2.Kapitola- Polibek

24. ledna 2008 v 19:33 | Nera |  Tajemství
Tak jsem tady s další kapčou povídky Tajemství! Doufám, že se Vám bude alespoň trochu líbit!!! Já nemám víc, co říct snad jen: Hezké čtení a pls komentujte!!

Slunce zapadlo do temných mraků, které chtěly ovládnou svět. Byla to stejná situace jak teď zažívá celý svět. Pán Zla se vrátil a už to nikdo nemůže popřít! Jsou však takový, kteří to nechtějí dopustit, to je to slunce. Krásné, čisté a velké! Zla je pořád více, ale pomalu se trhá na malé kousky. Ten, kdo tomu napomáhá je známá trojice. Harry, Ron a Hermiona. Viktorie jen sedí na zadku a neví, co má dělat! Bojí se, že když odhalý svou pravou tvář, tvář vlkodlaka, že o ni nebude nikdo stát. Sedí na malé stoličce a pokouší se uspořádat myšlenky v hlavě. Klobouk ji již zaředil. Plno lidí jásá, ale má proč? Co když tam nepatří? Nemá odvahu? Nemá odvahu říct pravdu! Stejně skončila v jedné ze čtyř kolejí. Možná tam je schválně. Harry, Ron i Hermiona vypadají šťastně. Oni jsou štastní, ale je i Ona? Ano, klobouk ji vybral (vy jste ji vybraly) Nebelvír. Snad to dokáže, jednou na to stejně všichni přijdou.
Hrdě se postavila a odkáčela k Nebelvírskému stolu. Hermiona ji udělala místo vedle sebe.
,,á o ědel." poznamenal Ron s plnou pusou.
,,Ronalde, není slušné jíst s plnou pusou." okřikla ho Hermiona.
Ron spolkl sousto a opakoval: ,,Já to věděl."
,,Ano? A copak? Že by Ronald zapojil mozek?" zašeptala Hermiona Viktorii do ucha.
,,A copak?" vyslovila svou otázku nahlas.
,,To, že bude s námi v Nebelvíru, je milá, Zmiozel to nemohl být, Hermiono!" zdůraznil poslední slovo a naházel do sebe pár lžic krupicové kaše.
,,Taky si to myslím." potvrdil Harry dříve, než stihla Hermiona vynadat Ronovi za neslušné chování u stolu a dělat tu potom hodinovou přenášku na téma ,,Slušné chování."
,,Já osobně," přidala se do hovoru Viki ,,jsem taky ráda, že jsem s vámi."
,,A kde bys prosimtebe měla být?" zeptal se nechápavě Ron.
,,Měla jsem strach z toho Zmiozelu."
,,Ale, ale, princeznička měla strach?" rozesmál se chladný hlas. Čtveřice se po něm otočila s pohledem spočinula na Malfoyovi a jeho kumpánech.
,,Ale, ale, Malfoy neumí hodit bez svých věřných pomocníků? Na co je máš? Píšou ti alespoň úkoly? jestli ne, tak to jsou špatní sluhové." oplatiila mu Viktorie. Nejdnou neměla ani strach. Tam ve vlaku ho měla, ale tady ne. Cítila se v bezpečí. Sice každý úpněk v bezpečí nebude, ale ten je daleko.
,,Princeznička si dovoluje?"
,,Jistě, dovoluju, ale žádnou princezničku nevidím." schválně se rozhlédla po okolí. Během těch pár vteřin si všimla Hermiony, která úzkostlivě zkousla svůj spodní ret. Taky Ron byl poněkud bledý. Jediný Harry se tvářil odhodlaně.
,,Nehraj si na blbou." sykl blonďák.
,,Nic hrát nemusím." řekl jízlivě a otočila se zpět ke svému talíři. ,,A laskavě skoň tu hůlku pod hábitem."
Hádala, že se tváří Malfoy tváří šokovaně.
,,Víš, není těžké všimnout si, když ti leze zpod hábitu." odpověděla na jeho nevyslovenou otázku.
,,Čteš myšlenky?" zeptal se narovinu.
,,Ne, ale každý blbý pochopí." usmála se podle.
,,Se divím, že si pochopila." pokračoval peroxid.
,,Já se divím, že se vůbec ukazuješ na veřejnosti, když tvůj tatíček chrupká v Azkabanu."
,,Ty tam budeš taky." zašeptal nenávistně a odešel.
,,Co to bylo?" vyslovil jako první Ron otázku, která všem vrtala hlavou.
,,Ani nevím, jen jsem měla chuť bránit se."
,,To děláš dobře, jich se nezbavíš."
,,Souhlasím s Harrym. neměla sis nic začínat."
,,Neboj, to bude v pohodě.O mě nemusíš mít strach."
,, Jen aby." povzdechla si Hermiona.
,,Jdeme?" vybídla je Viktorie, která už nevydržela dívat se na jejich starostlivé obličeje.
,,Jasně."
Celá čtveřice se vydala do společenské místnosti jejich koleje. Procpali se zástupem jiných lidí a vyběhli schody vedoucí k portrétu Buclaté dámy. Hermiona, jakožto prefekt prozradila dámě heslo a oni mohli vstoupit do neveliké místnosti v červeno stříbrných barvách. Kolem oken byly židle z nepohodlného dřeva a u krbu pohovka, kolem které stálo pár mohutných křesel.
Usedli na jednu pohovku a rozpovídali se. Mezitím, co si oni povídali, trousili se ostatní do ložnic.
,,Půjdu spáááááááááááááát." zívl Ron a zvedl se z pohovky.
,,Dobrou." odpověděli sborově.
,,Vám taky." křikl než zmizel ve dveřích.
,,No, myslím, že bych taky mohla jít." usmála se omluvně Hermiona a následovala Rona do dívčí ložnice. (ne, že Ron byl v dívčích, ale mají přece společný vchod, který se potom rozděluje.)
,,Tak tu jsem sami." promluvil tiše Harry po tom, co se rozhlédl po společence.
,,Pravda." potvrdila jeho zjištění pokýváním hlavy.
,,Proč ses přistěhovala?"
,,Harry, na tohle téma jsme se už bavili. Nechci o tom mluvit." probodla ho pohledem.
,,Jasně." přitakal rychle.
,,Možná později." dodala.
,,V pohodě."
,,Můžu?" ukázala na jeho klín a on vykulil oči.
,,Cco?" vykoktal překvapeně. Na to se Viktorie ze srdce rozesmála.
,,Myslela jsem, jestli si můžu lehnou." vysvětlovala mezi salvami smíchu. To už se přidal i Harry.
,,Mužeš!" potvrdila a ona se natáhla. Hlavu mu položila do klína a otočila se ke krbu. jeho ruka ji lehce pohladila po vlasech.
,,Ty nemáš rodiče, že?" zeptala se najednou.
,,Ne, nemám."odpověděl tázaný.
,,Stýská se ti?"
,,Určitě, ale nevím ... neznal jsem je."
,,Stačí, že víš, že tě měli rádi."
,,A ty?"
,,Co já? Jestli mám rodiče?"
,,Ano."
,,Mám, mám mámu, která nechodí z domu a tátu jsem nikdy nepoznala."
,,A víš, alespoň jeho jméno?"
,,Ne, a tvůj kmotr zemřel, že?"
,,Bohužel."
,,To je mi líto. Tak dlouho byl v Azkabanu, dokonce umřel jak stíhaný. Kdyby jen věděl, že ho prohlásili nevinným."
,,Slíbil mi, že budu bydlet u něj. Tehdy, ve třetím ročníku." zašeptal smutně. Na Viktoriinu bledou tvář dopadla horká slza.
Otočila hlavu a podívala se do jeho očí.
,,Nemůžu ti říct, že vím jaké to je, ale můžu ti říct, že všechno má svůj důvod, a to, že zabili tvého kmotra, akorát posílilo tvou zlobu proti Voldemortovi. Budeš ho zabíjet s radostí, v to věřím, že ty budeš ten, kdo to všechno vyhraje."
,,Díky."
,,Není zač, vždyť život je krásný, stačí otevřít oči a pohlédnout do těch správných tváři." řekla to, co si ona nemyslela.
,,Kde se to v tobě bere?"
,,A co?"
,,Ta radost žít."
,,Jde vidět, že mě ještě neznáš." odpověděla vyhýbavě.
,,Neznám, ale poznám."
,,To ano, ty máš Harry mnoho přátel, kteří ti pomůžou když budeš padat z útesu. Máš přátele, kteří, kdyby se nepovedlo zachránit tě, by skočili za tebou. Alespoň já bych skočila. Znám tě jen chvíli, ale vím, že jsi dobrý člověk ochotný pomáhat a nebojíš se smrti, když to bude nutné, postavíš se mu i s holýma rukama, jen proto, abys zachránil ostatní."
,,Je úžasné, jak dokážeš pár slovy shrnout mou povahu i úmysly." pochválil ji.
,,Není, jen máš srdce otevřené pro každého, každý si tě může kousíček ukrást pro sebe."
,,Ty si mi ukradla více jak kousíček." zašeptal sotva slyšitelně a zaklonil hlavu tak, aby se nemusel dívat do jejich očí.
,,Říkal si něco?" zeptala se.
,,Ale nic." zalhal.
,,Když myslíš." pokrčila rameny a přetočila se znova ke krbu.
,,Umíš nitrozpit?" zeptal se se zájmem.
,,Ne, nepotřebuju ho."
,,Jak tedy dokážeš vědět vše, co se ve mě ukrývá."
,,Už sem ti to říkala. Máš srdce otevřené." podivala se mu do očí. Tiše si povzdechl a sklopil hlavu ještě níž, těsně nad ní.
,,Jak můžu přijít na to, co schováváš ty?"
,,Na to nepřijdeš. Je to věc, co nepatří do srdce, nebo ano, ale úplně dozadu. Tu věc nemám ráda. Ničí mi život, nemůžu se ji zbavit."
,,Pomůžu ti." navrhl.
,,To nejde. S tímhle budu žít až do konce života."
,,Tak mi to pověz, možná ti dokážu pomoct." naklonil se tak, že se mu její dech zarýval hluboko do obličeje a do srdce.
,,Pověz mi něco." zašeptala.
,,Co chceš vědět?"
,,Jestli...jestli jsi jako ostatní?"
,,Jak to myslíš?" nepatrně se od ní odtáhl.
,,No, jsou kluci, kteří holce zamotají hlavu a potom ji nechají..."
,,Mezi tyhle nepatřím." odpověděl upřímně.
,,To je dobře."
,,Proč?"
,,Protože jsi už jedné popletl." řekla upřímně ona.
,,A kterépak?"
,,Mě." zašeptala sotva slyšitelně.
,,To je dobře."
,,Proč?"
,,Protože ty si mi ji taky popletla."
,,Tak jsme dva popletové." vydala ze sebe než se jejich rty spojili. Líbali se dlouho, možná 5 minut, možná 10, nebo 15 minut. Nakonec byla ona první, kdo se odtrhl. Usmála se a odběhla do ložnice. Nechala za sebou jednoho zmateného Pottera a sebou si odnesla tentýž zmatek.
,,Skoro ho neznám!" nadávala si.
,,Ale má milé srdce a upřímné city."odpovědělo ji jeji vnitřní já.
,,Moc jsem to uspěchala, ani ho neznám, musím si držet odstup, vlkodlak se nesmí zamilovat."
,,Vlkodlak se nesmí zamilovat." opakovala si stále stejnou větu. Možná netušila, že je i někdo jiný, kdo její větu slyší. Někdo, kdo leží na poseli kousek od té její a v hlavě má snad ještě větší zmatek než Harry a Viktorie. Hermiona se lépe zachumlala do peřin a usnula spánkem plným vlkodlaků.
Viki se taky pohodlně uvelebila a do minuty ji přepadl spánek.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 24. ledna 2008 v 19:42 | Reagovat

Neblázni, vůbec to nevadí.. ;)

2 KiVi KiVi | Web | 24. ledna 2008 v 19:43 | Reagovat

juchůůůů takže si mě poslechla?? Hele a o tom konci že skončí s ....no ty víš:)))) jak sem ti psala:))) No jinak nááádherná kapča, je to vážně supeeeer a víš jak sem ti psala o těch zvěromázích? Tak to by nebylo marný:))) Bylo by to pořádný oživení:)) A myslim si že trio by proti ní nic nemělo když Remík je taky vlkodlak:)

3 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 24. ledna 2008 v 19:50 | Reagovat

Jé.. další kapitolka... :) Téda.. bych si nikdy netipla, že by se dala Viki dohromady s Harrym... Bude asi ještě hodně zajímavý... :)

4 Bariska Bariska | Web | 24. ledna 2008 v 20:00 | Reagovat

wowkyy ! Skvělý! Já jsem byla celou dobu napjatá do koho se zamiluje či co =)) Ju a souhlasím s KiVi. Moony je přec taky vlkodlak! Tak co=))

Těším se na další kapču a doufám že bude brzo

5 verika verika | E-mail | Web | 24. ledna 2008 v 22:03 | Reagovat

No myslím že se ti to určitě povedlo skvělá kapitola.Harry a Viki konečně něco nového než Ginny a Harry to mě potěšilo:DNo a myslím že by jim to nemělo vadit když je ten Remus tak vlkodláček ne?:D:D

6 Eliza Eliza | Web | 25. ledna 2008 v 16:48 | Reagovat

Super, super a ještě jednou super.

Vůbec mě nikdy nenapadlo udělat povídku an téma dalšího vlkodlaka, ale je to super.

Máš to moc hezky napsané.Už se těším na další kapitolku a doufám, že bude brzo.

7 Carrol Carrol | Web | 25. ledna 2008 v 18:51 | Reagovat

Možná je to moc rychlé, že už v druhé kapče se líbají... ale jinak super

8 Areneis Areneis | E-mail | Web | 25. ledna 2008 v 21:09 | Reagovat

Tak toto je moc pěkná kapitolka i povídka. Jsem zvědavá na další :-)

9 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 26. ledna 2008 v 11:53 | Reagovat

Jéé, to je skvělé. Jsem ráda, že se dostala do Nebelíru - sice se ve většine FF na HP dostane dotyčný práve do této koleje, ale nakonec..

proč ne. :D Když o ní toho víme nejvíce. :-)

Mhmmm... malý románek... ♥ :oops:

Žups, věřím, že Hermiona je rozumná... .oops: :oops:

10 Elizabeth greenová Elizabeth greenová | Web | 20. února 2008 v 11:41 | Reagovat

No...jako možná tam máš nějsaké chyby...mě trochu vrtalo hlavou, proč Vik nejela s prvákama na lodičkách nebo proč Ron a Hermiona, když jsou prefekti neodvedli prváky na pokoje...alejinak dobrý x))

Jen ještě tohle...

,,Nemůžu ti říct, že vím jaké to je, ale můžu ti říct, že všechno má svůj důvod, a to, že zabili tvého kmotra, akorát posílilo tvou zlobu proti Voldemortovi. Budeš ho zabíjet s radostí, v to věřím, že ty budeš ten, kdo to všechno vyhraje."

S tímhle bych jako...no nezdá se mi Vik na Nebelvír..nebo mi věta Budeš ho zabíjet s radostí přišla trochu mimo, představa Harryho jak někoho radostně mučí nebo zabíjí..je to takový divný...

11 Evangeline Evangeline | 23. května 2008 v 21:48 | Reagovat

Mno, nevím, nevím. Máš tam dost chyb jako červeno-stříbrné barvy Nebelvíru... Nesrovnalosti s těmi lodičkami (viz. výše), prefekrovstvím atd. A taky jak mohla Vik vědět, kde má spát? Je to taky trochu rychlý. Ale jinak pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama