3.Kapitola(1/2)-Chci.....

29. ledna 2008 v 18:05 | Nera |  Tajemství
Vítám Vás! Už sem se nemohla dočkat! Konečně tu má další kapču, takže očekávám další komenty a na ty se já vždycky moc těším!!! Jinak: Tahle kapitolka je věnovaná hlavně KiVi, která mě každou chvíli přemlouvá!!! Mimochodem: Moc díky KiVi! Samozřejmě, že je pro Vás všechny, ale je to kapitolka hlavně pro ni!!!! Je trochu krátká, ale má dvě části!!!Tak, krásné čtení a doufám, že se bude líbit, alespoň jako ta předchozí nebo i více!!!

Uběhl týden od polibku Harryho a Viktorie. Oba dělali, jako by se nic nestalo, ale občas Viki zahlédla Harryho pohled, stejně jako on její. Raději spolu nezůstávali sami v jedné místosti, ale když už se tak stalo, přehlíželi se. Viki, protože věděla, že to uspěchala a taky nechtěla, aby se potom něco stalo, když zjistí, že není tím, za koho se vydává. Ve škole se ji začalo dařit a zařadila se na večírky Křiklana díky své schopnosti znát každý lektvar. I sama Hermiona valila oči, když Viki poznala jeden lektvar po čichu. Snažila se zapomenout na to, že je vlkodlakem...Nebo vlkodlačí žena?
Harry z toho důvodu, že nechtěl, aby si myslela, že je jako ostatní...
Hermiona se na Viki začala dívat jinak....soucitně a chápavě. Její tušení se potvrdilo v na jedné z hodin lektvarů, kde Viki bez jakýchkoliv problémů poznala lektvar....Vlkodlačí lektvar.....Viki netušila, že ji hnědovláska tu noc slyšela. Párkrát její pohledy zaznamenala, ale nedělala z toho vědu.
Ron byl takový neutrální. Posakoval mezi nimi jako čertík v krabičce. Jednou mluvil s Harrym o Viki jednou s Viki o Harrym.
Draco Malfoy ještě nenašel příležitost, pomstít se zato, co tehda při večeři udělala.
Až jednou......
Viktorie zase měla pocit samoty a tak se tedy vydala projít se po hradě, a možná vyjít i k jezeru. Procházela kolem Velké síně, přímo k hlavním vratům, aby se dostala na školní pozemky. Došla až k vysokému dubu a posadila se na jednu z jeho větví. Pozorovala měsíc, jenž se odrážel v rovné hladině obrovského Černého jezera. Ovšem nebyla sama, kdo se vydal na menší procházku. Draco obcházel jezero, když zahlédl menší postavu, jak se blíží ke stromu. Ladně vyskočila na nízkou větev. Nespouště z ní oči. Až když měsíc osvítil její tvář poznal, kdo byl tak hodný a poctil ho návštěvou. Zalezl kousek do Zapovězeného lesa. Vysoké jehličnany mu poskytly dokonalý úkryt, odkud mohl pozorovat danou dívku. Tiše přeběhl lesem skoro k ní. Vylezl z bezpečí, které mu tvořil tajemný les a svižným krokem došel za onen strom.
"Princeznička je sama?" otázala se přehnaně milým, hraným hlasem.
"Lekla jsem se! Co ty tady vůbec děláš?" obořila se na něj.
"Přišel jsem si popovídat s tak krásnou osobou, jako jsi ty." Vyhoupl se na větev vedle ní, která se pod váhou obou těl maličko prohnula.
"Díky, o to vážně nestojím." odsekla a seskočila dolů. Drako skočil přímo za její záda a jeho ruce ji objaly kolem boků. "Dej ty pracky pryč." přikázala ledovým hlasem, o kterém se i Dracovi mohlo jen zdát.
"Neboj, bude to hezký." zašeptal ji do ucha a lehce zkousl její ušní lalůček.
"Dej mi pokoj!" křikla. Mít jeho tělo přišpendlené k tomu jejímu nebylo nejhorší, ale teď myslela jen na odplatu.
"Neboj, budu jemný a opatrný." šeptl do druhého ucha a jeho ruce ji sevřely ještě pevněji.
"Dej ty ruce pryč, jinak zkončíš na ošetřovně." vyhrožovala, i když věděla, že by to nemohla udělat. Nedokázala by ublížit mouše, natož jemu. Bylo příjemné, když ji jeho dech hřál na lícních kostech. Bohužel ne v tuhle chvíli. Vymanila se z jeho sevření a utíkala pryč. Po pár krocích ji ovšem dostihl.
"Kampak, kampak, ještě jsem s tebou nezkončil." řekl a jeho slova se táhla jako včelí med.
"Já ano!" Bolestivě mu dupla na nohu, a jelikož byla hned u brány, vkolouzla dovnitř. Vyběhla k obrazu Buclaté dámy, řekla heslo a vpížila se do společenské místnosti.
Všechny svíce bylo zhasnuté, což v obrovském pokoji značně vyniklo. Dokonce ani krb už nehořel. Posadila se na jedno z křesel a ponořila se do svých myšlenek tak, že neslyšela příchozího.
"Ahoj. Proč nejsi v posteli?" vyrušil ji neznámí hlas.
"Byla jsem se projít." odpověděla lhostejně a neustále si na ukazováček namotávala pramínek blonďatých vlasů.
"Promiň, ani jsem se nepředstavila: Jmenuju se Ginny, Ginny Weaslyová, Ronova sestra." představila se a natáhla k Viki ruku.
"Ahoj, jsem Viktorie Montézová."
"No jo, já vím."
"Co tady vůbec děláš? A proč si nerozsvítíš?"
"Přemýšlím, na to je lepší tma."
"Promiň, jesli jsem tě vyrušila." omluvila se Viki a měla se k odchodu.
"Ne, zůstaň, potřebuju si s někým popovídat." udělala psí pohled až nakonec Viki souhlasila.
"Tak co potřebuješ?" zajímala se.
"Nemluví se o tom snadno, zvláště s někým, kdo zná Harryho...." přiznala se Ginny a Vikrorii docvaklo, o čem chce mluvit.
"Chceš se bavit o Harrym?"
"Tak nějak!"
"Tak povídej." pobídla ji.
"Já, no, mám ho ráda, jenže on o mě zavadí pohledem maximálně jako o Ronovu sestru."posteskla si.
"Tomu nevěřím. Má tě určitě rád, ale bojí se přiznat."
"Myslíš?"
"Ne. Já to vím!" usmála se povzbudivě. Problém byl, že se tak jen tvářilla. Všechny naděje, co měla, že by se do ni Harry mohl zamilovat byly fuč! Díky jednomu rozhovoru.
"Půjdu spát, a ty jdi taky! Dej Harrymu čas." Zvedla se z křesla a doplazila se do pokoje. Nespokojeně si lehla a v minutě usnula.
* * *
"Jdeme?" křičela zespoda Viki na kluky a Hermiona, kteří se o něčem bavili v klučičích ložnicích.
"Jo furt!"
"Brr."
"Co zas?"
"To slovo!!!"
"Jaké?"
"Furt!"
"Co máš, proti tomu slovu?" Harry se postavil neproti mě a zapožil ruce v bok.
¨"Všechno. Zvláš, když ho říkáš ty!" Ne jejich tvářích se nenašel úsměv. Hermiona s Ronem se po sobě nechápavě podívali. jejich pohledy značili jediné: Hádka? Oni dva?
"Jdeme?" zeptala se Hermiona, aby zabránila hádce, ke které se schylovalo.
"Jasně." přikývla Viki a vyšla napřed. Pomalu se pložila chodbou. Těsně před Velkou síní se doslova srazila s Malfoyem, což ji vnuklo nápad.
"Můžu s tebou mluvit, Draco?"
Zaraženě se na ni podíval a opatrně přikývl. Viki ho vtáhla do jednoho zapadlého rohu.
"Co ta náhlá změna, krásko?" optal se se svou stálou maskou.
"Potřebuju pomoct."
Znovu se na ni zaraženě podíval a pak položil důležitou otázku: " Odemě? Jakou?"
"Ano, od tebe! Si přeci Draco! Nebo ne?"
"To jsem." odsekl. "Tak co to bude."
"Chci.........
---------
Ha! KiVi mě zabije! Jestli se tady ještě dnes objeví alespoň 5 komentů vložím pokráčko!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karipka Karipka | Web | 29. ledna 2008 v 18:10 | Reagovat

pěkny♥

2 KiVi KiVi | Web | 29. ledna 2008 v 18:13 | Reagovat

Tak to si piš že tě zabiju!!!!A hned nadvakrát....brrrr něo si začínat s Malfoyem....asi pudu zvracet...fracek jeden namyšlenej....xD No a jinak mooooc díky za věnování a když už asopň vim jak to skončí (vůbec se mi to nelíbí) tak aspoň vyslechni mojí prosbu ať neskončí s tim usmrkaným, nafoukaným frajírkem jménem Malfoy....blééé to bych tě zaškrtila a je mi jedno že nevim kde bydlíš xD

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 30. ledna 2008 v 15:12 | Reagovat

Juj, perfektní. :-)Ale teda žádat Draca o pomoc... no to bych radši spolkla vlastní jazyk :D:D:D

4 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 31. ledna 2008 v 13:45 | Reagovat

:) Jů paráda... :) heh, já toho Draca žeru..:D nj... kam se na něj hrabe Harry.. :D no. možná mu trochu křivdím.. :) Ale kapitlka je úžasná.. :)

5 Janicza Janicza | Web | 31. ledna 2008 v 18:49 | Reagovat

krutý konec!!!!! =D ale jinak fakticky pěkné! jdu na druhý díl

6 Elizabeth greenová Elizabeth greenová | Web | 20. února 2008 v 11:47 | Reagovat

Áááá...takovéhle napínání..jdu rychle na pokráčko x))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama