu na Vězněna láskou..:o)

Děkujíí:o)

7 Ergien Ergien | Web | 25. února 2008 v 16:25 | Reagovat

nadherny, nadherně smutny...  :´-)

8 Aislin (TVOJE nej zlatí =D ) Aislin (TVOJE nej zlatí =D ) | Web | 27. února 2008 v 16:57 | Reagovat

oej *podejte ji nekdo kapesnik* ty a drasticky dej jdete ruku v ruce! Bylo to krasny. . .

9 Teerkaa Teerkaa | Web | 6. března 2008 v 18:07 | Reagovat

Ježiš ty taky nemůžeš napsat něco tak, aby mě to nerozbrečelo co?! :D Bože, to bylo naprosto dokonalý!!

10 Marilla Marilla | Web | 8. května 2008 v 21:16 | Reagovat

Geniááálníí....naprosto!!....ale proč musim u všeho brečet??...proč??...=o))))

11 holino holino | 8. srpna 2008 v 22:19 | Reagovat

Tak tohle mě fakt dostalo... je to opravdu o tom jaký život umí bejt krásný a na druhou stranu kruty .... moooc nádherny!!!!

12 Strejďák Strejďák | 8. srpna 2008 v 22:46 | Reagovat

Je to krásná povídka dost mě vzala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama