8.Kapitola(4/5)- Válka Dobra a Zla

19. února 2008 v 18:00 | Nera- utahaná, dobitá a nedočkavá na vaše komenty |  To nejsem já!
Další!! =)

Mezitím, co jsem běžela k pracovně ředitele v KNP vedli čtyři lidé důležitý rozhovor.
"Ona si myslí, že tady budu sedět? To se spletla. Kdo jde se mnou do boje?" ptal se Sirius a ostatní se postavili a přikývli.
"Nenecháme je v tom. To je blbost." Rozčiloval se James. Vykoukl z obrovitých dveří na pustou chodbu. Rozhlédl se a potom dal ostatním znamení odchodu.
Všichni čtyři v rychlosti přeběhli celý hrad až k portrétu Buclaté dámy. Udýchaní na ni křikli heslo a vpadli dovnitř. Sirius si kouzlem zesílil hlas a povolal k sobě všechny sedmáky a šesťáky. Vylíčil jim jejich plán a jednoho z nich poslal zburcovat taky Mrzimor a Havraspár.
Když byli všichni připraveni vyrazili na pochod. Cestou se k nim přidali i Havraspárští a Mrzimorští.
Jako praví vojáci došli do Velké síně a seskupili se do řad podle kolejí. Kluci se narvali dopředu a holky nechali jako zálohu. V ten okamžik, kdy byli připravení v dlouhých řadách jsem já s Brumbálem vešla dovnitř.
"Proboha." Vyklouzlo řediteli. Tvářil se hrdě. Narozdíl oděmne. Zrudla jsem v obličeji a začala jim nadávat do hrozných hlupáků. Lily a Poberti bez Petra ke mně přistoupili a mluvili se mnou jako s debilem.
"Nemůžeme zůstat sedět. Proto jsme v Nebelvíru." Odmlouval James.
"Když já vás nechci ztratit. Pochopte mě."
"Neztratíš. Slibuju." Ujasňoval mě Siri.
"Ale…"
"Neboj." Zašeptal mi do ucha a následně se otočil k připravenému mužstvu. "Vyhrajeme!" Vykřikl z plných plic. A odpovědí mu byli souhlasné výkřiky řinoucí se ze všech stran.
Brumbál dojatě sledoval obličeje svých žáků.
"Budou bojovat. Budou bojovat za Bradavice. Za Brumbála. Za školu." Napadalo mě.
Odněkud se ozval něčí hlas: "Co tady dělá ten Zmiozel?" Všechny pohledy se upřeli na mě.
Rozpačitě jsem se pousmála a hlasitě promluvila: "Možná jsem Zmiozel, ale mám srdce. Všichni ti, co tady jsou jdou do boje na život a na smrt. Víte to! Přesto tam jdete. Plno Smrtijedů bude bojovat proti vám a možná někdo umře. Avšak já bych za vás položila život. Jsem tady krátce, ale vím, že jste to nejlepší, co mě v životě potkalo!" dořekla jsem a přejala je pohledem.
"Myslím, že tady není co vyčítat." Řekl Sirius tak hlasitě, aby ho všichni slyšeli. Vděčně jsem se na něj usmála a tentokrát se ujal hovoru Brumbál osobně.
"Všichni přítomní, jsme velice rád, že se vás tu sešlo tolik ochotných bojovat proti samotnému Voldemortovi. Nejsem si však zcela jist, že to děláte dobrovolně. Pokud je tu někdo takový, kdo nestojí o bitvu, která tady vypukne, nechť odejde." Dokončil svůj monolog a za dvěma děvčaty se zavřely dveře. Jinak se nikdo ani nehnul.
"Tak, to by jsme měli. Zatím se však ještě můžete rozejít. Od jistého zdroje vím, že sem vpadnou až později." Rozloučil se se všemi a já spolu s Poberty i Lily šla za nim do pracovny.
"Jsem velmi potěšen, že se na mé škole najdou takový, kteří dokáží sestavit družstva na boj." Pochválil nás zezačátku. Já ještě stále hrála uraženou. Sirius mou ruku sevřel ve své a já mu chtě nechtě musela stisk vrátit.
"Nejsem si však zcela jist, zda mohu poslat nezletilé kouzelníky do boje. Budou zde všichni z Fénixova řádu," Poberti + Lily na něj vykulili oči a já se zatvářila znuděně. Ředitel si mého výrazu všiml a usmál se na mě. "A posily se určitě hodit budou, ale co rodiče?" zeptal se.
"Pane profesore, já tam půjdu. Vy víte jaký je můj vztah s rodiči." Vložil se mu do hovoru Sirius.
"Já jdu taky. Chci svým rodičům dělat radost." Přidal se James.
"Smrtijedi zabíjejí mudly a moji rodiče jsou mudlové." Připomenula Lily.
"Jeden z nich mě pokousal, proto jsem tím, čím jsem. A nevíc, mám přátelé, kteří jdou do bitvy. Někdo jim musí chránit záda, ne?" pousmál se Remus.
Jako vždy se všechny pohledy stočily na mě.
"Hmm…já tam musím. Patřím k nim, ale mám taky jedno dilema. Nechci bojovat proti vám, avšak když se proti nim postavím, zabijí mě." Nadějně jsem v nich hledala oporu, ale oni se ponořili do svých vlastních myšlenek.
"Myslím, že je čas." Prohlásil po několika minutách ředitel. Společně jsme procházeli chodbami a já si pomalu začala uvědomovat, že jestli tam umřu, už nikdy neuvidím rodiče, přátelé nikoho. Všechno bude pryč. Zavřela jsem oči, neboť se ty dotěrné slzy zase snažily dobít se na povrch.
V celém hradu byl klid. Nikde nevybuchovaly bomby hnojůvky, odnikud nepřicházel smích. Všichni mysleli jen a jen na válku, ke které se schylovalo. Ve velké síni bylo až neobvyklé ticho. Všichni věděli, proč tu jsou, jen Zmiozel ne. Jediný hovor byl u Zmiozelského stolu. Není čemu se divit. Samý Smrtijedi. Rozdělili jsme se u dveří a každý šel ke svému kolejnímu stolu. Přisedla jsem si na úplný konec a dělala, že nevidím a neslyším.
"Hej, Bello. Vnímáš? Máme jít k Pánovi, hned." Dloubla do mě Cissa a já se vymotala z myšlenek na smrt.
"Jasně, jdeme." Přikývla jsem a vyběhla s nimi ze síně. Ve dveřích jsem se ještě otočila a dala znamení Brumbálovi.
Stejně jako ráno jsme se přemístili k němu, tentokrát i s maskami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leenikk Leenikk | Web | 20. února 2008 v 18:33 | Reagovat

Nádherné a napínavé!A jak se ti žáci postavoli,, že budou bojovat za bradavice....

2 MarryT MarryT | Web | 24. května 2008 v 11:55 | Reagovat

Hmmmm..... super!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama