8.Kapitola(5/5)- Válka Dobra a Zla

19. února 2008 v 18:04 | Nera- utahaná, dobitá a nedočkavá na vaše komenty |  To nejsem já!
Poslední! Rozdělila jsem ty kapči na menší části!!! To jsou jako takové přestávky!!!Jinak, chci tady 15 komentů, dříve kapča nebude, jelikož se s tím štvu a vy nekomentujete!!! Tak komentujte!!! A k téhle kapči si poslechněte senza písničku, kterou jsem našla na nějkém blogu!

Mezitím se ve Velké síni zvedali dobrovolníci a několik lidí z ostatních ročníků posílali menší děti do Komnaty Nejvyšší potřeby. Bojeschopní se připravovali ve vstupní síni a všude po hradě. V každičkém koutu byl cítit strach i odhodlání. Hlavní bylo, že všichni věřili v dobro. Mezi studenty se přemisťovali bystrozorové a lidé z Fénixova řádu. To přidalo k ještě většímu zmatku.
Dostali jsme se zase do temné místnosti. Nejdříve jsem byla malinko dezorientovaná, což se hned vylepšilo, jelikož k nám promluvil syčivý hlas.
"Vítám vás. Doufám v naši výhru. Nejsme očekávaní, takže máme velikou šanci. Snad mě nezklamete. Nemám vám co víc říct. Tak, do boje!" vykřikl a my se přemístili zpět k hradu.
Byla jsem strašně nervózní. Tomuhle se nemohla vyrovnat žádná písemka. Ani ta nejtěžší.
Písemku zkazit můžeš, potom si ji opravíš zkoušením, ale zkazit boj tě může připravit o život.
Z hradu se ozvaly první výkřiky. Zastavilo se mi srdce. Byl to dívčí hlas, to znamená, že již přemohli kluky?
"Všechno je to moje vina. Kvůli mně umřou! Proč jsem se tady objevila? Tak proč? Proč jsem se vyměnila s Bellou? Všem ničím život!" naříkala jsem. Svezla jsem se na zem a zády se opřela o chladnou zeď. Měla jsem výhled na jezero a k mým uším stále doléhaly bolestné výkřiky. Rozbrečela jsem se.
"Proč? Tak sakra proč?" vykřikla jsem nejvíc jak to šlo.
"Protože musíš…" promluvil ke mně laskavý hlas a položil mi ruku na rameno. Zvedla jsem hlavu a spatřila jednoho z kentaurů z lesa.
"Ale proč? Proč jsem tady? Vždyť kvůli mně všichni zemřou!" zajíkala jsem se.
"Nezemřou, pokud budeš věřit." Řekl a zmizel ve tmě.
"Tomu nerozumím." Přiznala jsem se.
"Běž a bojuj, každá pomoc je dobrá." Doléhal ke mně jeho hlas. Pomalu jsem se zvedla a kráčela k otevřeným dveřím. Zhluboka jsem se nadechla.
"Bojuj. To se mu snadno řekne, ale na čí straně?" mumlala jsem.
"Je nás málo! Prohrajem to!" rozkřikl se jeden ze sedmáků.
Nějak jsem neměla čas na rozmyšlenou. Metlala jsem kolem sebe kouzla, která mě zrovna napadala. Trefovala jsem se jen zřídka, ale alespoň nějaké ze Smrtijedů jsem se pokoušela dostat ze hry. Najednou bitva ustala. Všichni se podívali za má záda a já se taky jen nerada otočila. Stál tam ON. Stál tam a měřil si mě pohledem.
Namířil na mě hůlkou a já věděla, že je konec. Nedávala jsem znát svou slabost i když to dalo práci. Kolena se mi klepala a po celém těle mi přebíhal mráz.
Dokud budeš věřit. Vybavovala se mi kentaurova slova. Pořád jsem je nemohla pochopit, ale čekala jsem. Voldemort se odemne beze slov otočil a vyšel před Bradavice odkud se přemístil. Fascinovaně jsem se za nim dívala, dokud mě něčí kouzlo nezasáhlo do zad. Odhodila mě stranou přímo na zeď. Až teď jsem si uvědomila, že mi sjela maska, kterou jsem si zapomněla sundat. Mohla jsem maličko zvednout hlavu tak, abych viděla, kdo mě odhodil. Ten dotyčný se ke mně přihnal se starostí ve tváři.
"Nechtěl jsem. To je taky nápad, pochodovat tady jako Smrtijed!" zbuzeroval mě Sirius.
"Jsem v pořádku."odvětila jsem a sundala si kápi.
"Vážně ti nic není?" staral se.
"Jasně že ne. Pomož mi vstát." Podal mi ruku a já se vyhoupla na nohy odrazem rukou i přes palčivou bolest, která mi vystřelovala ze zápěstí. "Mám asi něco se zápěstím, ale druhá je v pohodě. Snad se ještě dokážu bránit." Řekla jsem mu s úsměvem, který okamžitě zmrzl při pohledu za Siriova záda. Lucius na něj mířil hůlkou a samolibě se usmíval. Sirius zaregistroval můj vyděšený pohled a ohlédl se přes rameno. Jakmile se setkaly jejich oči zastrčil mě za své záda. Bušila jsem do něj rukama a nadávala mu, aby mě na Lucia pustil, že s nim s poradím. Vůbec mě nevnímal. Pořád na sebe s Luciusem hleděli a to už jsem se začala opravdu vztekat. Roztřesenou rukou jsem namířila na Smrtijedovu hruď a potichu jsem zašeptala Expeliarmus. Lucia to odhodilo dozadu a Sirius se na mě naštvaně otočil.
"Proč si to udělala? Toho jsem chtěl já! Byl to Malfoy, ne? Ty jeho studené oči poznám všude! Tak je nenávidím." Stěžoval si.
"Máš jich tu spousta. Vem si třeba tvého bratra." Sebevědomě jsem ukázala prstem na jednoho s pláštěm Smrtijeda bojujícího s Lily. Teprve teď jsem si všimla jejich poletujících vlasů. Naštvalo mě to. Sice jsem mohla použít kouzlo, ale jaksi jsem zapomněla a vrhla se k němu. Zaklepala jsem mu na rameno. Snažil se mě odpálkovat, avšak já byla vytrvalá a klepala mu na to rameno tak dlouho, dokud se neotočil. Jakmile to udělal vrazila jsem mu pěstí do nosu. Nejspíše jesm se postarala o menší uvolnění situace, protože Sirius i ostatní, kteří neměli tolik práce se rozesmáli a já se k nim přidala.
Lucius, jenž celé akci velel na Smrtijedi zavolal a všichni až na mě se rozběhli ven. Několik se nám jich ještě podařilo spoutat, ale ti hlavní, jako Lucius a jiní, nám utekli.
Kořist jsme předali bystrozorům. Nebylo té kořisti mnoho, vlastně jen tři, ale i tak to byl úspěch.
Studentů bylo hodně zraněných. O ně se starali profesoři. Ostatní, nezranění se sešli ve Velké síni, kde již čekal Brumbál. Bitva ho nijak nepoznamenala, ale údajně ještě předal další dva Smrtijedy do mozkomorovi péče.
"Jsem na vás pyšný. Velice. Prokázali jste, že toho hodně dokážete a vystačíte si i v kouzelnickém světě už jako plnoletí. Bránili jste školu i za cenu vlastních životů, což se nevidí často. Vlastně vůbec. Jste ti nejodvážnější z celé školy a já jsem vám vděčný za záchranu Bradavic. Smrtijedů bylo mnoho a my sami bychom to nedokázali. S vaší pomocí to šlo snadněji. Jistě si zasloužíte odměny a velké díky i za celé ministerstvo kouzel. Hlavně také moje díky. Ještě jsem se pořádně nerozhodl, ale nejspíše zrušíme všechno vyučování do konce měsíce. Teď by jste si měli jít lehnout, jelikož na vás zítra čeká ples na počest všem bojujícím. Ještě jednou vám velmi děkuji za vaši oddanost a statečnost." Dokončil a místností se rozleh bouřlivý potlesk. Zvedli jsme se k odchodu, avšak on nás ještě zastavil. "Každé z kolejí uděluji 300 bodů, jen Zmiozel dostane pouhých 150, jelikož většina bojovala proti nám. Našli se však takový, kteří s námi táhli za jeden konec provazu, proto 150 bodů. Nyní se již opravdu rozejděte do pokojů." Pokynul nám a my jako vzorní lidé odešli.
"Pojď k nám na kolej." Nabídla mi Lily.
"No, když já nevím…"
"Jdeme." Zavelel Siri a chytl mě do náruče.
"Dobře, dobře, ale chci jít sama. Tak mě prosím, Siriusi, pusť dolů." Protestovala jsem
"Když, já mám možnost nést na rukách hrdinku."oponoval mi.
"Fajn, a kdypak máme zase Rema?"povolila jsem.
"Má něco s noho, ale bude v pohodě. Co vůbec to tvé zápěstí?" zeptal se Sirius.
"Nic, už jsem na to dočista zapomněla………"
"Tak to je dobře. Nemocná bys nám moc nepomohla."
"V čem?" nechápala jsem.
"Brumbál bude mít narozeniny. Nevíme sice kolik, ale tajný zdroj nám prozradil, že to bude za měsíc. Takže…"
"Takže mu nachystáme oslavu." Doplnila
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 19. února 2008 v 18:35 | Reagovat

tak teď shrnu celou kapču. Je naprosto famózní!!!sem z ní nadšená :) teda já už se nemůžu dočkat toho až se Bela a Denča setkaj! teda doufám že se setkaj...a taky by si takhle dlouhý mohla mít všechny kapči xD jo a co měla znamenat ta obrana proi Cruciu?Snad nemá žádný zvláštní schopnosti to by mě naštvalo...a chtěla bych vidět Bely pohled až jí to bude vyprávět xD

2 Nera Nera | Web | 19. února 2008 v 18:36 | Reagovat

neboj, není to žádná nová schopnost!

3 Ronia Ronia | E-mail | Web | 19. února 2008 v 18:41 | Reagovat

Paráda. Nemám slov a nechce se mi opakovat to, co ti ostatní píšou k tvým povídkám.  Mohla bys to totiž přestat brát vážně. Ale tohle je prostě..... Víš co, rychle napiš další!!!! x)

4 anusz anusz | Web | 19. února 2008 v 22:53 | Reagovat

wow paráda hltala jsem to očima fakt super deni moc se ti povedla

5 Aislin (TVOJE nej zlatí =D ) Aislin (TVOJE nej zlatí =D ) | Web | 20. února 2008 v 17:40 | Reagovat

co co co cozeee ???? Lidi prastete me nekdo!!

Nemam co rict, lapam totiz po dechu! Zlato . . . na to fakt nejde nic rict =D Bylo to senzacni. . . . A doufam, ze pokracovani bude rychle =)

6 peggy.kaja peggy.kaja | 20. února 2008 v 18:20 | Reagovat

fju, teda.... smekam... se muzeme jenom dohadovat jak to bude dal... ja mam furt blbej dojem ze ji zabijou, ale ja nesmim mit pravdu...

"Nezemřou, pokud budeš věřit." Řekl a zmizel ve tmě.

7 Leenikk Leenikk | Web | 20. února 2008 v 18:37 | Reagovat

Já nemám slov!!Prostě úplně namakaná kapitolka a povídka!!Moc se těším na pokráčko!!Tak sakra piste vsichni komenty!!!

8 rose rose | E-mail | Web | 21. února 2008 v 22:27 | Reagovat

Kráááááááááááááááááása!! :)

9 Paige Paige | Web | 22. února 2008 v 18:31 | Reagovat

teda, já čumim, správná bitksa jak se patří:D Heh...tě inspirovala sedmička ho, že?:D Ale jinak fakt moc pěkně napsaný a chválím hlavně za tu délku, wow.... já jsem ztratila dech, fakt...je to moc hezký a nevím, co dodat, snad jen...pokračování:D

Ps: Sry že je tu ten koment o "trochu" později ´, než jsem slíbila, ale neměla jsem čas:(

10 Nera Nera | Web | 24. února 2008 v 10:25 | Reagovat

Paige: sedmička? nene! Já ji etě nečetla!!!

11 Ergien Ergien | Web | 25. února 2008 v 16:08 | Reagovat

aaachm krasna dlouha kapitolka :-P takze rychle dalsí ;)) btw ta písnička je nádherná XD ;)

12 Treia Treia | Web | 2. března 2008 v 21:32 | Reagovat

Skvělí... Naprosto dokolaný..Úžasná kapča.. A dlouhá. Moc se těším na další..

13 MarryT MarryT | Web | 24. května 2008 v 11:58 | Reagovat

Prostě super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama