4.Kapitola- Padák a podivný rozhovor1/2

19. ledna 2008 v 17:30 | Denča |  To nejsem já!
Ahojky, hlásím se do služby. Ano slyšíte dobře...Mám tady další kapitolku k mojí první povídce. Jelikož minule byla z pohledu Belly tak teď bude z mého. Pro vaši informovanost: bude to na přeskáčku: jednou moje vyprávění a potom Bella!! Tak krásné čtení a hafo komentů!!!! Jo a píšu to znova, bo blog.cz mi vymazal můj první pokus!

4.Kapitola-Padák a podivný rozhovor
Rázovala jsem si to kolem Velké síně, když jsem zahlédla vysokou postavu se stříbrnýma vlasama a dlouhým vousem, taktéž stříbrné barvy. Hábit za nim vlál a jeho obličej jako pokaždé zdobily půlměsícové brýle, za kterýma si vždy pohrávaly veselé jiskřičky. Je jako dítě, miluje zmrzlinu a žáci jeho školy jsou jako jeho děti. Dokáže zahnat smutek i přivolat veselí. Brumbál procházel jednou tajnou chodbou, jakou znají jen Poberti a on. Teď už ovšem i já.
,,Profesore? Pane profesore." volala jsem.
,,Ano slečno?"
,,Já....."
,,Chcete vědět, zda jsem již informoval vaši matku o nastálé situaci?"
,,Ano."
,,Ještě ne, ale mám jistý návrh, který by jsem měli raději prodiskutovat u mě. Připadám si pozorovám." Zeširoka se usmál a zahleděl se na stěnu, která se tyčila za námi. Musela jsem se usmát. ,,Pojdmě do mé pracovny." řekl a pokynul rukou.
Než jsem zahnula za roh, křikla jsem přes rameno: ,,Jdou vám vidět boty, Poberti."
Zahládla jsem, jak místo, které ještě před několika sekundami zelo prázdnotou, zaplnily čtyři pobouřené postavy.
Znovu jsem se usmála, ale to už jsem s Brumbálem stála u jeho chliče. Řekl heslo citrónová zmrzlina a vstoupili jsme na točité schodiště. Vyvezlo nás až před velké dřevěné dveře s různými ornamenty.Vlezli jsme dovnitř a posadili se na křesla.
,,Tak, jaký je ten návrh."
,,Přemluvíme vaši matku, aby Bellatrix pustila do Bra...."
,,Nedovolí to!" skočila jsem mu do řeči.,,Omlouvám se."
,,V pořádku. takže já tedy zkusím promluvit s vaši matkou."
,,Nedovolí to! Znám ji! Riskoval by jste prozrazení kouzelnického světa!"
,,Stejně musím vaši matku informovat o tom, že vy nejste vy a Slečná Blacková není slečna Blacková." Trval si na svém.
,,Dobře. Ale naskytl se problém."
,,Ano? Jaký?"
,,No to totiž není můj problém, ale Belly...."
,,Tak to nechci slyšet, protože je to soukromá záležitost."
,,Ale já vám to říct musím."
Brumbál chvíli přemýšlel a pak kývl.
,,Bella, on, no, hmm, je u......" Najednou mi přišla moje kolena velmi zajímavá.
,,Slečno?"
Nevnímala jsem. Uvažovala jsem, jestli nezměním budoucnost. Jestli pak Fénixův řád nepochytá všechny smrtijedy a nezabijí Pána zla, jestli Sirius bude žít stejně jako Lily a James.
,,Chci aby žili." řekla jsem nahlas.
,,Prosím?" zeptal se ředitel překvapeně.
,,To nic, omlouvám se. Já, přemýšlela jsem."
,,Aha, a co jste mi chtěla říct o slečně Blackové?"
,,Je u Smrtijedů."odhodlaně jsem pohlédla do Brumbálových očí, vždy zaplněné radostí. Teď ne. Jeho pohled byl znepokojený.
,,Měl jsem tu čest, být u Tomova mládí a růstu. Dokáže vás snadno přečíst. Jste pro něj jako kniha, kniha s velkými písmenky a vždy otevřená."
,,Ano, já vím."
,,Jak?" zeptal se nechápavě.
,,Existuje jedna spisovatelka...."
,,Takže jsme jen knižní postavy?"
,,Ano, nějak tak. Teď jsem jednou z vás a vím o budoucnosti každého. Bella, teď se možná nezdá tak zlá, ale až zabije...."
,,Nechci vědět budoucnost." zastavil mě ředitel.
Chápavě jsem kývla hlavou.
,,Nejen on vás přečte, ale také..."
,,Severus..."
,,Zapoměl jsem, že vše víte."
,,Ano, vím, ale jestli dovolíte, ráda bych šla. Mohla bych se zastavit zítra?"
,,Jistě. Přeji dobrou noc."
,,Vám také."
Slušně jsem poděkovala za pozornost a zvedla se z křesla. Pomalu jsem došla ke dveřím, ve kterých jsem se zastavila a znovu pohlédla do tváře, kterou poznamenalo stáří.,,Zabije Siriuse Blacka." oznámila jsem smutně.,,Určitě i mnoho dalších." doplnila jsem se a zavřela za sebou dveře.
Nemohla jsem přeslechnout pobouřený hlas obrazu bývalého ředitele a součastného.
Sjela jsem po schodech dolů a vydala se na menší prohlídku hradem. Nechtěla jsem spát, byla to jen výmluva a jsem si více než jistá, že ji Brumbál prokouknul.
Prošla jsem velké množství chodeb, ale v jedné obzvláš temné jsem se sesunula na zem a rozbrečela se jako malé dítě. V hlavě mi hrála jedna písnička. Jediná vzpomínka, nic víc si nepamatuju. Zapoměla jsem, jak vypadají všichni moji blízcí. Jen ta písnička mi v uších zněla dál.
Zaslechla jsem kroky, blížící se ke mě.
Vyskočila jsem na nohy a rukávem hábitu jsem si otřela oči.
,,Nazdárek sestřenko."
,,Ahoj Siriusi."
,,Tak Sirius,jo? Už nejsem krvezrádce?"
,,Pro mě jsi jim nikdy nebyl. Obdivuju tě, že ses dokázal vzepřít. Žít si vlastní život, nenechat se nikým poučovat."
,,Bello? Tohle jsem radši přeslechl...."
,,Ne, já chci, abys věděl, jak moc tě obdivuju.Až totiž jednou udělám to, co mi nikdo neodpustí chci, abys věděl, že tě mám ráda." usmála jsem se a jen s těží jsem schovávala slzy.
,,Ale Bello? Přeci nebudeš plakat?" Setřel mi palcem slzu, která vyklouzla zpod pevně semknutého víčka.
,,Já? Já nikdy nebrečím. Jsem zmiozel." pronesla jsem štěkavě.
,,Věděl jsem, že to, co jsi říkala byla jen snůžka lží."
,,Nebyly to lži, jen jsem vyrostla na tom, že zlo se má podporovat, ne tišit."
,,Dobře, tak ahoj." řekl a otočil se na druhou stranu od sklepení.
,,Siriusi?" zastavila jsem ho. Nevěděla jsem, co to dělám. Přiblížila jsem se k němu a políbila ho na rty.
Nejdřív nic nedělal, ale pak chvíli polibky oplácel. Odstrčil mě od sebe. Překvapeně jsem se na něj podívala a uvědomila jsem si, kdo jsem. Bellatrix Blacková.
,,Promiň, musím jít."šeptla jsem a vyběhla ke sklepení. Nechala jsem překvapeného Siriuse stát za mnou. Dorazila jsem do společenky a vešla dovnitř. Kdybych jen tušila, co mě čeká uvnitř.
,,Kdes byla?" přihnal se ke mě naštvaný Lucius.
,,Co se staráš? Jsem snad tvůj majetek?" řekla jsem klidně.
,,No tohle?" zalapal po dechu. ,,Patříš do Zmiozelu. To znamená, že jsem tady tvůj pán!"
,,Jasně a nechceš povíšit na cara nebo rovnou krále?"
,,Jak si tohle dovoluješ říkat?"
,,Bože Luciusi! Ty jsi tak naivní!"
,,Naivní? Tak naivní holčičko?"
,,Ano! Naivní egoistický blbec, co si hraje na krále světa." sykla jsem tak, aby to slyšela celá společenka. ,,Ty Malfoyi, nejsi nic!"
,,Tímto tě oficiálně vyhošťuju ze Zmiozelu!" řekl nahlas. Lidé kolem otevřeli pusu dokořán.
,,Vletí vám tam moucha."poznamenala jsem na jejich adresu. Uraženě pusy pozavírali a nadále nás propalovali pohledy.
,,Vypadni." křikl.
,,Nemám padák!" odsekla jsem. Naštěstí si Lucius ani nikdo jiný nevšiml, co jsem řekla. bylo by zvláštní, kdybych použila slovo padák když teoreticky ještě nikdo s jejich zaostalými mozky neví, co to je. Navíc ještě kouzelnická rodina. Čistokrevná kouzelnická rodina.
,,Vypal!" křikl znova a tím přerušil mé myšlenky. Otočila jsem se na podpadku a vyšla ze společenky do svého pokoje. Samozřejmě bez úmyslu opustit tuto kolej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 19. ledna 2008 v 19:21 | Reagovat

:D:D:D páni, tak ta všem vytřela zrak :D hlavně luciovi, che che, to mu přeju :D:D:D

2 Elizabeth greenová Elizabeth greenová | Web | 19. ledna 2008 v 23:30 | Reagovat

Tak to jdu na pokráčno :DDD

3 Polgara Polgara | Web | 20. ledna 2008 v 12:49 | Reagovat

Teda, tenLucius je takovej kretén....moc pěkně napsané

4 Paige Paige | Web | 22. ledna 2008 v 19:08 | Reagovat

pěkné, moc pěkné, zameškala jsem toho dost, jak vidím, jdu na další:)

5 Leenikk Leenikk | Web | 20. února 2008 v 12:57 | Reagovat

Jak odpálkovla Malfoye a políbila ssiriuse!!Nádhera!!!

6 MarryT MarryT | Web | 24. května 2008 v 11:16 | Reagovat

Páni... Bella ji asi zabije - vždyť je to pořád příbuznej!!!! Krásná kapča!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama